INÉ KAFE + Koblížc!
Žlutý pes – Pardubky, 4.2.2012. 290,- v předprodeji

Jen málokdo z punk rockové tuzemské scény by neznal kapelu, která je aktivní od roku 1995 a která se svojí tvorbou dotkla streetpunku, ska či Oi! hudby i streetových témat. Je jen máloco, čemu by se Iné Kafe vyhýbalo nebo to svojí tvorbou nepopsalo a nepodchytilo. Jejich texty mají hlavu a patu a dle návštěvnosti koncertů se dá lehce usoudit, že dokáží oslovit obrovské množství lidí. Osobně se rád vracím ke starší tvorbě, neboť tématika lásky se mi jeví jako smutná součást lidského života a já smutné věci vyhledávám nerad. IK zažívají úspěšný comeback. A proto není lepší věc, než vzít ženu či partnerku, zabookovat lístky a pak se těšit na prima kulturní zážitek :-)
Do klubu jsme přijeli půl hodiny před avizovaným začátkem. Trhačka lístků byla důležitá jako mráz na psím lejnu a nebyla ochotna nám sdělovat proč se tvoří fronty a proč nás nepouštějí do sálu. Říkala, že je to výmysl kapely, která zrovna zvučela. Pak přišel nějaký obtloustlý připosránek v čepici Doberman (asi rádoby nějaký rváč z vesnice, hehe) se svým starším nohsledem, o jehož důležitosti nebylo radno diskutovat :-) Dej blbovi funkci a odvděčí se Ti! Sdělil nám, že prý nemají inkoust do razítek a proto mrzlo v předsálí 30 namačkaných lidí. Na dotaz co mají dámy dělat, když potřebují na WC, jim bylo odpovězeno, že se mohou vyčůrat přímo tam...hm, pán byl zřejmě vtipálek! No, měl štěstí, že se před svojí dámou budu chovat vždy slušně! Umím být i hodně zlobivý kluk a je mi jedno, že ten bastardík byl asi o 15 let starší !!!!! Inu, náš zákazník náš pán.
Vítejte ve Žlutým psu -  u buranů na dvorečku !!!

Po vniknutí do sálu jsme věci ihned odložili v šatně za bůra, okoukli distro (limitovaná edice digipacku za 530,-, trika, mikiny, placky, plakáty – vše co má správná kapela mít...), koupil jsem polotmavé pitko a šli jsme na sál, kde se mezitím odstranily zátarasy. Teenageři mé kšandy a skinheadské tričko někdy i nepobírali. Četl jsem jim v očích, jestli jsem si nespletl koncert nebo nespadl z višně. Ani jedno ani druhé...prostě jen umím číst mezi řádky a jsem možná více hudební fajnšmejkr než většina těchto „neopunkerů“ :-) To už ale pomalu nastupovali „úchylní“ Kobliháči. Zjevem něco mezi skejťáky, vyhulenci, emo šílenci či neopunkery? Kdo ví...Bubeník ok, basák s kytaristou taky...Hráli přes hodinu, což je na předkapelu až zbytečně moc dlouho! Zvolání jakoby zpěváka „teď a teď všechny holky ukážou kozy“ mě jen přesvědčilo o „vyspělosti a inteligenci“ tohoto jedince.


 

 

 

 

 

 

 

 

Texty o špekách a hulení možná oslovilo pár pardubických liliputů co si uvnitř kotle nalévali zobáčky fernetem, ale racionálně uvažující masu těžko. S každou písní jsem se modlil, ať už je konec. Sál začal houstnout, lidi začali být nerudní (přes 500 lidí na takto malý prostor je až neskutečně mnoho), začaly nějaké strkanice a podobně.

Z undergroundových akcí na to holt zvyklý nejsem. Pak už nastoupili kluci z IK – bubeník v tričku The Bouncin souls, zpěvák v The Donats :-) a začala šou! Rozproudili dav, až jsem musel svou drahou polovičku vyklínit z kotle, protože to bylo pekelné! Hráli všechny možné písně napříč tvorbou. Převážnou část taktéž z nového CD Právo na šťastie, z kterého musím vyzdvihnout brilantně představenou píseň Keď sa všetci sjednotíme! Vratko ji uvedl s tím, že je od Zóny A z již dávno prodaného EP, od kapely, na které všichni členové vyrůstali. To už jsem nevydržel, sundal trikot, šel do tílka a měl jsem 100 chutí vyrazit do kotle. Ale ovládl jsem se :-) Ráno (prý jejich nejrychlejší punková vypalovačka :-), Vzpomienky na budúcnosť, Online atd. Hit za hitem...Bylo vedro, celý sál v pohybu! Koncert jak má být...Ještě jsme si je vyvolali zpátky. Vratko moc nemluvil, zato více hrál, což musel kvitovat každý. Koblihy víc žvanili než hráli, což ale v jejich případě bylo zajisté lepší!!! :-)

Iné Kafe hráli téměř 2 hodiny. Prý zahráli 28 písní. Ani mi to nepřišlo. Odsejpalo to, bylo to energické! Než jsme vyšli ven, tak jsme museli vystát snad hodinovou frontu. Vratka jsem pozdravil a poprosil o rozhovor, se kterým se setkáte ve SkinReadu č.11 !

Mrkněte se také po projektu zpěvačky ANAWI, které psal hudbu. Stojí to za to! Spocení jsme vypadli ven, kde jsme to odskákali svým zdravím. Ve 2 ráno jsme spokojeně uléhali do postele :-*  Stálo to za to !!!