Toto číslo – SkinRead – VĚNUJI VŠEM LIDEM, kterým byť jen přechodně odešel a nebo je bolestivě navždy opustil jejich srdíčku blizoučký člověk. Tady není místo na politické přesvědčení ani na předsudky. Každý člověk na světě ví, jak to bolí. Jaké to je, když milovaný člověk už domů nikdy nepřijde, když už vás nepohladí, neobejme, když už na něho nikdy nepromluvíte. Když už zbývají jen slzy, ouzkost a nekonečné modlení…když byste dali cokoliv za jeden jediný další nový okamžik s ní / s ním. Pokud je z vás někdo na vážkách, jestli se svým partnerem mít tichou domácnost, jestli se rozvést či ne, jestli jet na dovolenou sama / sám, jestli dát přednost hospodě před procházkou v parku ruku v ruce, pak vězte, že odpověď je jasná: NE!!!
Je hloupou lidskou pomíjivostí a rozmařilostí, že si začneme hodnot vážit až tehdy, když je ztratíme téměř nebo zcela a nenávratně…

INTERMEZZO:
Napsal jsem Roddymu z The Oppressed o jeho tehdejším sloganu NEITHER RED NOR RACIST….který mimochodem přebrali i hoši z Grey Zone a z vydavatelství, která prodávají WP považující se za RAC a k tomu třeba reggae a ska nosiče. Holt, byznys je byznys. Mně je osobně totálně u zadnice, co kdo poslouchá. Pokud jsi inteligentní, tak tě to nemůže ovlivnit. A sám jsem v tomto ohledu dost liberální či kontroverzní! A proto jsem si do Roddyho rýpnul i vzhledem k jeho maximální politické korektnosti, kdy v údajném boji proti všemu fašistickému vítá jako skinhead všechny běžence s otevřenou náručí a zastává se homoklád z G.S.M. za každou cenu a na sociálních sítích presentuje jejich teplé srazy a podobně. Možná, že všichni ti migranti budou mít pro skinheady speciální slabost :-D! OK, zeptal jsem se ho, proč razil toto motto a jestli si za ním ještě stojí, když veliký zdroj jeho příjmů jsou zrovna levicové koncerty a RASH festivaly. Zde je odpověď:
Když jsem použil tento slogan k rozpběhnutí mého Oi! Records labelu, tak tu nebyli žádní 'Red Skins' a já jsem cítil, že kapela The Redskins používala skinheadskou image jen kvůli zviditelnění a proklamaci jejich politického přesvědčení. Zpěvák nebyl skinhead, ale novinář. Samozřejmě, že dnes stojím bok po boku s RASH a ten slogan je nicotný.

PROLOG:
Abych byl upřímný, tak ani nevím, jak toto sympatické sudově/sudé číslo 12 okomentovat. SkinRead vychází už 15 let a mezitím prošel změnami jak grafickými, tak formátovými či gramážními nebo tiskově kvalitativními. A možná i revizemi obsahovými. A u těch bych se právě chtěl zastavit. Rok 2000 byl mezníkem transformace československé scény. Boom nefašistického a nerasistického skinheadství byl v plném proudu. A v mém regionu bylo potřeba vymezit se proti stále přežívající neonacistické hyeně. Dnes se po těchto lidech již slehla zem a z kdysi obávaných nácků jsou jen dehonestované loutky pro smích, ale tehdy jsem cítil potřebu nastartovat skutečnou pouliční opozici proti tomuto nešvaru. Kališníci, SHARPové, minoritní a trochu exkludovaní RASH, nepolitičtí a nerasističtí Oi! skins a Punkeři všeho možného vyznání. To měla být jedna rodina. Poluliční rebelové, kteří drží slovo a stojí hrdě a nezlomně jeden za druhým. S odstupem těch mnoha let můžu těm ex-náglům a ex-hákošům jen poděkovat. Nebýt jich, tak bych nikdy nepoznal stovky vynikajících lidí a pár přátel na celý život! Nikdy bych asi zcela nepochopil podstatu onoho „být skinhead“. Nikdy bych si snad nenechal udělat tak četná a krásně individualistická tetování, která zdobí mé tělo dnes. Nikdy bych asi tolik undergroundově necestoval a neosvojil si tak jazyk a kulturu skinheadů po celém světě. Nikdy bych zřejmě tuto subkulturu tak dokonale neprostudoval. A nikdy bych možná nebyl tak hrdou personou, jakou jsem nyní. Nikdy bych především neobjevil tolik milovaných kapel a nezažil tolik skvělých a legračních probdělých nocí. Nikdy bych se netěšil tak velkému respektu, ale zároveň tak velké neoblibě až nenávisti ze strany všech možných looserů ;-). Nikdy bych nezačal vydávat zin, který už 16 let mapuje evoluci subkultury, ze které se zcela jistě stává kontrakultura s potenciálem sociální roznětky!
I když nenávidím politiky, tak se tak čas od času cítím, protože se nad mnohými články v mém zinu rokovalo za ty ro©ky snad už stovky hodin a výsledek je stejně v nedohlednu. Konsensus nikdy nepadl. Vždy to byl, je a bude můj zin! Jsou to mé názory, mé náhledy na svět. Moje cesta – moje víra. Jsem tolerantní, vzdělaný, chytrý a hezký člověk, haha! Proto vím, co dělám. Přesto jsem měl často pocit, že má slovní spojení nejsou dokonale pochopena. Bál jsem se, že píšu moc složitě. Proletariát chce asi méně fundovaných slov, kratší věty a více tupé stádovitosti, říkal jsem si z legrace. Bál jsem se, že lidé nejsou na individualistu mého kalibru připravení. Že jsou tupé ovce, které chtějí text, nad kterým by nemuseli hluboce přemýšlet. Minulá 2 čísla mě však nabudila tak, že jsem přestal mít pochyby a pustil se znovu do několikaleté práce, abych vám mohl předložit tento skvost :-). A to jen díky vám a díky vašemu neutuchajícímu zájmu o SkinRead. Dali jste mi najevo, že nechcete tuctový plátek bez názoru. Chcete slyšet můj náhled na věc, chcete si číst o tom, co nikdo jiný deskripci nepodrobuje. Chcete tu mít na jedné hromadě kulturní ohlédnutí za Kališnickými skinheady, chcete si číst o nehynoucí víře v čistou myšlenku SkinHeadů Against Racial Prejudice, chcete komparovat netotalitní a protistalinistické Redskins s libertariánskými Rudými a Anarchistickými SkinHeads a chcete světoznale sociálně revoltovat pod národní nebo třeba rudo-černou vlajkou s nápisem Oi! a Punk. A mým malinkým snem je vám to permanentně plnit!
Nikdy jsem se slepě nepřikláněl k žádnému extremismu. I situace ve společnosti je taková, že se lidé sbližují a hledají společnou cestu, než aby si šli po krku. Poslední 2 roky vycházejí více harmonicky i v celospolečenském měřítku, ne jen v subkulturách. A to je dobře. I na toto reaguji jako člověk. A i to se promítá samozřejmě do mého „skinheadství“, tudíž i sem. Stále více se těším oblibě ve veselé street-punkové hudbě. Pomalu z mého žebříčku ustupují drsňácké skinheadské pózy zakomponovávané do lopatového Oi! nejmenovaných světo-vidláckých kapel ;). Ska mě nebavilo nikdy (vždy jen Ska-Punk či Latino). Ale vzácně a příležitostně se nechávám rád unášet rytmy reggae či dubu. HardCore volím spíše jen v nouzi nebo při reakci. Ale dobrý Punk a dobré Oi! u mě vítězí vždy a vůbec není naškodu, když je to smícháno s dalšími vlivy, jako např. s heavy metalem atd.! Zájem o Skin-Read stoupá, i když jsem z distribuce vymanil 2 pražské obchody. Jeden nejmenovaný kamenec ho odmítl kdysi s tím, že je „moc politický“, moc doleva :-). A druhý jedním dechem s tím, že dávám prostor pro-pravicovým kapelám jako jsou Disdainful, Ultima Thule atd. :-). A pak si vyber, kde vlastně stojíš…V šedé zóně? To taky těžko J.  
Kapela, pokud tedy neumí světoznale hrát, musí ale aspoň mít co říct! Kapely (pro mnohé kontroverzní), které mají roky neměnný názor a pohled na svět, jsou v mém zinu vždy vítány. O Perkele a Dropkickech, Frei-wildech či Stomperech nebo o Evilech Kundaktech si můžete přečíst kdekoliv. Nic proti nim, ale jejich tuctové a pro-mainstreamové šedé odpovědi čtenářům předložit nechci. Stále chci něco originálního, něco šokujícícho, něco brutálně kontroverzního, něco hodně minoritního a vzácného či neslýchaného, nevídaného a nenáviděného. A to již 16 let s úsměvem na rtech splňuji. Politiku NE – politiku ulice ANO. Násilný extremismus NE – „extremismus“ vedoucí k harmonii, lásce, pohodě a míru ANO. Sociální výdobytky jsou od nepaměti součástí sociálních hnutí. Working Class, Classe Operaria. Clase Obrera, Classe Ouvriere – to vše patří sem. Protože já pro změnu dýchám!!! Nenajdete zde „No Reds – No SHARP“! Ani „Neither Reds nor Racists“. Najdete zde ale „Rather Red Than That“…
Jak stárnu, tak moudřím :). Vážím si lidského života. Materialismus (i tento zin je materiálním statkem) pro mě ztrácí smysl, i když podstata materialismu dělá z RASH levicové bojovníky a ze skinheadů skinheady nebo z nácků rasisty. Stále více a více sklouzávám k tomu, že „žádný pán – žádný otrok“ ; „žádná autorita – žádná faleš“ ; „žádný kapitalismus, systém a stát = krásný, dlouhý a plný život“!
Ano, stále skinhead duší tělem! Ale více lačnící po svobodě než kdy předtím! Žádný svéřečený systém, který ubližuje byť jen jedinému člověku, pro mě není akceptovatelný!!! A to kýžené dobro začíná ZDE – dole mezi námi – nejlepšími z nejlepších! Mezi Elitou dělnické třídy…SKINHEADS!

Přeji příjemné nezprofanované čtení… Anarchia y Liberta! Oi!

Historie RASH NYC: 1993-2011…EPITAF.

RASH crew z New Yorku, která už neexistuje…

Oficiálně jsme začali fungovat 1.1.1993 a rovněž oficiálně jsme svoji činnost ukončili 1.1.2011. Fungovali jsme 18 let. Celkem jsme prošli pěti érami (které nazýváme fázemi). Začalo to jako Mayday Crew roku 1993 a skončilo to s RASH NYC (pátá fáze). Během těchto období se střídali i členové. Celkem bylo členy na 65 lidí. V průměru čítalo množství členů 5-12 lidí. Nikdy jsme nepřekročili počet 15i lidí ve skupině. LIDÉ JEN VZÁCNĚ VĚDĚLI, O CO NÁM JDE. Začali jsme v dobách, kdy byla pravicová skinheadská část americké scény většinová. V těch dobách i skinheads, kteří NEBYLI rasisté, stále napadali a dokonce i vraždili homosexuály a lesbičky, levicové aktivisty, punkery, bezdomovce atd. Akce končívaly hodně často brutálně násilnými střety. My jsme byli skupinkou skinheadů, kteří měli levicové antifašistické názory a nechtěli jsme akceptovat všechny ty hovna okolo scény. Hlídali jsme si vzájemně záda na koncertech i v ulicích. Věděli jsme, že kolem nás jsou totožní lidé jako my, proto jsme se rozhodli se vzájemně najít a zorganizovat do jednoho celku. 

Většina z nás byla o generaci mladší než původní zakladatelé SHARP v NYC, jejichž aktivita skončila s rokem 1990. I tak trvala velmi krátce (1988-1989). Už v roce 1992, když jsi řekl, že jsi SHARP, tak sis zasloužil pořádný výsměch. Dost jsme se z toho vzestupu a pádu SHARP NYC poučili. Když Mayday Crew začala fungovat, tak jsme si stanovili jasná pravidla. Mnoho z nás stále v dobách fungování RASH ještě nosilo nášivky SHARP. Původní SHARP z New Yorku se zasloužili o to, aby skins byli stále v sepětí s tradiční kulturou roku 1969. Tento kredit si skutečně zaslouží.

Dělali jsme všechno, co ke skinheads patří: chlastali jsme pivka, poslouchali hudbu, chodili na koncerty, na zápasy a trávili čas spolu. Identifikovali jsme se kompletně s levicovou částí skinheadské subkultury, stejně jako s její nepolitickou a nerasistickou částí (skinhead reggae, 2Tone, soul, NYHC atd.).

Snažili jsme se i sami pořádat levicové akce, konference a demonstrace. Demošky proti rasistické pravici, policejní brutalitě, proti homofóbii a za práva dělnické třídy (podpora stávek a ochrany zdraví). Nebyli jsme žádnou politickou stranou, byli jsme jen skinheads s levicovými názory. Nebyli jsme plnohodnotnými politickými aktivisty…byli jsme hlavně a především skinheads s levicovými idejemi, kteří dělali vše naplno a co nejlépe dle hesla 'Havin' a laugh and havin' a say'.

Nikdy jsme se nesnažili udělat z lidí skinheads! Autenticita byla pro nás nesmírně důležitá. Nechtěli jsme přijímat punkové špíny. Pokud se lidi dostali do scény a ukázali, že mají srdce na správné straně, mohli být přijmutí bez toho, aniž by byli dlouhodobými skinheady. Ale většina lidí ve scéně nás znala, takže kdo chtěl, ten si nás našel a mohli jsme se dohodnout na členství atd.

BYLI JSME OSOČOVÁNI Z VĚCÍ, KTERÉ JSME NEUDĚLALI. Hledali na nás jen to špatné. Dobré se brzy zapomnělo. Byli jsme mezi mlýnskými kameny…vítejte ve skinheadském světě! Pokud nás lidi chtějí soudit, tak jen za to, co jsme udělali. Je to už delší čas, ale stále cítíme za své činy plnou odpovědnost.

RASH GROUP V NEW YORKU UŽ NADÁLE NEFUNGUJE. Stále zde jsou antifašisté, antirasisté a levicoví skinheads. Vždycky byli, jsou, a doufám, že i nadále budou. RASH NYC byla skupina založená na členství a byli jsme zakladateli mezinárodní sítě RED AND ANARCHIST SKINHEADS. A v to věříme i nadále. V tomhle světě plném přetvářek a klamů bys těžko hledal někoho skutečného. MY JSME SKUTEČNÍ BYLI.
Dan Sabater

  EPILOG:
ŽID  Martin Buber (1918) spis „Svatá cesta“: „Činit dobro znamená naplnit svět Bohem; Bohu opravdově sloužit znamená ho cele vtáhnout do života. Pravé židovství nezná ani mravnost, ani víru jako oddělené sféry. Úkolem židovstva není pravda jako idea, ani pravda jako postava, nýbrž pravda jako čin; jeho cílem není filozofování ani umělecké dílo, nýbrž pravé společenství.“

!!!Jednota v národě je předstupněm sjednocení lidstva!!!