ERODE + Banda Bassotti + Rude Riot + Boikot
S036, Berlin. 9.2.2013; 12 EUR

Vidět ERODE, kapelu, kterou jsem z redskin bandů ochutnal jako jednu z prvních a už nikdy nepustil, pro mě nebyla nutnost, ale přímo vášeň! Tu umocnil ještě fakt, že JEDINÝ komu kdy ERODE poskytli rozhovor, jsem byl já- já- já- a jenom JÁ :-) Chtěl jsem je vidět, popřát hodně sil a přemluvit je, aby konečně mimo ULRIKE nahráli i jiný song ! B.Bassotti jsem už kdysi viděl v Prase, Rude Riot neznám a Boikot je takový zlidovělý Kabát. Můj cíl byl jasný – ERODE !!! Z původní posádky 4 lidí, jak to tak u čecháčků bývá, jsem mohl už jenom já...jednoho omlouvám bo si potrhal vazy v koleni, druhý musel živit kapitalistu a třetí se mi radši ani do teď neozval. Zbytek psal, že musí makat a takové ty fráze :-o...Zbyl jen můj bráška, který, ač spíše antikomunista, se nade mnou slitoval a jel ! Žádný nocleh jsem nezajednával, bo jsme chlapi z hor, takže budeme spát v mrazu v autě. Na posílení zdraví jsem si udělal čaj z pšeničné trávy, u kterého jsem byl po přelití do termosky ženuškou ubezpečen, že je silně projímavý a čistící :-). Škoda vylejt, takže šup s ním do báglu. Později jsem si na koncertu všiml, že trpím větry, ale mezi 1000 lidmi se to lehce ztratilo. Akorát brácha hlásil „tys hodil barvu“, nebo „tys hodil mufa“ :-) Takže mírné grády to asi mělo! Cesta přes Polsko nach Berlin ubíhala rychle, akorát mě v PL serou ty 40 km/h ve vsích a všudypřítomné kamery a radary. Poslouchali jsme hudbu, zastavili ochcat odpočívadlo a užívali si deroucích se paprsků skrze mraky. Do Berlína je to nějakých 400 km a navigace šlapala jako hodinky. Za zhruba 4,5 hodiny jsme bez bloudění byli na místě – KREUZBERG, východní Berlín. Multikulturní místo plné imigrantů se silnou tureckou doménou. Centrum celkem čisté, ale pár metrů za ním všude okolo cesty mrtě odpadků, papírků. Jako u nás :-) Většinu kaváren a obchodů tu vlastní Turci, k vidění je i hodně jejich vlajek. Procházeli jsme centrum křížem krážem, shodli jsme se na tom, že lidi tu nežijí v takovém spěchu a stresu. Všude vyzařoval takový klid, pohoda. Taková atmosféra letní dovolené, i když mrzlo jak v Rusku. Auto jsme zaparkovali před nějakou honosnou katedrálou, kde to slohově vypadalo jak v Británii a všude řvali havrani. Asi už si na naše promrzlé zdechliny brousili zobáky. Heinrich Platz je takový poklidný parčík, kde lidé běhají a nebo jezdí na kolách, které jsou v Berlíně dost rozšířené (a často zdemolované). Přímo v centru jsme objevili krámky Red Stuff, Core-Tex, Antifa.de a St.Pauli. Měli jsme asi 3 hodiny čas, tak jsme obdivovali krásu města a fotili se jak modelové :-) Vždyť 1. fotku před Core-Tex jsem pořídil před šesti lety...ten čas letí jak sviňa. Koupil jsem si lahváče, kterého mi brácha otevřel na ulici nožem (trochu šok pro procházející Turkyně) a šli jsme na túru. Na jednom nádvoří na mě haleká Turek: „hej, which team?“ A ukazoval na nášivku Opció na bomberu :-) A já povídám „hej, no team, but Catalunya“. A on „Aha, Barcelona“...Takže hoši jsou pohotoví a týpka v kulichu Hooligan a v bombříčku hnedle lustrují :-) Na vstupu jsem uchlácholil 6 Euro slevu od pořadatele Kaie a Bruder musel odevzdat mičudu a nůž, od kterého dostal žetonek jako v šatně :) Je prdel, že když jsme mluvili, tak nás každý házel do Sovětského svazu, takže to vzbuzovalo respekt. Klub se začínal plnit, neodolal jsem a koupil 2 pivka za 95 Kč. Bandu Rude Riot jsme proseděli na lavici, usadili se, omrkávali distro, kde se objevovala trika ERODE a B.B., LP Erode a CD od Banda Bassotti a Boikot. Na ERODE se klub začínal zaplňovat a k pódiu se prorvali italští soudruzi, kteří přijeli jako support. Jenže i já. Z ampliónů začal burácet vojenský proslov a já tušil, že tohle bude šou dekády !!! A taky že jo! Stalingrado, Frana la curva (tu zahráli dvakrát), Europa Unida – Europa Revolucionaria a Erode burácelo sálem. Filippo (kytarista) měl na kejtře samolepku Skinheads – antifascistas a Bohemians Ultras. Proletářský skinheadský rock! Přečetl i Tri ricordi bez hudby, za což sklidil ovace. Z vystoupení této kapely bylo cítit nasazení, ale i takový zvláštní uvědomělý klid. Nepřeháním, ale tahle kapela je No. 1 ! Zpěvák se skláněl k lidem, dával nám mikrofon a nakonec se nám prolétl nad hlavami. Přes Volhu se prostě nedostanou !!! Po vystoupení jsem běžel za klukama, abych jim poděkoval za rozhovor a trochu poklábosil. Dostal jsem napít píva, později i celé pívo a na Boikot už jsme museli bojovat o místo. Tato kapela měla i zvukaře, který do písní samploval dechy i ženský zpěv. Chvíli jsme hledali, kde jsou ti lidi schovaní. El pubelo unido, Commandante – Che Guevara a podobné latinskoamerické vály v podání těchto chlapů s chundelatými kšticemi (no já radši skinheadský image a po Erode jsem byl holt rozmlsanej). K tomu velké množství snědých koček a také pár asijských děvčat a jeden vyloženě černý pár. Takže jsme byli taková multirasová sebranka. V sále bylo 1000 lidí, takže někteří to nedávali a omdlévali, tak je vyváděla záchranka. Já se skámošil s Janet, které jsem dělal stěnu v tom hrozivém davu. Po Boikotu jsem ještě hodil slovo s lidičkama – postarší pár – z Dánska. Prý nám celou dobu hlídali bombery :-) Příjemní lidé, vyměnili jsme si kontakty, pokecali o scéně tam a u nás a rozloučili se, bo jsem zmizel v davu Bandy Bassotti. Ti nakonec hráli snad 2 hodiny, přestávky mezi vály minimální. Hráli snad všechny písně mimo Nazi Sion Polizei a Viva Zapata, která je dle mého nejlepší. Ale Arbeitsloser, Stalingrado, Carabina, Ska contra Racismo, Jurij Gagarin, Poliuschka, Guantanamera a Viva la revolucion Cubana :-)...všechny vály, na které se dá zatančit nádherný kozáček :-) Taky Mockba 1993 proběhla i se sovětskou hymnou, kterou chórovalo přes 1000 lidí. No prostě síla!!! Brácha nevěřil svým očím a uším. Myslel si, že se propadl do 80tých let :-) B.B. pozvali na pódium ještě baby z obecenstva a měli tam i dítě se třemi šípy na triku. Ta jejich dechová sekce je brilantní. Holky pařily jak o život všude kolem. Některé i v podprsenkách. Každou chvíli do vás nějaká šťouchla zadečkem nebo předloktím a při tom se nádherně usmívala :-) Ne vše co je malé je hezké, zjistil můj bráška, bo ho cestou na WC jedna malá roztomilá kost poblila od ruky po steely :-D Takže jsme museli změnit polohu umístění. Brácha přišel na to, že Němky jsou lakomé, bo mu nedali napít whiskey. Taková stará silva před náma tancovala, její starej vypadal jako Chris z Redskins. Říkala, že je old-school a že má na rameni vytetované Oi!. A hrozně se smála, když jsem řval Skinhead Only Red! :-)  Pak už jsem jen ve 2 v noci porozdával vizitky, obejmul se s Italama a hurá do SUV, kde jsme zakempovali jako Turci do spacích pytlů. Spánku asi 3 hodiny, bo mrzlo až praštilo. Ráno jsem chtěl z okének otřít naše alkoholové výpary, ale na hadru mi zůstával akorát led. Přesto jsme se posilnili (ještě teplou) kávou z termosky, zašněrovali si botky a vydali se dle navigace do Áleje Karla Marxe. Cestu nám vysvětlila i taková babička, na kterou jsem spustil po německy. Prej i když přijedu do Hong-kongu, tak se tam domluvím :-) Tak to zkusíme příště.  Cesta domů katastrofa, protože dálnice směr Německo-Polska je samá díra a omezení! No a jak to shrnout? Bez klišé: akce, která mě na rozdíl od mnoha akcí za poslední roky, nabyla silou na další dekádu! Setkal jsem se s idoly mého raného redskinheadství, zazpíval si písně, které formovaly mé proletářství a byl obklopen samými super lidmi, z nichž tak 1/3 byli skinheads a 1/3 krásné holky všech barev. Dokonce jen 1 člověk měl triko jako já – Marxism-Hooliganism se srpem a kladivem na zádech (limitovaná edice HOOLywood – Ost Berlin wear) !!! Doporučuji fajnšmejkrům :-)
Comeback typu 4-Skins nebo Last Resort se můžou jít bodnout. Tomuhle co jsem prožil já říkám síla !!!
Uvidíme se v Madridu na ERODE a NUCLEO TERCO !

Oi!