Takže šestej říjen, vesnice Orel u Chrudimi – východní Čechy pro omezence. Na tenhle vejlet jsem se těšil dost dlouho. Jednak proto, že byl náplastí za jeden podobnej, kterej mi utek‘, jednak proto, že prostě uslyším zase po nějaký době bigbít, kerej mám rád (bez mániček, co maj vlasy delší než rok ;-) ). Perspektiva velmi slibná, dvacet Frantů, se kterejema chodím na pivo, přislíbilo účast – bude veselo. Na programu čtyři kapely: Old Firm (Košice), Compresor (Vranov nad Topl´ou), Executhor (Chrudim) a Lucky Punch. První tři jsou mně ukradený.
Jak se ale blíží den odjezdu, perspektiva se zamračuje. Postupně Frantové odpadaj, ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady…Nakonec se v kýženou sobotu dozvídám, že nejede ani Franta, na kerýho jsem se nejvíc těšil. Takže výsledek: v podvečerních hodinách (koncert začíná v osm) vyjíždím s kámošem Frantou Jardou z útočiště Hradce směr Koněpůlky (Východočeši vědí).
Když jsme Koněpůlky minuli a projeli jsme i Chrudimí, čekala nás první zastávka. Zastavil nás fízlik, kampak že prej jako jedeme? Tak jsem mu to vysvětlil a von mi ještě zamával J. Fajn, celkem mě, ferda, zaskočil, protože to už se mi fakt nějakej pátek nestalo. Ale dobrý, jedem dál. Místo konání, ves Orel, je co by kamenem dohodil vod Chrudimi, a tak po pár minutách po setkání s fízlikem jsme se dostali před hosdpodu, kde se mělo všechno stát.
Tak jsme zaparkovali, ještě mimoděk zahlídli periferním viděním skupinu dalších fízliků – antikonfliktního týmu (což určitě při pohledu na ztichlou vesnici, problikávající lampu, ze který byl slyšet hukot nepravidelně zářící žárovky, tři pokuřující plešky před hospodou a nesmělé zvuky z lokálu se vinoucí nevehnalo úsměv na tvář pouze nám), a směle se vypravili do oné hospody.
„Von si vás někdo zkasíruje,“ povídá výčepák, a tak koupíme mok dle chuti a jdeme se usadit v očekávání blížící se zábavy. Bylo tři čtvrti na osm, za patnáct minut začínají.
V Německu možná - pořadatelé dodrželi český nepsaný pravidlo: Hlavně nezačít včas! Takže chvíli před desátou přišla na řadu první kapela. Ale to předbíhám.
Jakmile jsme se v poloprázdným sále usadili, začali jsme si všímat okolí. Prostory to byly dost potemnělý, ale stejně na tebe tu vykouk Steinar, támhle zase Good night left side. Ne že bych byl proti tý hlášce, ale, vole, takovou nálepku si na ksicht nedám…
Výčepák měl pravdu, fakt si nás někdo našel s kasírkou. Byl to pár, no spíš páreček :D. Slečinka tričko Ancestors, mladík, kterýmu na benzínce zapomněli hadičku se vzduchem do bicáků o trochu déle, měl vod Steinara určitě i ponožky.
A tak dobrý, pochopil jsem ty fízliky…
Nic, hrajou, serem na ně, a když už jsme tady a fízlikama jasně zaškatulkovaný, jdem se podívat na ty perly. První: Compresor. Tak a ty klucí byli fakt dost našlapaný. Melodie nechyběla, rychlost, údernost, štěkavost, výmluvnost textů (aspoň těch, kerejm jsem rozuměl). Překvapili, kluci mladý, slovenský - šak tady si je poslechněte: http://bandzone.cz/compresor.
Po kompresorech jsme si chvilku oddechli a pak už následoval (pro nás) hřeb večera.
Hele, Lucky Punch pro mě = nejlepší současnej počin na scéně. Nebudu vo nich, a především vo Honzově výstupu, dlouho mluvit, ale ten člověk je frajer. Jejich nevinná až hravě teenagerovská melodie, která je skloubená s textama zaměřenýma na svinskou realitu všedního dne. S tím, vole, že neděláš nic jinýho, než že platíš. A když zaplatíš, tak platíš dál. A platíš víc a pořád kurva víc na šmouly, kerý se ti smějou do ksichtu za to, že chceš chleba za přijatelnou cenu. Naprosto luxusní paradox, ta hudba Lucky Punch. Se vším všudy!
Po jejich výstupu odjezd domů, Old Firm nepřijeli – ne že by mě to zajímalo - , Executhor - nezájem.
Co říci závěrem? Příště zas na Lucky Punch – a až se tam sejdem, budem jen chalstat a dělat bordel ;-)
