Proud to be a Catalan…
Když nemůže Mohammed k hoře (Opció přijet koncertovat do ČR), musí hora k Mohammedovi (starej dobrej S.L.U.T. k Opció domů), haha. Vyjížděl jsem s kámoškou Petrou z ČR v únoru při krkolomných mrazech -20 °C. Měli jsme namířeno do Barcelony, kde nás očekával Daniel (basák z O.K-95). Cesta utekla docela v pohodě a za tu cenu by jen blázen neseděl 25hod v buse! Když jsme překročili německo-francouzské hranice, tak nás přivítala ohromná fabrika, jež měla na komínech vyobrazené známé tváře: Stalina, Engelse a J.P.Sartera, hm, zajímavé :o) První den jsme se měli zúčastnit zkoušky kapely, ale jelikož Omar (kytarista) onemocněl a Raúl (bubeník) se vrhnul do ochozů Barcy, tak jsme šli do baru na sendvič a pár piv. Točený pivko 0,25l (velký tam znamená 0,3 l) tam vyjde na 2Eura, což je mazec. Takže jsme chlastali velice opatrně. Hlavně já, kterej je tady zvyklej vypít 10 půllitráků za půlvečer, hehe.

Ve středu jsme si prošli Barcu a nutně jsme museli najít moře. Bydleli jsme asi 25km od Barcelony ve městečku Mollet del Valles u Dana doma. Dan má skvělou ženu Mariu (odměřená emancipovaná ženská) a měli jsme svoje sociálky a místnost, přičemž všude doma jsme mohli narazit na věci sepjeté s Opció, ha! Takže do Barcy jsme jezdili vlakem (kde bylo možno vidět melting pot – mraky různých lidí a ras, prostě ráj na zemi pro všechny. Hm, mulatky byly móóc moc pěkný :o) Moře jsme našli, ochutnal jsem – bylo fakt slaný. Lidi tam jsou hrozně moc zhýčkaný, protože na to že tam měli 25°, tak chodili ve svetrech a zimních bundách. Na mě se tam dívali jak na blázna, když jsem pochodoval v kraťasech a bílým tílku. K večeři jsme vždycky s našemi hostiteli loupli šampáňo nebo flašku červeného a jelikož jsem se asi zdál být bezedný, vždy jsme načli ještě něco tvrdšího. Pití piva je v Katalánsku velice oblíbené, takže v ledničce vždycky nějaké bylo, ale musel jsem se sakra držet, abych ho všechno nevychlastal :o))

Ve čtvrtek jsme prozkoumali Mollet (jako každé město se skládá ze dvou zón - bohaté a chudé, přičemž v té chudé údajně bydlí neonacisté (ovšem mají 1 chybičku, jsou to potomci černých přistěhovalců). Mollet je fajn město, kde třeba Vietnamci prodávají svastiky a kde po celém městě najdete nastříkané vzkazy jako: nezávislost Katalánsku, Revoluce, SHARP helmice, Oi!, Against nazis, srpy a kladiva, Lenin... Kdo je pro odtržení bohatého Katalánska od utlačujícího Španělska, ten má na autě buď kočku nebo oslíka. A kdo je naopak imperialista a nejde mu o národní nezávislost, ten má na autě býka. V Katalánsku maj taky dobrý zvyk, že když jsou do baru, tak tam vydržej asi tak půl hodinky. Na stojáka daj rychle 1 nebo 2 točený, pak se sbalej a jdou do dalšího. Udělaj takhle třeba 20 – 30 barů za noc, hehe. Do všech jídel se tam cpe tuňák a nejlevněji se najíte buď v čínských restauracích a nebo v německém frankfurteru.

V pátek jsme navštívili skinhead shop MAI MORIREM, kde jsme vyfásli i propagační trika a já si tam nakoupil CDs, placky, bushido stylovou mikinu atd :o) Potom proběhlo setkání se všema členama kapely (mimo Carla-zpěvák-který jistě seděl doma a psal jednu z dalších knih o Skinheads). Noc to byla bouřlivá, navštívili jsme mnoho barů – jen skinheads a renees! Taky jsem poznal Jessicu s nášivkou Davová psychóza. Je to Raúlova stará a je to asi určitě nejhezčí holka v Katalánsku! Když jsme seděli naproti Mai Morirem ve ska/reggae baru, tak přišli taky hoši z apolitické kapely Ultimo Asalto. Jsou to takoví ohromně vzrostlí tlustý típci s teplákách adidas a bomberech. Stáli s náma u báru a klábosili. V pohodě zamračený typy, he. Pak jsme se rozdělili na pár skupin, přičemž ta více „punková“ sejmula nějaké hákoše ve městě. Pak jsme se rozloučili, s italskýma SHARPs jsme si zazpívali Frana la Curva od ERODE a jeli jsme busem domů, kde mě Dan musel budit, protože jsem byl trošku společensky unaven. Výhoda Katalánců a Španělů je ta, že se nemusej učit taliánsky, protože tomu rozumí asi jako my slovenčině.

Sobotní vstávání bylo krušné, rychle jsme s Petrou loupli jen hrníčkovou polévku, ustrojil jsem se do čistého (businessky a Opció tričko :o) a jeli jsme do příhorského městečka La Lacuna přes větší město Agualda, kde se konal koncert. Konzíky tam začínají až po 22hod, ale já jsem pomáhal s bednama a chtěl jsem se seznámit s koncertním manažerem Opció atd, takže jsem s Danem přijel na místo po páté odpoledne. Unaven z předchozí noci, ale v super náladě. Zanedlouho přijíždí i zbytek kapely i s Nemem, což je punkovej týpek ze Slovenska! Moc hodnej kluk, kterého touto cestou zdravím!!! Nemo si za koncert Opció dvakrát skočil z pódia, ale nikdo ho nechtěl chytat, hehe. Před koncertem se chystali propagační matroše, plakáty a pro členy kapely se přichystaly 4 stoly jídla (se specialitkou-Katalánským chlebem, kdo bude mít zájem, prozradím recept). Dostali jsme volné lístky na pivko a trávil jsem i backstage s kapelou, takže mám archivní snímky :o) Manažer byl fajn chlap, ale i kyž o něm tvrdili, že je to zarytý stalinista, mně vysvětloval, že je pouze čistý komunista a ukazoval kéru se srpem a kladivem uprostřed ratolestí :o) Stalinisté tam nejsou vůbec populární, stejně jako všude jinde v civilizovaném světě. A můžu říct, že lidi okolo Opció K-95 si s nimi nemají vůbec co říct! Ale na druhou stranu spolu společně útočí! Chce to zřejmě jen dávku počáteční tolerance a chuť neustále ukazovat zločinnost stalinismu! Jinak Katalánci jsou ohromně hrdí lidé, vlastenci každým coulem, kteří leckdy podporují i separatistickou baskickou ETA organizaci. Jsou pro nezávislé, ale komunistické Katalánsko. A jelikož i jedním ze stavebních kamenů pravého komunismu byl patriotismus, tak i u nich je Lenin velice populárním ideálem. Jako první zahrála mladá kapela ……, která hrála i cover song od Non Servium, což pro mě bylo milé pohoštění. Druzí byli Opció, se kterými jsem odzpíval vál Eye for eye, side by side, JOIN THE RED ARMY!!! Atmosféra v sále k prasknutí. Tady se sejde 1000 nebo třeba 2000 skinheadů a je to normální stav! Přes všechny kecy o unity v ČR si zkuste spojit třeba jen 100 lidí a setkáte se s apatií a nezájmem! V audienci před póďákem bylo hodně mladí krve, zpívali s Opció jak o život a v přestávkách mezi songy za souznění Raulových bubnů všichni pěli hymny FC Barcelona. Zazněly songy jako Oi! per Catalunya, No more colors, skinhead only Red, Terra cremada, Rosa de Foc, Antifa Hooligans a pár songů z prvního alba atd.! Spálila se i španělská vlajka, kterou nejdříve lidi poplivali. Po této skvělé šou nastoupila ska-reggae kapela, kde bylo více skins než normálních členů, ale to jsem prohlížel distra. Byla mně zima z totálně studeného piva a z nevyspání, takže jsem se v rytmu ska moc ani nechtěl vlnit :o)
Taky přišel pobočník Mad Butcheru a nabízel klukům z Opció týden v nahrávacím studiu a úhradu cesty, jen když prý nahrají SKINHEAD ONLY RED PT.II. Načež mu chlapi řekli, že kdyby to chtěli nahrát, udělali by to sami od sebe. Ta píseň je pro ně natolik důležitá, že z ní nechtějí dělat byznys!!! Jako poslední hrála únavná a snad nekonečná kapela, která mohla být zajímavá převážně pro starší skins a punx, protože hrála covery od katalánských kapel! Poté jsme naložili věci do auta, já dostal jako dáreček placku SOVIET SKINHEADS (hehe) a jelo se dom.

Když jsem se ptal Dana, jestli může jezdit ožralej, odpověděl mi, že kdyby ho teď zastavili, hned by ho strčili do lochu. Ale že prý má v kaslíku na palubce bouchačku, takže žádný strachy…pro jistotu ještě stáhl okýnka a pustil nahlas oi!..no, raději jsem z toho šoku usnul. Žaludek jak navodě (a to ještě Petra proradná nenavařila polívku jak jsem si přál :o( Takže jsem šel spát hladovej v 7 ráno, protože se ještě posouval čas. Druhý den (v línou Katalánskou neděli) jsme šli do báru na silný čaj a poté jsme s domorodci navštívili zříceninu hradu postaveného jako hráz proti arabům. Večer jsme byli doma, kde jsem si udělal takový skinhead times. V pondělí jsme šli projít gotickou část Barcy a dokoupit nějaké dárky a já si pro ten pocit skočil do moře, které mělo asi 9°C. Ale koupáníčko bylo v pohodičce. Nebýt silného větru a mraků na obloze, šlo by i plavat. V úterý jsme prošli Mollet a navštívili románský kostel. Večer jsme pak měli rozlučkovou sváteční večeři a ve středu hura na bus, přičemž jsme v Gironě potkali více rennes a skins než v celé Barceloně. Cestou dom jsem pak ve čtvrtek ve vlaku narazil na 2 přiožralé cikánské spoluobčany a hodil s nima řeč. Nejdřív jsem si myslel, že je irituje moje oblečení, když po mně furt pošilhávali, ale nakonec se se mnou začali bavit, protože si všimli jak si zpívám nejdřív německy, pak anglicky a nakonec katalánsky :o) tak mě začali učit naoplátku maďarsky, hehe. I když je Barcelona tavícím kotlem, takovéhle zážitky jsou možné asi jenom tady!! Bylo to nádherně strávených 10 dní s úžasnýma lidma v pěkné zemi, ale co vám budu nalhávat…doma je doma!! SUN, SEA, SKINHEADS