EDITOR - OLD SCHOOL, 10 songů
Od Editoru mám celou diskografii. Napomohl tomu hodně i fakt, že Hirax působil v tomto tělesu jako kytarista. Editor najdete spíše na metalových
akcích, ale pro HC/punk/Oi! subkulturu je to více než škoda, protože tato hudba i textový koncept nám mluví z duše! Jednoznačně je toto CD tím
nejlepším, co kdy udělali. Vždycky jsem kvitoval jejich společensko-kritický postoj. Výstupy proti politickým a církevním dogmatům. Např. z
předchozích počinů musím vyzdvihnout songy jako Svoboda, Nenažranec, Online, Streptokoky, Go Ami go. Tato placka však přesto uzrála jako víno. Od
jemnějších riffů přistoupili k nabroušenému thrash/HC, přičemž toto spojení působí naprosto profesionálně alá roznětka. Stejně, jakož třeba Začiatok
Konca uzráli po své HC anabázi v albu Zovretá päsť, tak Editor můžu s klidem přirovnat k takovým výbušným veličinám jako jsou US HC ikony nebo
například náš neoblomný Debustrol zahrávší si po boku Slayer! Vždy jsem měl malinko pocit, že drsnou muziku Editoru zjemňuje (účelně?!) výraz
zpěváka. Na tomto albu je tento dojem ale zastřený silnými sbory. Takže pecka! Textově oceňuji zvláště interpretaci lidových mouder a rčení do
originální přetvořené podoby! Hoši na toto mají talent, který se jim nedá upřít! Např. hned v úvodní rozehřívačce si najdou svůj rým i znalci K.
Procesu („nemáme strach, revolúcia v uliciach, rozdrbíme ich Na Prach!) ;-). Těchto promakaných rýmů či poetických spojení je tady celá KUPA!!! Nebýt
jedním z davu, nepodlehnout trendům ani politicko-vládním lžím (Virus; Ovca v rade; SRAČKY) či pomstít nepravost (Oko za oko) to je to pravé
poselství EDITORU! Těžko vyzdvihnout jednu píseň mluvící za všechny. Ale třeba ona posledně jmenovaná je naprostá pecka!!! Na každou sivini se voda
vaří, všechno chce jen čas...kdo se jako svině chová, dostane pěstí odpověď!!! To, že jsou to profíci, je slyšet a pozná se to jednoduše poslechem
tohoto skvostu. "Old school" a "Lemmy" jsou pak vyznáním k hudbě, která nás tvoří a formuje. Mazec!!! "Walking dead" a "Posledný zhasne" jsou na
jednu stranu primárně prvoplánovité, ale jako např. i u Landovy Zombice za tím bude třeba něco víc ;-)! Hudebně občas od thrashe sjedou ke street
hard n ´rollovým počinům zrdcadlícím nedůvěru, dekadenci, ODPOR!!! Jsem velice rád, že mám tu možnost Editor mít a poslouchat. „Old School“ se může
mnohým zdát jako klišovitý název pro nosič. Možná se mělo jsmenovat "HARDS CHOOL". Ale pravdou je, že ze své cesty nikdy nesešli. Jejich víra v
přeměnu, revoluci a boj za lepší svět v nich bují dál! A stejně jako tato víra nezrcadlí jednoduchou cestu, tak ani jejich hudba není jednoduchá!
Palec hore!!! Super věc!!!!
OPERACE ARTABAN - NA HRANĚ, 12 válů
Pár let se s roky sešlo a já mohu přivonět k bookletu kontroverzní moravské jednot(k)y, která prochází ideovou (r)evolucí. Přemýšlím, jestli zrovna
já jsem ta pravá nezaujatá osoba na zrecenzování placky, protože každý ví, že tohle těleso je u mě hodně vysoko. Když se přeneseme přes fotky kluků v
tričkách více méně WP kapel a pózování před vlajkou, kterou jsem nosil na bomberu před 20i lety, tak pojďme na to ;-). Úvodní píseň "Spojme síly" si
tato pro mnohé svatá trojice nemohla vybrat příznačněji. Ta písnička má melodii, náboj a ideový nápad, který se více než cení. Je věnována Husitským
válečníkům, ale přitom je napsaná „podobojí“ způsobem, kdy je jako ušitá na dnešní poměry, kdy se hledá rozdílné namísto sjednocení (alá Landa).
„Nikdo se nám už nikdy nebude smát!“ je vyzpíváváno v refrénu (ještě pár alb a Udavač bude schopný sólista jako Tomáš z Buldoku :-D). Obal CD je již
téměř tradičně složen z fotky souboru, což u zadního přebalu chápu, nicméně desku prodává obal, tudíž bych na front čekal něco hlubšího, co by
případným kupcům otevřelo hubu dokořán. Koncepčně je CD z dnešního pohledu více za hranou než Na Hraně, protože když srovnám produkci dnešních
„WP“ kapel např. z nového Skins Songu nebo Krátkého Procesu, tak je to oproti této desce jen vyčpělé poetické zamyšlení. Tato deska má názor. A ten názor
je diametrálně odlišný od desek prvních. Holt, jak se zpívá v Nigredu, „třináctá deska není druhá“. Toto CD je sic v pořadí osmé, ale vývoj osobnosti
reflektující na situaci doby, v níž žijeme, je více než zřejmý a ideově a trošku určitě i hudebně přímo navazuje na „Prozření“ a „Vlastizradu“.
Booklet je vyzdoben klasickými „hardsetovými“ animacemi a texty s občasnými doprovodnými komentáři (prý pro případnou soudní tahanici, haha). Hned
druhý song "Mandril" nebude o veganské ochraně zvířat...chytrý pochopí, hlupáka nakopni. Otázkou je, zdali by se tímto tématem měla zabývat
skinheadská skupina, která přeci jen byla pevnou součástí (či je stále?)multikulturální subkultury. "Skinheads Forever" z Miloškovi dílny opět
obsahově nezklamalo!!! V "Na hraně" dostal větší prostor i Kabanos, ovšem musím dát za pravdu těm, kteří tvrdí a ví, že Adam opravdu zpěvák
není..."Útěk z města" žiju paralelně s kluky i já. Taky jsem se stáhnul ze stoky a špíny a činím a tvořím na své venkovské periferii. Jak kdysi řekl
frontman kapely Hassgesang, tak pravý NS člověk se prý může realizovat už jen na vsi :-D. "Udusím tě láskou" je o přivlastnění člověka člověkem. JJ,
Buddha říkal, že pokud máš touhu "vlastnit", tak skutečně nemiluješ. "Pohádka" je zpěvná, milá, ale nevím, zdali končí dobře. Je to spíše bajka,
takže se z ní spíše máme poučit. Hudebně a nápadem výborná, věcně však o ní platí totéž, co o skladbě "Mandril". Jsem nad věcí, nijak mě to neuráží.
Kluci jsou asi holt realisté. Ale jak jsem napsal kdysi - OA mi prostě od nepaměti převyšuje průměr československých Oi! kapel a mít ji tak v době
mého raného kališnictví, to by byly ulice plné kalichů...Od "Lochnesky" jsem čekal něco alá Eržika Josef nebo Radim Vepřín. Opak je pravdou...žádná
sranda tenhle song. "Tetování" je pak taková svižnější úderka (vybrat si jakjo cejch můžeš, co chceš - kelťák, malťák, svastiku či kopretinku ;-).
"Dar života" a Člověk proti světu" mi spolu korespondují. A společně s "Útěkem" mi tak nějak zapadají do křesťanského pojetí. Ačkoliv na tomto CD
není Bůh jako takový zmíněn, tak obilí, krev, chléb jsou hodnoty, které mluví naprosto jasně. Natož pak prapory s kalichem...Utvrzením v názoru na
OA, který mají mnozí, pak budiž cover "Antifanfán tulipán" od ex-šovinisty Lunikofa z Landser (Opa war Sturmführer), kterou přehrávám dokola, neboť
mě ta předělávka fakt moc baví! No…tak i tak doufám, že se v této zemi svobody a demokracie nedočkám soudního procesu iniciovaném kavárenskými
povaleči a pohodovými huliči proti této desce! Možné je totiž úplně cokoliv!! Kluci budou těžko hledat své místo na slunci. Pomalu by se zdálo, že
začínají žít ve svém mikrosvětě alá třeba Rozpor. OA jsou totiž skinheads bez přípon a předpon. Tudíž nejspíš apolitičtí. Pro mnohé radikály jsou ale
jen „šarpáci, kterým žádné prozření nežerou“. Pro mnohé apolitiky jsou ale již za hranou a fašisti. Každopádně jen reagují na to, co vidí. Oni
netvrdí, že všichni černoši alias imigranti jsou násilníci a řezníci. Akorát zrcadlí fakt, že doposud všichni násilníci a řezníci byli imigrantští
černoši :-D. To ostatně tvrdil i náš prezident ;-)! Hudebně klasický skinhead rock, u kterého mě trošku mrzí zastřenost zpěvu. Nahrávka je při
prvních posleších hodně nevýrazná, mnoho slov uniká či je přezvučeno nástroji. Po přečtení bookletu ale vše zapadne do celku a výsledkem je opět
vynikající CD s názorem!!! Kontroverzně a na plnou hubu! A tak to má být!!!! Ber, nebo nech být...Oi!
FILIP VÁVRA - TĚŽKÝ BOTY TO VYŘEŠEJ HNED...
Jelikož se snažím kupovat si všechny tituly zaobírající se skinheads, byl jsem rád, že jsem na internetu (na politicky nekorektním fóru) zaznamenal
chystané vydání této knihy z rukou p. Vávry (z minulosti známého pravicového aktivisty fungujícího pod taktovkou Národní aliance, Národního odporu
atp.). Vydání avizoval někdy v květnu a o dovolené už jsem si knihu mohl objednat ze všech možných kamenných i internetových shopů. Je vydána jako
regulérní titul s ISBN kódem a jako avízo vydání ji provázelo i krátké hudební video s použitým samplem od skupiny Braník (na což zřejmě dostal
copyright od Jindry K. - odpočívej v klidu...
Pojďme k hodnocení: Přes 300 stran, k tomu dobové fotky, otevřenost tvůrce, lepená vazba, samotný zdomácnělý název „Těžký
boty to vyřešej hned“ jakožto pasáž z Orlíkovské písně (hymny skinheadů), atd.…no prostě ta knížka je autentická, dobová a HUSTÁ! 5 odpolední jsem z
jejích řádků nemohl spustit oči. Když už jsem někdy po práci neměl sílu číst dál, dal jsem si chvilku voraz, silné kafe a hurá na další kapitolu! Čte
se to samo! I přes mnohé stylistické chyby, překlepy i pravopisné hrubky! :-(. Ale člověka občas i zamrazí. Zvláště při pasážích popisujících
hromadné pouliční boje s Araby a cikány. Je ZÁZRAK, že v letech 88 – 92 zemřel „jen“ Aleš Martinů, i když mnoho dalších mělo na mále (a o dalších se
možná neví). Při používání tyčí, řetězů, nožů, teleskopů, holí a jiného náčiní v tak ohromných a plošných bitvách je to skoro až neuvěřitelné a málo
pravděpodobné, že to takhle dopadlo. Vím, že další oběti na životech eskalovaly až např. v letech 93 – 2003 a taky vím, jaké to bylo chodit po Prase
ve skinheadských hadrech koncem 90tých let. To všechno byla sklizeň nenávisti zalévané krví během popisovaných let ve Vávrově knize. Trošku úzkostné
mi pak připadají kapitoly popisující (nikoliv oslavující) násilí páchané na punkerech! Kontrast mezi těmito subkulturami (dnes už ne tak vyostřený a
znatelný) živil předsudky a masové myšlení skinheadů. Kontraproduktivně, hloupě, nesmyslně. Tvrzení, že se punk posunul doleva a tím to vzniklo, se
mi zdá malinko přes čáru. Nejviditelnější kontroverze je například znatelná z epochy demonstrací punkerů a antifašistů proti zvrhlíkům z bohatých
vrstev, přičemž skinheads tyto demonstrace napadali, namísto aby se společně spojili v boj proti třídnímu/státnímu nepříteli. F. Vávra zpovídá
tehdejší účastníky těchto bojů, ale často se mu nedaří oddělit jejich tvrzení se svým subjektivním shrnutím dané situace. Občas utíkají uvozovky,
občas se kurzíva mísí s běžným fontem a některé pasáže se opakují víckrát. Hodně se mi líbí kapitola „Naši Cikáni“, která také mluví z reálu.
Nebýt totiž několika známých či spřízněných, kteří mnohdy uklidnili situaci, tak by se dnešních dnů nedožilo ve zdraví i přes proklamace „čisté rasy“ a
White Power hodně tehdejších aktivistů ;-). Proto si myslím, že plošné odsuzování a slepý „rasismus“ či „xenofobie“ je holý nerozum. Hodně se
vzpomíná i na tehdejší módu, ale chybí mi jakákoliv zmínka o tvorbě "flekáčů" nebo o motivech, které se nosily na tričkách. Taktéž chuligáni si
přijdou na své - to tehdy ještě Sparťané a Slávisté spolu s Bohemáky "skínovali" v ulicích. A následují další "střípky". Například že i prý Braník
nebyl ani tak moc skinheadskou kapelou. Až na Honzu Štěpánka (myšleno asi v začátcích). Texty dostávali od kamarádů. Útržkovitě. Vzpomenuto je zde i
na Václava Lahev a jeho amnestii, která ovlivnila i tehdejší mládež a nově nabývané ideály!!! Je zde i spousta vtipných historek, ale i vážných témat
a útržků ze života autora, kdy vyvázl pořádnému výprasku a možná i újmě na zdraví o fousek. Já mnohokrát také. Pamatuji si i na hony na "kališníky" u
nás v regionu. Což mimo jiné pokračuje i dnes, avšak ne ze strany "tvrdých nazi-skins", nýbrž ze strany hloupé a nevědomé veřejnosti, kdy vás
jakýkoliv blb jen kvůli triku Orlík odsoudí a ukřižuje. Musím vypíchnout vtipnou historku o Fanánkovi společně s bystou Stalina. Úplně živě si to
představuju :-D. Velký prostor je zde dáván Orlíku jakožto pilíři scény, což je pochopitelné. Zároveň zde podléhá deskripci „antinacismus“ Dana Landy
a dozvídáme se i podrobnosti o fungování dalších členů jako Matáska nebo spřízněného Fanánka, který byl vždycky asi hodně svůj a jelikož nesouhlasili
s masovou stádovitostí a pro-násilností holohlavých davů na 100%, tak to asi neměli vůbec jednoduché a včas tomu všemu dali valé :-). Dokonce i
zmínka o Lucce Bílé jako návštěvnici skinheadské kultovní hospody zde figuruje. Své si vypoví i Vilda F. z Attacku či Vlajky, přičemž u jeho příběhu
pozoruji onen zákon „karmy“, když je v jedné pasáži popisován jako rváč a notorický útočník na skupinu černochů a v druhé jako oběť řádění
antifašistů, při kterém ho z nejhoršího vytáhl právě „SHARPák“ Červený ;-). Zmínka padla i o nazi-punks a často je zde skloňováno i slůvko „redskin“.
Těžko říct, nakolik z punkera v bomberu a v botkách dělá jeho outfit redskinem. Přesto si myslím a mám i potvrzeno „z druhé strany“, že tolik
redskinů, jako je zde popisováno, v Prase nikdy být asi nemohlo ;-). Autor v knize popisuje i své přimknutí ke skinheads a to od své dětské naivity a
zranitelnosti až k teenagerství, což jsem kvitoval, neboť jsem se v ledasčem i sám poznal :-). Například zhodnocení, že nejde o patologický jev, ale
o to, že člověk chce čelit bezpráví, chce se stýkat se stejně myslícími a chce mít oporu v bratrech z ulice, je více než pochopitelné! Už nikdy
nezjistíme, kolik těch holohlavých borců v bomberech a těžkých botách mělo v hlavě stejné pohnutky vedoucí je k trávení večerů na pražských ulicích.
Hezké by bylo žít v iluzi, že to tak měli všichni. Při popisech výpovědí několika účastníků jsem se ale vzhledem k té době malinko zarazil, ale
nakonec jsem pochopil. Inklinace k Třetí Říši, 100% akceptace nacismu, revizionismus Hitlerismu atp. (v kontextu doby někdy i jaksi polehčující a
pochopitelný) spíše napovídá, že mezi skinheads byli i ti, kteří nehledali jen obranu, útěchu, sílu. Ale ti, kteří byli živeni a posilováni
nenávistí, násilím, předsudky, patologismem (což pak bylo živeno u psychologicky nestálých jednotlivců pod taktovkou dalších organizací ještě
hlouběji). Holt mládí je radikální, úzce uvažující, myslící v mantinelech. Při čtení knihy a ihned po jejím dolouskání jsem asi týden v kuse
poslouchal Orlík a Braník. Znám to nazpaměť, ale tentokrát mi to všechno zapadlo jako malinká sklíčka mozaiky. Najednou to nebylo tak šedé a
vzdálené. Ale TEĎ A TADY! Jsem přesvědčený, že se najde několik desítek vysloužilých (ex)- skinheads, kteří si po přečtení rádi koupí znovu svého
nového zeleného a černého bombera a budou hrdí, že se kdy mohli považovat za něco tak na svůj věk průbojného, nebojácného a silného! Něčeho, co
vzniklo spontánně na ulici, ve vinárně a v pivnicích a hodlalo vzít zákon a justici do svých rukou, když pro obyčejného člověka nebylo zastání ze
strany aparátu vůči drogovým dealerům a rasismu naruby! Až úsměvně působí dnes představa 50i skinheadů v ukázkové výstroji (a výzbroji ;-) stojících
před „nepřizpůsobivým“ domem v totálně cizím městě, kam byli pozváni místními obyvateli na problémové a nepřizpůsobivé, aby jeden z tohoto
holohlavého davu vystoupil a řekl: „cikáni, vylezte, jdu vám rozbít držku“…a oni se do 14i dnů odstěhovali. Dnes už je situace jiná. Skinheads z ulic
zmizeli. Někdy mám pocit, že módu v regionu držím už jenom já :-D. Lidi k sobě mají asi už tak nějak blíž. Už se to nepere. Kdo to chce řešit, jsou
jen mladí a naivní cigáni nafrčení Bůh ví čím. Přesto jsem rád, že jsem 90á léta v typickém skinheadském „úboru“ všeho možného druhu přežil až na
výjimky bez újmy. Vždyť co Tě nezabije, silnějším Tě učiní! A já jsem sakra hrdej, že jsem „tam“ byl. Že jsem „to“ cítil. Že jsem byl u „toho“ a
stále z toho čerpám. Já tohle prostě nikdy nepustím. Udělalo se hodně chyb a hodně třeba ne vždy pozitivního, ale ve své transformaci přežilo to
krásné, hrdé, čisté a silné! Otázka je, jestli aspoň jedenotlivci znovu nevystoupí pod tíhou sympatičnosti této publikace z davu. Nevím jak vy, ale
já příští sezónu zeleného bombera kupuju. Metromaskáčového už totiž mám :-). Oi! Oi!, SKINHEAD, SKINHEAD, BOMBR JEDNO JAKEJ!!!! ;-)
P.S.: jediné, co je opravdu až skoro neodpustitelné, je ohromné množství překlepů a pravopisných chyb hrubého zrna!!! A také fakt, že někdy uvozovky
přechází v autorův názor a naopak, což působí hodně chaoticky...K těm chybám: dávání čárek tam, kam vůbec nepatří nebo vůbec být nesmí (před "a"
atd.)... "vzal sebou" namísto "s sebou" atd. atp. ALE!!! Publikace vám zato nabízí ohlédnutí do tehdejších uliček a tmavých situací. Vzpomíná na
Huberty Macháně (kteří jsou stále titíž :-D) a vše lemuje dobovými fotografiemi. Pro mě osobně je to velice poctivá, plná a VZÁCNÁ KNIHA!!! Je tomu
měsíc od jejího přečtení, ale jak jí tak listuju, čtu ji po pasážích pořád dokola znovu a znovu. Tam to začalo. Tam se to stávalo. A pro mě TO nikdy
neskončilo! Já tomu věřím. Protože je TO to pravé :-) !!! ORTHODOXní
REAL ENEMY - 17, 80 vočí...
Tak na číslo 16 jsem pěl ódy a můžete se je dočíst na red.skinhead.cz. Toto číslo, na které jsme dlouho čekali, pokračuje
v nastaveném proudu. Je kooperací několika osob a pojďme na to, protože je prostě úžasný a překvapilo mě velice mile díky několika pasážím! Takže
sekce "News", na což msíte mít koule, bo novinky v papírovém zinu už nejsou novinkami. Když je ale prodchnete svým názorem a nadhledem, budou
aktuální i za mnoho let. A tak se dozvídáme, že ten hejmejkr, co se do všeho hodně rychle ponoří, to taky hodně rychle vzdá :-), že máme dívčí kapelu
Hexen a že se setkáme na třídenním fesťáku v Brightonu Great Skinhead Union. Z rozhovorů tu své řeknou Arogants a Jednota Kolín, z nichž obou jsem
byl po prvních posleších vyplácán, což však díky Bohu přešlo. Nerad někoho uctívám :-D. Organizátor koncertů Kuko vás naopak naláká na španělský
skinhead reunion Beach beer chaos a na návštěvu Kreuzbergu (taky ho miluju - procházet se jako jediný skinhead nočním Berlínem mezi samými tmavými
Turky s tím, že si říkají, že určitě budeš ten hodnej skinhead, jinak bys sem přece nešel :-D!!!). Kapela Complaint, se kterou sdílím názor, že "punk
je zpívat o tom, co tě sere, uráží nebo o čem jsi přesvědčený, že je pravda". Prolligans jsou podlě mě sráči, protože pro nágly jsou regulérními Grey
zone, kdežto oni tvrdí, že jen to ne. Že jsou proti rudým atd., ale vlastně že na nágly kašlou. Znám jejich poměry v SRN - kecaj :-D. The Warriors mě
nenadchli vůbec ničím a kolumbijští Lex Talions s dvěma moc pěknými babami...ty si asi minimálně poslechnu :-D. Jednota Kolín na mě prozradila, že
chystám nějaký ten zin :-D, Franky Flame už toho má v Británii taky dost a tak je nekorektní, což je asi v pořádku. Pár scene reportů z Finska a
Kanady. Ten z Kanady má dost pravopisných hrubek jako např. "samozdřejmě" :-o, ale ten finský vám obzory rozšíří dokonce i o jednu Underclass bandu s
levicovým frontmanem...jj, i tam, kde je zima, jsou redskins :-D. Reporty z koncertů (MC Kuhle musím prověřit ;), spousta recenzí na většinou polské
a "populární" Cd a kapely. Já si dle nich poslechl pár klipů a mp3, ale ani jedna mě nezaujala. Co člověk, to jiná chuť.
Dokonce recka i na zin RETRO-SKINS...to by mě zajímalo, kdo tento vkusně zajímavý retro-zine vydává... A nakonec článek My spirit of 2000 o tom, jak se v těchto letech
skínovalo v Prase (to byl Peddy ještě pankáč, haha). No a asi nejlepší několikastrana pro mě byla překladem knihy Spirit of 69 - ani Washington ani
Moskva!!! Spousta informací o tom, kdo si s kým začal, kdo reagoval na koho. Pravice (RAC) na levici (RAF / RAR) a fašouni na levicové skinheady atd.
Skvěle napsané, koncepčně ustálené. A co si z toho vezmu? Že srát nalevo a plivat napravo? NE!!!! Bejt svůj! Nenásledovat nikoho! Jen svůj rozum a
své srdce! Protože tam, kde je respekt, je i harmonie! Každý ať si dělá a poslouchá co chce. hlavně, ať se nesere do toho druhého!!! Opět je za RE
vidět obrovský kus práce!!! SUPER ČASOPIS!!!
BURNT CROSS – Break the Law, not
the poor, 7 EP, Rusty Knife etc.
Mnoho labelů z celého
světa se zapříčinilo za vznik této placky, na které se vám představuje
anarcho-Oi! kapela Burnt Cross z Británie. Dá se sehnat na netu, ale já
ji nakonec sehnal přes české punkové distro. Zaujal mě především
obal s demonstranty s vlající zástavou „anarchie“ nad sebou.
Vzadu nastoupená jednotka fízlů, prakticky obklíčení. Co ale víc
– kapelka mě dost oslovila hudebně a to mám vždy na prvním místě!
Jde o Oi! alá rané The Exploited nebo u nás populární kapela Control.
Trochu do toho míchněte Angelic Upstarts a drsnost ulice a máte je! Trošku
připomínají v jistých pasážích (zpěvák) i RATM. A komu ani
toto nestačí, tak na černém vinylu v černém obalu rudá
hvězda s nápisem CLASS WAR
- Fight the Power s dodatkem, že kde se bezpráví stává zákonem,
tam je ODPOR povinností. Kapela o třech členech, co dělá chorošnou
muziku. V bookletu 2 skinheads, jeden s trikem Trojan SHARP a druhý
RASH. Texty jsou více než brutální se skinheadským posláním. „Mob
violence“ začínající agitačním „CLASS WAR“ povídá o tom,
že žádný politik nezastaví naši stávku a stejně nikam neuteče,
když mu díky petrol bomb chybí jeho noha…komunistická strana jen plká a
my nemáme čas, musíme jednat a vymanit se z chudoby…no politician
will stop our mission!!! „PIGS FOR SLAUGHTER“ vypovídající o totální a
neustálé aroganci ze strany moci, o státní kontrole a vyúsťuje v jediné
řešení: blow it up, burn it down!!! Aha, teď už chápu, proč
se fízlové zajímají ne o nágly, ale o anarchisty. Tohle je ten pravý
potenciál lidské vzpoury za spravedlnost. Give them a class war!!!! „They
have got the power“ – jednou bude pozdě litovat, až počneme zabíjení
… no co říkáte, tohle jsou SKINHEADI, CO? :-D!!! Tady na pacifismus není
místo…jo jo, můj osobní OBJEV tohoto čísla!!!!
Už toho máme všichni dost!!!! Lhaní, podvádění, pokrytectví, oblbování.
STREET TROOPERS – MONTREAL, 7 EP, Knock
Out
Tato kapela z francouzsky mluvící kanadské provincie už neexistuje, ale
poselství zaenchává, stejně jako několik projektů jako např.
Fate 2 Hate nebo Jeunesse Apatride. Byli kdysi zúčastnění na výběru
Class Pride World Wide a i když se nikdy nepresentovali jako redskins, tak opak
je pravdou! Jejich hymnu Oi! Against Racism přebrali i The Prowlers, kteří
se z původně antirasistických tradicionalistů posunuli na
radikální antifašisty. Je to vynikající skinheadská Oi! kapela a když
jsem si zařizoval novou nástěnku, tak (ačkoliv mám vůči
organizovanému fašismu uvnitř SHARP výhrady) jsem musel umístit tuto
desku s příjemným SHARP logem na výsluní mého bytu! „I choose“
zrcadlí myšlenku, že je lepší umřít hrdý než žít na kolenou a že
firmy neplatí a že insurance systém je jen pro vyvolené „I choose to stand,
to fight, choose to keep my pride“!!! „THE WAR“ je nadčasová (nahráno
1998) o zbytečném utrpení co válka přináší. Kvůli ropě,
proradné ekonomice. Stop the war!!! V ní zazní mnohokrát a ještě
k tomu s vynikajícím hudebním podkreslením. Hej, skinheadi!!!!
Tuhle kapelu musíte milovat, muzika je to chorošná. Názor jasný! Stejně
jako třeba Poeblers United. The War je taktéž o tom, jak mocní zenužívají
dělnickou třídu a že cílem musí být: jedna třída, jeden lid
a vzpoura proti těm, kteří všechno připravují a řídí! A
o svinstvu globalizace pak odlehčená (hudebně) streetpunková „On
the streets of Montreal“. Výborné EP. Drsné, hrubé, ale přitom skvěle
odpresentované!
BARNSTORMER – Sarajevo, 7 EP, Mad Butcher (1995)
Tento interpret je více znám pod jménem Attila the Stockbroker a jde o jejich
první nahrávku representující dle jeiich slov politiku dneška a texty zítřka.
MBR to vydali pod číslem 005, což je kurva ale rarita. Uvnitř jsem
ještě našel plakátky psané strojopisně na CD a LP Funeral Dress
(anarchistická Oi! kapela) s názvem alba I am in lowe with Oi!. Musím se
přiznat, že tato kapela minula moji sbírku obloukem, ale tohle mě
nakoplo se po ní podívat. Ale zpět k Attilovi. Jde vlastně od
odrecitovaně zazívané básně o mnoha, mnoha verších.
„Sarajevo“ je o mírumilovné zemi, kde byl klid do doby, než se do všeho
vměstnala pravicová politika a mezinárodní měnový fond a banka.
Hudebně je to podbarveno i lidovými nástroji (mandolína, housle,
harmonika). Tady je, přátelé, pravda! „We want our Wall back please…“
se zpívá na konci této písně staré přes 20 let, že stále aktuálnější
L.
Staří potetovaní dědci z chirurgie tu mají 3 vály, přičemž
„Power Unpower“ má dosti sociální vlnu a tak to má byt, protože jen tak
je to správne, Jasánek. Hudebně je také nejrychlejší a zapadá mi spíše
do anarchopunku. Jinak jde o Oi! hrubšího zrna s vysoko postavenou sólovkou,
která tomu dává nasraný a emotivní (empatický) výraz. Malajští plešouni
tu mají písně „Living in a den of thieves“ a „Opportunistic
Politicians“. Tito neslibují sladkou pomstu, pouze popisují, jak jim jde jen
o hlas a jak plivou na své sliby a že jde o klauny, kteří mají na rukách
krev. Hudebně sing-a-long Oi! / Streetpunk a bacha, zlepšují se čím
dál víc. Aggrobeat se snaží. Naposledy vydal například nové songy od
The Oppressed a od The Prowlers. Vím, že si zaslouží podporu, takže mrkněte
na distro: aggroshop.com nebo na
rustyknife.kingeshop.com.
RAZORBLADE
– Shitting out nails, 7 EP, step-1
Tito hoši z Holandska patří do stejné rodiny jako třeba
Discipline nebo Discharger. Řekl bych ale, že ve svých písních figuruje
ono „skinhead“ daleko častěji. Drunks and Punks – Oi! Oi! Oi! v úvodní
písni je tomu důkazem. Hudebně Oi! dost podobné (výrazem zpěváka)
našim původním The Riot. „Killer“ je o frustrovaných z této
doby, co jim hrábne. Překvapilo mě, že na děkovačce mají
Straight Edge Army (respekt!!!), kterým děkují a zároveň píší,
že si jeich jménem na jejich počest dají drink ;-). No a poslední
kontroverzní „Black Flags“ o roztržkách a bojích mezi pravicí a levicí
a jejími demontranty na ulicích, zatímco my ostatní s snažíme urvat něco
pozitivního z života. Je to o tom, že interpretovi se zdá být levá i
pravá stejně špatná a že mají táhnout do hajzlu. Oi!, life, love and
hate…Mít však za co stát je fajn…apolitiku si nechejme až do dob totální
spravedlnosti ;-)
NUCLEO TERCO – LENINGRAD ROCKERS, 7 ep, Potencial HC
Bohužel jen černý asfalt byl k mání, ale přesto jsem to musel
mít. Na realizaci a objednávku jsem čekal několik měsíců
(to byla kurva netrpělivost, aby se na mě dostalo!!!), protože ve
fabrice udělali nějakou chybu tisku stopáže. „Leningrad Rockers“
je v angličtině a od původní tvorby se liší a byla
předzvěst více rockovému CD, než na jaké jsem byl u této rudé
sebranky zvyklý. Text je na obalu desky, na pozadí pak kapela (4 plešky, nějaké
to triko Non Servium a 1 metloš). „Comité de sangre de Vallekas“ je španělsky
odzpívaná antifašistická a hudebně velice zdařilá agitka. Ano,
zde je konečně poznávám. Tito hoši jsou hodně moc anagžovaní,
koncertovali i v Moskvě, kde se snažili potírat rozdíly mezi
levicovými proudy (komunisty a anarchisty) a jejich pobyt, si můžeme
domyslet, měl stejný dopad, jako pobyt Donaldsona a Skrewdriver v tehdy
čerstvě spojeném Berlíně. Někdy si o tom přečtěte.
Boots and Braces u těchto hochů frčí pořád. Proletarian
Rock! Redskins!
To nejkrvavější a nejrudější, co momentální Katalánsko a Madrid
nabízí. Na prostředku asfaltu loga kapel srpy a kladiva nevyjímaje. Jak
jinak. Tato deska vyšla i na rudém vinylu. Dostal jsem pro presentaci oba.
Antinacismus, antifašismus a třídní boj je zde zaručen! Conflicte
jsou celkem mladou krví a myslím, že manažer Opció K-95 zde zpívá. Hudebně
se Opció dosti podobají (že by vykrádačka, hehe). Mezi písněmi
samozřejmě internacionála, do které vstupují Cor Fort zpívající
o 30tých letech brutálního násilí v jejich rodné zemi. Pod texty na přebalu
deksy pochodují nacistické a fašistické jednotky „vlastizrádců“
jejich otčiny. A jak jinak, i
tato kapela má napojení na Opció a Desperta Ferro a kdo má rád Inadaptats,
tak ať neváhá. Proletáři, hněv, odveta, antifašismus a vidina
vítězství. Takhle to působí…Pak už hrubší strana desky- Nucleo
Terco s písní „Madrid en Lucha“ a o bitkách s fašounama a o
90tých letech – zona Antinazis Mandan. Kdo se bude navážet do jejich rudé
politiky, do srpů a podobně, tak nechť se raději přenese
přes tyto voloviny a zeptá se sám sebe, kolik on potkal nácků a
kolik krve dal za svůj styl…Auge um Auge, Zahn um Zahn!!! RPG-7 je moje
srdcová záležitost (thrash / hate-core) A JSOU TÍM NEJVĚTŠÍM KLENOTEM
NA TÉTO PIDIDESCE. Do této doby vydali 2 Cd, prodávají i velice vkusná trička.
„Vientos de Octubre“ vás neposedí zpět do gauče, ale naopak vás
nakopne, že vyrazíte ven a roztříštíte „kapitál“ !!!
LION´S LAW – OPEN YOUR EYES, 10´ LP,
UVPR + Contra records
Ben mi posílá vždy Lion´s Law na recenzi, bo ví, že fráninu (až na pár
vybraných kapel) nemusím, ale že angličtinou v podání těchto
hochů nepohrdnu nikdy! Po Intru to začne. Chytlavá „Knock em out“
s baseballovými pálkama a se schopností vás přinutit poslouchat,
neboť jde o návykovost, jakou se presentují třeba Perkele, nekecám!
Tuto desku jsem tahal z obalu (poštovné je strašně drahé a já
Benovi děkuji, že to pro nás dělá) a hle…kartonové martensky s prolisem
stopáže desky a s ohrnutými džínami a nápisem „laced up“.
Plnobarevný kvalitní potisk, no byl jsem naprosto konsternován. Tohle je dělané
srdíčkem!!! A nejde tady o nic jiného, než o lásku! Ona píseň „Knock
em out“ zas tak o pacifismu ale není, protože pojednává o zmrdech co se flákají
ulicemi (nehledě na barvu pleti, ale zde zpíváme o Francii!!!). Tito
bastardi nás učí bát se o naše ženy, o naše děti a rabují naše
domy. Takže je čas udělat si vlastní justici a pravidla s bejzbolovými
holemi. Píseň jako sviňa!!!!!!! „Rollin´“ je pak o nekonečné
víře a o tom snít a nevzdávat se a rolovat ty naše kola dál. Booklet s texty
a s fotkama kapely, kde se dá vydedukovat, že do svých řad přijali
Philippa z Hard X Times. Pomyslnou půlku tvoří song
„Skinhead“ jakožto apolitická glorifikace této subkultury s frázemi,
proti kterým nenamítám samozřejmě nic, naopak. A hudebně…mňamka!
No a právě v této pasáži jsou oním dříve jmenovaným
severským kolegům nejvíce podobní. Není nad to si v refrénu pořádně
zařvat „skinhead“ J.
„In your veins“ o feťácích, to nekomentuji…o tomhle svinstvu
neradno ani mluvit. „Out of my way“ je o těch PC bojovnícíh a žurnalistech,
kteří o nás píší, ale pointa jim pořád nějak uniká. No a
pak…jednoho dne pomsta. Takže nic moc s „mysli pozitivně“ a sluníčkovským
přístupem, ha. „Laced up“, ke které má očividně autor vřelý
a srdeční vztah, je docela nářez ;). Boty musí být až nahoru zavázané
a čekají na svou pravou oběť a nikdy, nikdy nesmíme zanechat
pochodování!!! Tomu říkám oslava svých těžkých bot a martensek!!!
Rychlá, svižná a výstižná píseň se sbrovým refrénem!!!! We will
never stop marching on! A naposledy píseň odpovídající názvu LP. Nikdy
se nevzdávat a čelit tomu všemu, i když se svět stává šíleným
a bláznivým plným lží, nenávisti a lidské hlouposti. Na co čekat,
čas utíká…je čas na změnuVýbornej, ale opravdu výbornej
desetipalec, Maraboots moc neberu, ale tohle žeru! 10 from 10, ok?!!!!
Kdysi jsem recenzoval CD Dívka z Asijského bistra.
Toto je výběr songů starých, ale i zcela nových a nezveřejněných
(rok 2015). Toto není zlá kapela. Ale má to fakt nechutnej obal, který vyústí
v to, že někdo sežere naservírované hovno (což se ovšem děje
denodenně – že, vy konzumenti zpráv v TV? J).
Toto je kapela, která začínala např. s Iné Kafe nebo Vypsanou
fixkou. Taky udělali hate-song Daniel Landa. Celkem je zde 22 písní a když
nic, tak si to aspoň poslechněte a dejte jim šanci. Opravdu to není
zlé. HETERO – omluva všem, že nejsem gay! Krásná asociace na dnešní
dobu, kdy jsou metroušští gais čisťouncí s lukrativními
posty a ze 4 už je procent 10 a heterouš je dobytek a oběť systému.
ŽE SE MI NEZDÁ V POŘÁDKU NECHAT SI ŠŤOUCHAT DO ZADKU…ŽE SE
CÍTÍM SKVĚLE, KDYŽ JDU S HOKKOU DO POSTELE :-d.
Kapela, která se celkem i dostává do povědomí díky fesťákům
a menším akcím. Milovnící Ramones (úchylku směrem k těmto
americkým feťákům nikdy nepochopím, ale budiž ;-), kteří na
tomto kotouči mají Intro a intermezzo alá psychobilly (stopa 06). Celkem
hezky zpracovaná animace obalu a texty o rušení nočního klidu (ACAB –
zde jako Fízlestráda) a o nenávisti k samohrajkám, které nahrazují živé
kapely. Tak Zdar Cd zavírá, ale žádný zázrak to není. Daleko lepší a
dovolil bych si říci, že hodně dobré až nadprůměrné,
jsou songy „Zpátky na stromy“ nebo Blank Out či Smůla. Smůla
vypovídá o následcích zahnojené karmy špatnými skutky. Prostě když
se to sere, tak pořádně a všechno naráz. Každý to známe. Zde
interpreti zpívají, že se jim děje prakticky cokoliv, ale že to zvládají
i s prstem v prdeli :-D. Ono s tou prdelí…e Smrti samohrajkám
zase srovnávají obsluhu těchto „pultů“ k buzíkům, takže
homofóbové, asi ;-). Zpátky na stromy naopak popisuje to, že i když si žijeme
dobře (práce, rodina, fáro, dům), tak že jsme vlastně neustále
otroky někoho a něčeho a že to není život, ale přežívání!!!
Či jak by řekl Revolta – neustálá křeč!!! SOUHLAS!!! A
Blank Out je o nesnázích díky vopicím a voknům z alkoholu a hulení.
Nějaké vály moc gut, nějaké těžký průměr. Ale žádná
extra sračka. Jejich muziku obohacuje harmonika, takže kdo má rád Mao de
Ferro nebo Driák či Inseminačku, tak šup s tím do košíku na
Ceckově webináři ;-)! Oi!
COUNTERATTACK
– STATE OF AFFAIRS, CD, Reality Clash Records, 10 songů
Tak
toto CD jsem si koupil od jednoho Grey zone labelu jako provokačku, protože
navzdory patriotismu (většině amerických kapel vlastnímu) zde hraje
skinhead-černoch, který působí i v kapele The Legionnaires (možná
i v NRSV). Tato 2 CD se špatně shání. A já mám pro multirasové
skinheadské kapely prostě slabost (což jste si jistě všimli i dle
úvodní obálky tohoto 12. čísla ;). CD otevírá skladba, po které je i
pojmenováno a hudebně je to syrové Oi!, které mi v začátcích
úvodních tónů připomíná Hovorkovi Chuligány :-D. Je to takové
frázování do jednoduché hudby notně podobné všem začínajícím
skinheadským US kapelám. Hodně lidí má US kapely rádo. Nemohu říci,
že by mi to učarovalo, ale do sbírky to určitě patří a
tvoří to příběh tamější scény daleko jednotnější.
Tito BLACK / WHITE skinheads vzhlíží ke kapelám jako The Templars, Oxblood a
nebo k japonským nacionalistickým bandám jako Sledge Hammer, Ikazuchi
atd. Inklinují k Les Vilains, Short Cropped atd.V bookletu jsou texty
a hodně vypovídající fotky. Inu, dnes je to celkem rozšířené, že
mnoho „barevných“ skinheads tíhne k pravici, antikomunismu atp. Zde
je tento případ. Tito Washingtoňané také vystupují proti „lžím
a pomluvám“. Texty o přešlapech státu a o ubývající osobní svobodě,
o pomstě nepřátelům, jeden RIP song, o zradě ze strany přítele,
o dobrovolném se vzdávání svobody (sociální sítě), o postoji proti všem
(trendům) – např. drogy v subkultuře. Myslím, že dnes je
podobných kapel přehršle. USA se tlačí do Japonska a těží z toho,
že v řadách patriotických skins je mnoho asijských plešek a tak
navazují a tuží družbu. Jako společný znak si dali odmítnutí
rasismu, ale zároveň přijmutí antikomunismu, pod čímž si každý
vybavme co chceme. Kdyby se naučili lépe hrát, tak bych jim to sežral.
Tohle ale moc silné není…textově to je taky takové klišovitě
neosobní. Trošku se rozjeli až v předposlední „21 guns“. Finální
„Skinheads“ je coverem od Brutal Combat. A ta se teda jako dá, no ;-).
Jedno
dobré intro a outro vymezuje krátký čas tohoto HC CD z polské
Poznaně! Byl to kup na slepo, ale vyplatilo se! Vynikající hudba, vynikající
počin znějící jako naši Everyday H8. Ačkoliv se nejedná o žádné
skinheady, tak tvoří maximálně výbornou hudbu! Žádné vykrádačky
a přitom old school HC včetně občasných sklouznutí k grunge.
Myslím, že tito hoši jsou subkulturní víc, než jakýkoliv skinheadský šašek
v nejnovějším (přitepleném) lonsdaleu. Neznám kapelu ani
vydavatelství, ale miluju Polsko a výborně nahrané a zpívané CD v polštině
je taky luxus! „Final Right“ je teda v anglině, ale zbytek ne a
uznejte dle názvu písní, že tohle se kurňa musí ale slyšet: Spojená
scéna, Jedna krev, Pro vás a nikdy bez vás, Porušení slibu, Policie, HC bič,
Pokrevní jednota….
O
této kompilačce mi říkal před mnoha lety Wan z Generation
69, ale jelikož žijeme v hektické době, tak mi nějak po mnoho
roků zapomínal dávat vědět, že už je to venku! Výběr je
to zajímavý, neboť ho tvoří kapely, které by se moc PC warriorům
nelíbily. Nicméně pojďme na to už jen kvůli vtipnému a pěkně
vyvedenému obalu!!! Drakkar plný chtivých (sexu a boje) skins a punx přikotvil
ve Švédsku. Skinhead s flaškou a boxerem a daleko krutější punker
s áčkem na křiváku s baseballkou v ruce. Skins and
Punx partička Battle Scarred ze Švédska jsou kámoši Ultima Thule, The
Jinx a jiných domovských kapel a tak si jistě dali záležet s předělávkou
skvělé písně „Tonight“. Další bezvadná věc je
„SKINHEAD“ v podání Generation 69. Tentokráte skvělá angličtina
předčila mé očekávání! Výborná a totálně věrohodná
věc! „turn into mr. Normal but for
you i still do care…skinhead!!!“. V TAKT VYNIKAJÍCÍ PRÁCI POKRAČUJÍ
Unit Lost (Friday Night) – no řekněte, kdo by tento song neměl
rád?! Unit Lost jsem měl v jejich vlastní tvorbě vždycky strašně
rád! Jednou měli být i na StreetKids, ale žel to nedopadlo :- (.
Headcase nikterak nevyhledávám, i když vím o jejich kvalitách, ale
„The God of light“ je bezva věc na tomto výběru! The Skulls z Brazílie
s konexemi na Brutal Attack s písni Ravens taky OK, The Suspects DC
(tyto Amíky jsem neznal) s „Witch Hunt“ a
naprostá pecka od Lumex 75 – Jeden za wszytkich v polštině!!!
Wau! Věřím, že v anglině to takové koule nemá. Ani v němčině!
Tady je to fakt hymna! Nehledě na to, že tomu můžeme precizně
rozumět apřijmout se vším, co k tomu ve slovanské vzájemnosti
patří. Sniffing Glue ze Švédska s písní „Election Day“ s trošku
hrubším výrazem ničemu neubírají, ba naopak! Začínají pomalejším
tempem, které posléze kontrastuje s postupným vzestupem. A kdo by to byl
řekl a čekal je tu, ale jsou tu i Endstufe…takže se tato kompilačka
rázem stává onanujícím článkem mnohých českých skinheads :-D.
Endstufe s angličtinou působí, jakoby se konečně naučili
hrát :-D. Ti se zde presentují písní „Psycho killer“. Nejslabší článek
jsou Vicious Rmours z Anglie, z jejichž podání songu „One eye
open“ bych za nic nepoznal, že se jedná o U.T.! Booklet pouze jako rozkládací
list s fotkami kapel a s kontakty na myspace profily. Na to jsem si
ale už u severských bandů tak nějak Bohužel zvykl. Zasloužilo by
si to asi i víc kapel, které by se podílely, ale takhle je to přehledné,
neztrácíte se v tom „kdo co zpívá“ a dá se to lehce naučit
celé z paměti ;-).
The
END vs. HAIRCUTS – INDONESIAN SKINHEAD DIVISION, CD, Bronze Fist Rec., 22 songů
Kdysi
jsem viděl dokument o skinheads v Indonésii. Provázel ho song na
pozadí a já si dal tu práci, abych vypátral, kdo ti skinheadi jsou. Téměř
perkelovsky akustické či unplugged vyjádření té kapely bylo
naprosto originální a precizní! Hrubý hlas, jasné poselství, melodika a
totální síla v naprosté jednoduchosti! Ta kapela byla THE END!!!
Dokument o tamějších skinheads byl dobrý. Do té doby jsem znal jen Anti-Squad
a pár dalších vynikajících kapel z toho konce světa, kam se v budoucnu
chystám! Je tam silná scéna skinheads se tam potýkají s násilím, vládou,
policií a rasismem mezi etniky, jako všude jinde. Přesto nenávidí nazi-skins
a rasismus. Asi i proto na tomto nosiči s výbornou kvalitou najdete píseň
Skinhead Pride, Carry on Oi!, Jimmy Pursey a Nazi Wankers! Red and White je píseň
o jejich národní vlajce. Jsou SHARPs, jsou patrioti, jsou proti pravičákům.
Oi! the Chorus je vlastně taková ziggy-zagga oi! oi! oi! popěvovka s tím
rozdílem, že v intermezzu odsuzují rasismus a fašistické skinheads.
Last stand a Want to life and win and fight je o tom, že se z toho hlavně
neposrat, mít nohy v teple a bojovat! Pílí a vůlí k úspěchu!!!
Nejlepší song je již zmiňovaná televizní Skinhead Pride a poslední NS
Wankers! Kapela, která funguje bezmála 20 let!!! V bookletu napsal ke každé
z kapel svůj postřeh Matt Kelly z Dropkick MURPHYS, což je
pěkné a výstižné povídání. Je těmto kapelám nakloněn a
doslova si je zamiloval!
Oproti tomu HAIRCUTS, kteří nahráli svůj matroš pro CD o 5 let později,
nejsou tak akustičtí, nýbrž znějí jako americké Oi! kapely.
Vskutku výborná záležitost! Každá z těchto kapel má několik
vlastních log a vězte, že jsou brutálně silná!!! Scéna tam je
naprosto vynikající! Hubení skins oblečení jako ze žurnálu se vším,
co k tomu patří. Nevypadají nijak směšně, naopak! Sedne
jim to jako přirozené! Pořádají obrovské festivaly! I HAIRCUTS
říkají jasné NE rasismu, nespravedlnosti a systémům, které nás
zotročují! „Unite“, „No more Racist“ a brutálně agresívní
„Justice“ povídá za vše! Nakousli problém mezietnického rasismu, který
sužuje Asii. Vystupují ostře proti neohebným systémům, nařízením
a zotročujícím vyhláškám. Věřím, že v těchto
lidech je potenciál! Postavit se proti zlořádu, gangsterům, válce!
Ne jen žvanit a žít si v pohodlí! Oni vyžijí s málem, ale zato
s větší chutí věci změnit a bojovat! Zatímco u nás o všech
svinstvech zpívá leda tak ORTEL, který je ještě k tomu nenáviděn
snad všemi, tak v asijských zemích jsem měl šanci poznat skutečné
odhodlání svět měnit!!!! Vždy budu na jejich straně! To
ospravedlňuje jakýkoliv boj proti hloupému rasismu! Bohužel rostoucímu
se sílící brainwashingovou kampaní v médiích a plánovanou genocidou
evropského kontinentu přílivem Bůh ví čeho Bůh ví kým
:-(!!! Nebudu nikdy z těch, co s rozbitou hubou běhají pod
bannerem Rapefugees welcome oslavující tak vlastní pád! Budu vždy ale
člověk, který používá srdce a rozum a který ví, že pravda je
tam, kde to cítí sám! Proti rasismsu, skinheads, punks a proti sluníčkářům
taktéž! ;-) Posledních pár songů je v indonéštině, jávském
jazyce a zní jako od francouzských a španělských kapel. Samozřejmě,
že ale lépe!!! Skvělé CD, které jsem si přivezl ze zahraničí.
Že leželo vedle LP Skrewdriveru White Rider s cenou okolo 1800,- Kč
vám snad ani říkat nebudu :-D!
KELTOI!
- SONS DA RUA, promo-CD, 14 písní.
Mega
dlouho očekávané CD vyšlo se 14i písněmi roku 2017. Tato kapela má
svůj uhlazený styl a z toho nesejde. Má to ale své kouzlo, když musíte
notně hledat všechna ta zákoutí a hráčský um velmi trpělivě.
Hudebník to ocení, lajk asi moc ne! Přesto vím, že toto Cd je asi
nejlepší, co kdy udělali. Takže zrají do výjimečnosti. Třeba
"Reencontro" jest tomu důkazem. OES TÍ je coverem od Sham 69 „If
the kids…“, ale je daleko lepší než originál (v jejich mateřském
jazyce). Na tomto CD hojně pocítíte vliv ducha ulice Oi! a pokřiky vás
také správně navedou ;-). V „Nuovas Caras“ hostuje i zpěvák
vynikající redskin kapely Inadaptats. A pokud jste úplní ignoranti, tak si
pusťte aspoň BURLA NEGRA, která
je podkreslena harmonikou a je to totální HYMNICKÝ NÁTĚR!!!!! TO SE MUSÍ
SLYŠET!!!!! Neocenitelně tak uzavírá stranu „A“ tohoto LP. Na
dalším songu uslyšíte dámský ušlechtilý hlásek v pozadí a to, co
jsem napsal o Burla Negra platí i pro HEROES
DE BARRIO! TU BUDETE OMÍLAT POŘÁD DOKOLA! NAPROSTO NESKUTEČNÁ
PECKA!!! „Up against the wall“ je taková Clashovská skákačka R´n´Rollu.
Musím uznat, že jim ta angličtina jde!!!! Poslední píseň „Unhas
cores, un sentimento“ je zde zopakovaná i akusticky a i v této písni
dokazují tito skinheads z KeltOi!, že dokáží skloubit letargické
pocity s emočními pochody s hrdou vlasteneckou rétorikou!!! Moc
rád bych se s vámi podělil o textovou složku, žel jsem ale do této
doby nesehnal toto LP jako oficiální vydání. Vlastním jen promo-verzi, za
kterou děkuji Simonovi Gavírovi!!! Toto Cd či LP vlastnit originálně
je ale povinnost a já se polepším. I swear! Oi!
Pro
někoho nepochopitelně odpuzující díky opěvovanému bolševismu,
pro mě osobně naprosto jedinečná kapela!!! Oproti původnímu
CD „Terco“ je toto Cd daleko tvrdší, jakoby se navracející ke kořenům
N.Terco. Já je sleduji a následuji od jejich počátků, od jejich
dema a posléze Cd-R Stalingrado 1943. Ááá, kolik já měl problémů
kvůli jejich tričkům, haha :-D. Jsou věrni Potencial HC,
komunismu a skinheadům! Milují kapelu ERODE a k tomuto CD (při této
příležitosti) se vyzbrojili tunou různých propagačních materiálů
od kalendářů po trička, obří samolepky atp. Hned úvodní
song „Rojos“ (RUDÍ) vás nenechá klidnými!!! Naprosto úžasná věc!!!!
V roce 2017 hráli na antifašistickém festivalu ve Stockholmu, kam jsem
byl pozván jen za cenu letenky. Byl naplánován na data kolem 1.máje, takže
by byl spojen ještě určitě s jinou srandou ;-). Bohužel
Sever není nakloněn nám, pracujícím z Ost Blocku. Za pivko dávat
150,- se mi nechce a když zhodnotím, že bych jich do pajšlu poslal tak 15 každou
noc (fest je dvou až tří denní), tak je to ekonomická sebevražda :-D.
Tak jsem si řekl, že až tam budou příště, pojedu. A nebo lépe
– až budou ve své zemi, tak pojedu radši tam. Jih přátelštější
Severu ;-). „Mi dulce infierno“ se rozvášní až do heavy-metalové
vsuvky, čímž se krásně podkreslí důležitost poselství směrem
k dělnické třídě, aby se již nenechala ovládat a aby již
dále nebyla opovrhována!! Naprosto stejně tomu je i v songu „Reinosa“!
„Faccion illegal“ vypověděla válku kapitalismu a vybudovala
podzemní frakce ilegálního odboje. V našem případě odboje
ČTVRTÉHO! „Sérvos del poder“ je vzkaz naším přátelům,
prasátkům v černých uniformách a loutkám systému – ACAB!
Booklet je dělaný pěkně, nekompromisně a profi způsobem.
Žel jsou zde texty jen ve špánině. Ale tato řeč není složitá
a leccos již známe od jiných kapel tohoto směru, že? ;-) Spolu s Non
Servium patří N.T. k naprosté špičce!!!! Hudba mění svět.
A svět mění hudbu a její poselství. O tom není pochyb. Každá
akce vyžaduje reakci. A mizérie a kapitalismus zrodil i NUCLEO TERCO!!! „Mercurio
en las venas“ je o tom, že si každý musí čas od času vyhodit z kopýtka,
opít se, zatancovat, zapařit na RnR a prosrat tím tak vlastně 1
zbytečnou noc. JURAMOS LUCHAR HASTA
EL FINAL je asi nejpodmanivější vál celého CD. Je podkreslen logem
Antifašistické akce, což mnozí z nás nepochopí. Ale tam AFA nefunguje
jako u nás :-). To by ale bylo na dlouhé vyprávění. Tato píseň je
utkaná od srdce. Muerte al nazismo, contra el capitalismo, což se v závěru
písně zopakuje několikrát! Naprosto jasně definovaná hymna!!!
Opět sklouzávající do heavy metalové vyhrávky! WAUUU!! „…Mal acaba“
je o všech, kteří žijí v určité škatulce. Je pro ty, kteří
neotevřeli svá srdce, žijí v bariérách, dogmatech, předsudcích.
A také o těch, kteří vyrostli v lepších rodinách, sklouzli
ke konformismu, poslouchají RAC, ale nepochopili podstatu pravých problémů…A
že jich takových je, co? ;-)
V/A
Sons of Sweden, EP, 3 songy
Olifant vydal toto EP v pozitivních a veselých barvách švédské
trikolory, ale bez bookletu, avšak v kartonu s tvrzeným průčelím.
Prvním songem je Stockholm Skinheads od Agent Bulldog (či Bulldogg).
Kapela, která se chvílemi dávala vpravo, aby se po krůčcích stáhla
do apolitických pozic, na dlouhá léta se odmlčela, a dnes hrála v čistě
ne-politických vodách (mají EP split i s The Templars, které všichni
milujeme). Tato píseň je tím nejlepším, co kdy udělali.
Contemptous jsou mladou krví s hrubším projevem a inteligentně
vybrnkávající kytarou. Song taktéž ve švédštině. Na druhé straně
asfaltu jsou Antipati, kteří jsou známí asi trošku více. Píseň
taktéž v mateřštině, ale okořeněná o saxík. Mít
toto EP i inlay s informacemi, fotkami, obrázky, tak jsem pro. Takhle je
to ale něco, co zní jako mix Ultimy a Perkele a to nemluvím o realistickém
prozření toho typu, že když chci na sever, tak je to na půjčku,
protože je tyhle země prostě nejsou pro nás…tam je králem jenom
imigrant z Jihu ;-). Kein Mensch ist illegal, ne? ;-)
LIVING FIRE – JESUS RULES, 14 hymen, CD, Thumper Punk Records
Všichni si určitě vybavíte německé Jesus Skins a jejich
biografii a přejatý rozhovor v minulém čísle SkinReda. Čas
od času objevím nějakou tu věřící bandu na internetu, ale
není toho moc a už vůbec to není spjaté se skinheadskými kořeny.
Proto jsem byl naprosto v úžasu, když jsem objevil Living Fire s jejich
coverem Skinheads in the Church. Musel jsem to mít, musel jsem udělat
rozhovor, který zde najdete. Toto CD je prvotina a je to způsob, jak basák
Luis Carlos, který našel smysl života v Bohu a Ježíši Kristu, dává
najevo své modlitby v punk rockovém stylu. Tato kapela má ohromný
potenciál už jen kvůli tomu, že jsou z Brazílie, kde je věřících
ohromná většina. Vím, že budou oslovovat další a další lidi a já
jim děkuji za vyplnění mezery, která vznikla po rozpadu Jesus Skins.
Pokoušeli se ji zalepit Jewdriver, ale to nebylo to pravé ořechové. V bookletu
jsou fotky, jak se dělá stage-diving přímo od oltáře, punx a
skins s nášivkami Jesus Rules a něco ve smyslu Skinheads Against
Religious Prejudices. Texty o posvátnosti Bible a svatých symbolů, o žití
pod ochrannými křídly Ježíše a Andělů, o pokoře, smyslu
života, o tom být čestný a následovat přikázání. Ježíš je tu
skloňován v mnoha pádech. CD je profesionálně produkované a třeba
1. píseň „Jesus is not dead“ je odpalovačka ve stylu třeba
Punk Floid, „Come with us“ je více taková Ramonesovská, v písni
„Love of Jesus“ je brilantní druhá kytarová linka, která doplňuje
hlavní linii – úžasný! „Jesus Christ is the only one who can save us“
mluví za vše. „Old ruled Cross“ a „Mission“ taktéž a „He will come
again“ je skvělá HC odpoutávačka. „Enough“ je naopak posazená
více do thrash metalu a v písni „Bouncing Around“ mi hlas Louise připomíná
třeba Bully Boys, fakt. „I want you lord“ je taková pokorná skladba
vypovídající o tom, jak jsme maličcí a malicherní a bez ochrany vyšší
moci nicotní. No, skvělý objev. Výborné CD! Podporujte tuto kapelu. Je
svým způsobem jedinečná!!!
LIVING FIRE – DEAD TO SIN, CD, 16 kancionálů, Thumper punk records
Ačkoliv na minulém CD neměli jeho tvůrci asi mnoho spojení se
skinhead subkulturou, tady je tomu zřetelně již naopak. Ačkoliv
tu není jejich cover „Skinheads in the Church“ dle desatera „nepokradeš“,
tak přesto je tu slyšet Oi! Oi! docela často. Poslední 3 skladby
jsou nahrané v kostele v Sao Paulu (jde o nejzpěvnějsí a
nejsilnější vály). JCHC je píseň, jejíž zkratka není nic jiného
než Jesus Christ Hard Core položená do pěkného streetpunkového tempa.
„Skinheads 4 Christ“ je taková odpověď pouliční serenádu.
Nemám, co bych vytkl. Skvělí muzikanti, vlastní pojetí víry…fandím
jim, podporuji je, sám se modlím, není co řešit!!! Fakt jsou to profíci.
Dejme tomu, že máte trošku drsnější NOFX nebo Bad Religion. Míchají
se tu styly z důvodu toho, abyste dostali to nejlepší! A povedlo se!
Pro věřící tolko“ „Psalm 100“, „Almighty Lord“, „I am an
old timer (who lives in the symbolic way of the Bible“, „Lets celebrate
Christmas“. „Desire of the deer“ normálně zní jako od Evil Conduct
„the bible“. Souhra náhod nebo telepatie J.
Jediné co mi tu schází, je absence bookletu! Vím, že ne každý si může
on-line zazpívat texty, takže to je malinko škoda. Ale na netu to asi stáhnete.
Protože si myslím, že následovníků budou mít Living Fire požehnaně!!!
Oi! Oi! Skinheads 4 Christ is our way of life!
DIREKTORI – YA! DIREKTORI, 15 songů, CD, MODS 69 Records
Miloš ze z Plzně mi před pár (mnoha) lety poslal toto CD stejně
jako i několik EP tlejících v jeho sklepě, aby jim znovu byl
vdechnut život, za což mu jejich jménem děkuji ;). Tahle srbská bandička
není moc známá. Osciluje někde na pomezí srbského nacionalismu a
patriotismu tradičních hodnot, což je patrné i ze songů, ze kterých
čiší srbské nadšení, zvláště pak to fotbalové. Často slyšíte
„Serbija“ a chórové sbory. Vzhledem ke kosováckému přístupu a zkušenostem
s bastardy z NATO se asi holt není co divit. Proto i v bookletu
je k zahlédnutí nějaký ten kelťáček jako graffitti doplňující
autoportréty kapely. Kluci jsou takoví různorodí,; od metalisty po MODa,
přes skinheada v crombíku až po militantního chuligána. Jsem rád,
že toto CD mám, protože jednou třeba ještě přijde jejich
čas. A pak si spolu třeba společně zazpíváme, hehe, což
je docela nemožné, protože azbuce neholduji a textům moc nerozumím.
Nicméně naditější booklet byste hledali těžko. Je včetně
reklam na tetovací studio, na psí zápasy, na zdejší způsob života. Občas
sklouznou ke crossoveru, rapování, poslední písně jsou pak ve znamení
tradičního ska (v jedné písni se opěvuje Slunce ;). Ke slyšení je
i saxík. Je to takový miš-maš trošku mi připomínající třeba
Čonik Bapi. Zajímavý kousek…
HOODLUM – Oi! in our blood, CD, 10 válů, Skinhead Revolt Records
Ten Singapur se nám začíná rok od roku pěkně rozjíždět
a rozmáhat. Další kapela s dunivým poselstvím a nutkavými kytarami je
zde. Když jsem to CD uviděl, muselo být moje. Tamější scéna se začíná
mírně militarizovat co se antifašismu týče. Jistým mezníkem se
tam stal asi koncert The Oppressed po boku velikánů The Bois.Od té doby i
tito hoši začínají velebit logo SHARP a chodí v tričkách
antifašistické akce. Dvě kytary a k tomu nezaměnitelný
klimatický přízvuk a máte tak trošku už standardní kapelu ze S´pore.
Znám tam odtud samozřejmě i kupu lepších, ale o to tu nejde, protože
zde máte placku s fotkami a s texty o všem možným, co souvisí s naším
stylem života, ale třeba i proti vrahům, kteří by se měli
automaticky likvidovat a nebo proti politikům okrádajícím naše země.
Hudbu dokáží trošku okořenit i o ska a nebo baladické vsuvky. Zvuk by
mohl být čistší, ale na to kašlat. Důležitá je myšlenka a
snaha. A fotky exotických skingirls v bookletu ;-). Victory! Oi!
MONTELUPO - Il Canzoniere Anarchico, CD, 17 songů, DIY / Goodfellas
Pamatujete na anarchistický kancionál (zpěvník) vydaný několika
firmami kapele Youngang? Dodnes je to jedno z mých nejoblíbenějších
Oi! CD. A to i proto, že moc čistě anarchistických projektů
spojených se skinheadskou kontrakulturou není. Tito hoši jakoby navazují na
tehdejší produkt hochů z Turína s tím, že v jednoduchosti
je síla, takže potřebují jen tradiční náčiní (kytara,
harmonika, tahací harmonika). Zpěvák má perfektní hlas (jako např.
Redska) a je supportován i hlasem ženským (s erotickým nádechem, subjektivně
pověděno ;-). 17 písní motajících se okolo historie (devatenácté
století, válka, začátek dvacátého), anarchistických person (také no
leaders, only inspiration), o boji za dělnická práva, o radikálním leč
reálném antikapitalismu, občas nějaká to bombička a oslava
anarchistických cílů, které by měly být naprosto totožné s cíli
každé plešky jednající korektně, čestně a radikálně (protisystémově).
CD vyšlo na docela dost peněz, levnější než za 15 éček jsem
neviděl. Booklet s texty a s proglasy, ale vše v italštině.
Klade se zde důraz na individuální akci. Tak jako třeba Brejvik ;-).
Určitě do toho běžte. Mě to pohltilo tak, že jsem celou
zimu nosil jen tři placky – Youngang, Montelupo s obrovským áčkem
a Skinhead :-ú. Anarchia e Liberta!
UNKNOWN SOLDIER – Oi! ´R´ US, profi-CD-R, 12 songů, DIY
Vždycky si budu stát za tím, že v Oi! kapelách, kde je cítit vliv
heavy-metalu, vládne více než chytlavost a chorošnost muzikantů! Toto
Cd-R s bookletem s texty a fotkami a potiskem kotouče mi poslal
Wan Shah. Pocházejí z Lion City, ale na obalu i na sobě (soudě
dle fotek kapely) nosí emblémy válečného Japonska (stejně jako já,
možná máme stejný důvod ;-). Nevypátral jsem, jestli náhodou někdo
z nich nemá Japonskou krev, ale podstatné je, že jsou vynikajícími
muzikanty stylem podobným například The Ructions, Generation 69 (na pozdějších
albech) a nebo mým heavy-Oi! oblíbencům Steelies!!! Hlas zpěváka je
však tradičním Singapurským hantecem odzpívaným mírně apaticky.
Například ale v písni „Black Thursday“ nebo !Lessons“ či
„Left alone“ by se za sóla nemuseli stydět ani Iron Maiden, pokud by
je objevili. Textově jsou hoši různorodí, což mi zvedá druhý
palec nahoru! Vypovídají o problémech prostituce, o subkultuře – Oi! a
punx, o riotech ve městě, o postoji proti společnosti, o
pokrytectví, o pýše, o touze a síle se nepoddat, ale i pokoře, o
Bohu…ano, bůh tu hraje velikou roli. I v děkovačce děkují
Bohu, že stojí při nich a CD věnují svým blízkým a všem, kteří
v posledních letech přišli o nějakou milovanou osobu, stejně
jako se to přihodilo jim…
excellent!!!
v/a STRENGTH THRU EXOTIC Oi!, tape, 22 stop, Oi-thenische.de a dreckords.de
Do kazet už neinvestuju vůbec, ale v tomto případě jsem
musel udělat výjimku hned z několika důvodů. Tím prvním
byla cena asi 100,-, druhým pak nápaditý obal, který je svým způsobem
analogií na kontroverzní výběr britských kapel a třetím presence
kapel jako Oi!Squad (z Číny) a Sta-Prest Boys, které jsem si oblíbil,
ale moc toho zatím nevydali a toto byla možnost, jak je dostat víc pod kůži.
Každá strana má jakési intro a outro s proslovy Garry Johnsona a Barney
Rubbleho. Oi!Squad to roztočí v rychlejším tempu s dunivým
nasazením a s texty o kuttu 69 a o antifašismu a antinacismu. Útočí
taktéž na vládnoucí třídu včetně třídy pokrytecké –
třídy střední. Nenávist!! Skinlander (Indonésie), které známe z několika
kompilací i ze splitka s německými Roimungstrupp, pak pokračují
v trošku horším tempu a nezachrání je ani křiklounství doplňujícího
mikrofónu obstarávaného babou. Na druhé straně pak kýžení Sta-Prest
Boys, přičemž jen 1 píseň z tohoto výběru byla vydána
i na jejich splitku zde taktéž recenzovaném. Tím se pro mě stává toto
dílko ještě přínosnějším. A The End dokáží hrát dobře,
i když v těchto válech jim ten saxík moc nesedl. Rozsekali mě
samozřejmě jako vždy až válem SKINHEAD PRIDE, to je naprostá
bezkonkurenční záležitost. A výběr zakončují Sta-Prest s písní
Ex.Soldier. No, přátelé, to se musí slyšet!!! Booklet jako knížečka
s děkovačkama, fotkama a nějakými kusými informacemi.
Podle mě jde o povedené dílo, jak představit Indonésii a Čínu
u našich západních sousedů. Dle toho, kolik skopčáckých kapel
koncertuje v Asii, se to asi daří! Oi! Exotic Oi! Seženete u Rusty
Knife records!
FILIPPO ANDREANI – LA PRIMA VOLTA, CD digipack, 10 písní, Master Music
/ DIY
S tímto bardem jsem se osobně poznal na comebacku ERODE v Berlíně.
Spadá do oné severo-středokontinentální skinhead punk left-wing scény.
Účinkoval v kapelách jako Attarassia Groep nebo právě Erode.
Tudíž i na tomto CD, které mi poslal ze Švýcarska i s valstnoručním
věnováním (od ladožských jezer a Como je to kousíček a známka
tak stála víc, než je cena tohoto CD), najdete mnoho hostů – zpěváky
z The Gang, Banda Bassotti, Temporal Sluts nebo Nabat! Hudebně se to
právě pomalejším válům B.B. dost podobá, i když jde samozřejmě
o originální projev nového písničkáře. Vše jede buď v baladickém
nebo středním beatovém tempu. Věřím, že kdyby byly songy
nahrané méně akusticky, tak že mají ohromný potenciál. Protože duch
svobodné Itálie a partyzánštiny je zde dosti intenzivní. Ale chápu, že každý
má právo vyjádřit se dle svého srdce a momentálního rozpoložení
mysli.
TOTAL ANNIHILATION – THE GLORIOUS FIVE YEAR PLAN, CD, 9 songů,
SeeinRed Rec.
Asi málokdo by neznal kapelu Total Annihilation, kterým CD vydal i moravský
Subculture records. Obě kapely jsou z US, obě hrají Oi!, obě
mají co říct, v obou hrají míšenci. Avšak toto CD je skoro
nesehnatelné a určitě zde nenajdete covery od Skrewdriveru nebo
Condemned :). Tito mladí skins a punx byli totiž napojeni vedle klasických
amerických oi! kapel taky na anarchistickou a RASH scénu ve Státech. Obal CD
je nápadně podobný zadnímu přebalu debutu od ERODE a nyní již i
Nucleo Terco. Tito skins však zůstávají nad věcí a v bookletu
jsou vedle textů i celkem vtipné fotky, jak skinheads v bomberech se
srpem a kladivem a s áčkem v kruhu šikanují týpka se škrtnutými
symboly (asi spolužák :-D). Textově se obrací k Oi! subkultuře,
mají cover i od Last Resort, nenávidí hipíky, systém, imperialismus a hlavně
kapitalismus. Zpěvák má několik barev hlasu, tudíž dokáže odkřičet
až crustové úderky, aby v další písně navodil atmosféru drsného
protřelého skinheada-barda. Jak jsem řekl, toto CD už je prakticky
nesehnatelné. Zakoupil jsem si ho jako mezník RED scény ve Státech. Nehledě
na to se moc dobře poslouchá. A nechybí ani citát „Proletarier aller
Laender, vereinigt euch!“ ;). Oi! písně: Streetpunk; Bootparty; Break
the systém; Your time will come; Working Class; Hasta la victoria…Workers of
the world, Unite! Skvělá práce!!!!
Přál bych si, aby byli činní i nadále…
FAUL – Prostacki punk, CD, 14 songů, OLIFANT
Podle nich samotných jsou prý nejvíce nenáviděnou kapelou ve
Slezsku. Textům rozumím zpola, ale spíše to má asi sloužit jako
reklama. Fandí Slasku z Wroclawi a Katowicím a do fočusu jsou ujetí
až dost. Jsou vlastenečtí, nenávidí Biedronku (nejlevnější
market v Polsku) a chvílemi jsou hudebně do ostřejšího
streetcore. Dělají pěkná trička, jsou skins and pro-punx united
a hrát uměj, protože ty sóla jsou někdy docela příhodná. Dál
se v tom ďoubat asi už více nechci, protože zase takový extra zázrak
to není. Dobrá píseň je „Razem“, hudebně vybočující
„Strach v ochozach“ nebo „Dziadek – walka za polski kraj“. Prostě
polský dobrý průměr…nevím na kolik je píseň „bez polityki“
myšlena vážně, ale jak znám polské poměry, tak jistá dávka mega
tolerance bude i zde, hehe.
The 80´s – Volume 2, CD, 13 písní, ANFIBIO RECORDS
Pokud máš kapelu a chceš se prosadit, tak začni s populárními písněmi, které každý zná a máš narváno. Proto tito hoši vydávají už druhý kotouč na mém oblíbeném italském labelu. Ale svoji vlastní píseň tu mají taky, abych jim nekřivdil. A jako i na předchozím, i nyní je tu cover od mých ERODE – Europa. Ale ani ostatní vály nejsou k zahození, protože jsou nahrané ve vynikající kvalitě. Navíc pro milovníky italské scény povinnost, bo máte texty, můžete si dát 5 a 5 dokupy a taktéž i fundované story o subkulturních 80kách v Taliánsku!!! Jo a nečekejte nějaké ska, reggae nebo podobné umírněnosti jako předvádí třeba Los Fastidios. Tohle je proletářský skinheadský hněv, takže to sype pěkně od podlahy! Představte si S-contro nebo Razzaparte nebo Brigade del Odio. Pro staré SHARPáky avizuji, že Nabat tu jsou třikrát. Dále Asociale, Incivili, Gangland, Rough nebo Dioxina. Vyzdvihuji vynikající zvuk nahrávky!!! Naprostá pecka!!!! RESTIAMO UNITI – SKINHEAD!!!
V/a STAND STRONG AND PROUD, 16 písní, CD, Splatters Records
Tak tenhle výběr jsem si pořídil jen díky skinhead kapele The
Section (píseň Teenage Skinhead Girl), se kterými jsem kdysi dělal
rozhovor a nějakým způsobem jsem k nim přilnul i z důvodu
toho, že moc věcí nevydali a já tyhle minoritní věci mám rád.
Tudíž jsou bohužel jedinou Oi! kapelou na tomto výběru. Pak už to jde
s ostatními kapelami od 10 k pěti. Těžko byste hledali
kompilačku s horším vyvážením L.
Booklet má nějaké fotky kapel a i informace o kapelách (kdo je ovlivnil,
co jsou zač, kontakt..), ale ke kvalitě tolik: brazilští Nauzia se
svým punkem 77 jakž takž, singapurští HC šílenci MINUS jsou uřvaní
trochu až moc, G.A.S. hrát umí, ale degraduje je zbytečně
dehonestující kvalita nahrávky (z garáže)…Dogshot Sandwich je HC/Punk
kapela z Birminghamu, ale jistých Oi! pokřiků se tu naštěstí
a kupodivu dočkáme taky :-D. „Lokální“ The Splatters z KL se předvedli
v dobrém punkovém světle a upevnili svoji hvězdu na nebi. Na
kapelách mě ale baví to, že pokud udají své vzory, tak je v té
jejich tvorbě skutečně nacházím. A taky to, že „working
class attitude“ je zde znatelný, ačkoliv jde o odlišné kontra-kultury.
Pro vydavatele a sběratele určitě přínosem. Pro fajnšmekry
kvalitní soustavy určitě ne.
V/a MUZYKA ULICY – MUZYKA DLA MAS VOL.3, CD, 23 písní, OLIFANT
Tak skinheadi a pankáčové, točte se!!! Protože lepší výběrovku
jsem za posledních 8 let nedržel v rukách! Aby ani jedna píseň
nebyla špatná (z celkového množství 23 válů), je podle mě
naprostý zázrak!!! Hoši a holky z těchto kapel jsou opravdu hudebníci.
Vím, že mnoho bandů z tohoto kotouče bude v hledáčku
kvůli minulosti, ale na to kašlu. Policii ve scéně nemám rád, ať
je rudá nebo hnědá, protože bude vždycky fašistická. Musel bych
vyhodit polovinu Cdček, protože někdy někdo někde s někým…Jdeme
rychle letem a světem k hudbě: Skunx – výborná kapela, Contra
Boys (Adam z ex-Konkwisty, huh, mají cover od Awantury, jejichž frontman
prý seděl za napadení Antifáka :-o) svedli cover na jedničku,
Junkers (už nehrají, ale mají projekt GAN, který se zde představuje písní
o Generálu Maczkovi – anti-nacistický hrdina), Lumpex 75, které kdysi
organizoval Duchin ve Vršovce už taktéž nehrají, ale googlisti si najdou
jejich nový projekt), Stalag a Hippie Raus normálka, Komando Bimber mi zde
malinko nesedlo, ale naopak KASTRACJA a Dewastators hrající něco na způsob
viking rocku je peckou. Halabarda (další projekt Konkwisty, kurwa, ten člověk
má víc projektů než Eda z BFG!!!), Škoda, že v bookletu
nejsou fotky, ale jen kusé kontakty ke kapelám. Olifant a Bosak se mohl předvést
v malinko lepším světle, i když cena by byla malinko vyšší (i teď
je Cd okolo 200 kč). Midgard s písní Ragnarok si neplést s Midgards
Soener ze Svensky, ale ostudu jim určitě neudělali, naopak, skvělý
vál! GREAT WORK! POLSKA!!
BOOTSTROKE VS. JUNGLE FEVER – Pride of Athens, CD, 10 písní, Anfibio
records
Pokud měl tento split za úkol představit po boku starých SHARP pěvců
méně známé Jungle Fever, tak se povedlo. U mě osobně tak, že
Bootstroke bych asi už vyhledávat nemusel, kdežto anglicky pějící
Jungle Fever mě fakt začali bavit. Bootstroke zpívají v řečtině,
ale pro mě je to naprsoto cizí, třeba jako japonština.. Pro někoho
může být tento jazyk momentálně nepopulární kvůli státnímu
dluhu, který je beztak řízený žido-američanem, jako vždy.
Bootstroke, kteří jsou v tamější malé scéně od počátků,
se hudebně vydali cestou rychlejšího punk rocku s absencí
hrubosti bez skinheadského angažmá a takové věci já holt nevyhledávám.
Jungle Fever jsou pak opakem s tím pravým hlasovým výrazem s melodickou
linkou kytar. „Band of Brothers“ je sing-a-longová Oi! nakopávačka a
„Treading The Path“ zakončí celé CD protřelou tečkou.
Booklet s texty (jen od J.F.) a s několika pózujícimi členy
kapel. Takže bych musel dát 5 z 10. Prostě half and half. Ale pokud
by mě pozvali na nějaký fesťák ke krásnému čistšímu moři,
tak své stanovisko možná maličko změním ;-).
RAPE UND PLUNDER – First Blood, CD, 10 písní + 1 bonus, OLIFANT
Toto velké vydavatelství strategicky položené v severním Polsku
poblíž Švédska, Ruska a Německa se rozhodlo zvolit i vikingskou tématiku.
Nevím jak s problémem run, ale hudebně je to vskutku brilantní. Něco
je odzpíváno v polštině, ale hodně věcí v angličtině.
Přirovnal bych to chvílemi i k takovým jménům jako třeba
Ultima Thule nebo Hel. Toto CD určitě není nuda! Textově se chtějí
přiblížit hodně k severské ságovské poezii a atmosféře
drsného severu, kde vládne medovina, souboje, síla, ale přesto pozitivno
a vyrovnanost. „Mjoellnir Battle Song“ je třeba plný chórů a
zvratů. „SKINHEADS“ je pak naprostou hymnou! Vzpomeňte na skvělou
kompozici songu „skinhead“ od U.T., tak tady máte pokračování par
excellans!!!!! Skinheads are the vikings of the 21st century!!!! V „Na Croma“
uslyšíte i známý úryvek z Barbara Conana a je pojatá i jako lidově-folkloristicky.
Dál je tu i cover od sprosťáků Haggis a song „Sailing“ o Kuggnas
festivalu z roku 2010, kde nějaká zdrogovaná děva chtěla
mermomocí znáslinit Bosáka z Olifantu, haha. No, kluci umí hrát, to se
jim vytknout nedá! Těším se, s čím nás překvapí v budoucnu!
ULTIMA THULE – THE BEST OF…, CD digipack, 23 písní, OLIFANT
Každý ví, že jsem miloval U.T. a že i moje přezdívka SLUT s tím
má co dočinění. Toto jubilejní CD vzniklo až po smrti této kapely
(smrt ne tak úplná, bo už zase brázdí pódia se svým comebackem, takže šlo
asi nejspíš o pěknou finanční lumpárnu). Hoši složili několik
vynikajících písní, ale taky dost folklórně-národoveckých sraček,
které jsem vždycky přetáčel (ještě na kazetách). Booklet s povídáním
(jde o polskou edici) o historii kapely sahající do Oi! a skinhead kořenů
roku 1982 a nějaké fotky, jak jde čas (od skins, přes punks k psychobilly
a naopak). Sere mě fakt, že všichni lidé mají na fotkách zrcadlově
otočená loga kapely (asi licenční záležitost). Co se samotného CD
týče, tak Je zde (z těch dobrých) například Skinhead; Mitt
Land; Stolt och Stark; En for Alla; Ragnarok a Sverige Sverige Fosterland. Třeba…čekal
jsem víc úderných oi!/streetrockových pecek. Nechci se při poslechu při
otevřeném okně cítit jako vášnivý milovník dechových hudeb.
ODSIECZ – SOBA BYC, CD, 12 songů, OLIFANT
Toto CD jsem dostal od kamaráda Kamila za mého působení v Lodži. S basákem
jsme měli jednu menší party time in Poland a zajímavé bylo, že onen týpek
měl vytetováno RAC n Roll a vedle něho seděl přední představitel
Antify. Jo, Polsko mám rád :). Název je něco jako „buď sám sebou
a hlavně – PLŇ SI VŠECHNY SVÉ SNY!!!! .Hrají takový tradiční
polský Oi! (tj. streetpunk hrubšího zrnka alá trochu drsnější Contra
boys třeba) plný hrdosti na dělnickou třídu a 100%
pro-spojenecký. Výhodou našich bratrských národů je to, že si dokážeme
vzájemně rozumět (my jim jo, oni nám…no, jsou to tataři, hehe).
Na ulicích mají prohibici, proto si svůj vztek vylévají v písni
„JP“ – Jebat Policji, kterou pokládám za nejbrutálnější vál.
Miluju ho!!! „Oi!, my nebojíme se, křičíme jedním hlasem –
jebat policii!!). Dále je tu song „Kto powiedzal že Oi! nie zyje“, což je
cover od Gits, které rád nemám vůbec, ale zde to fakt sedlo. Je to v jejich
podání vál jako sviňa! Dalším coverem je zde song od MWK. Jinak vše
jejich tvorba. Dále o pomstě, o fotbale, o vlasti, hrdosti, nenávisti
proti nepřátelům, proti politické korektnosti. Jsem rád, že jsem
se k tomuto kotouči dostal. MUZYKA Oi!. A s mottem Fuck Scenowym
Milicjantom se s vámi zatím loučí...Zdravím HARCU a jeho slečnu
skingirl!!!
CITY SAINTS – Go and Die / the non-album collection, 12 songů, CD
digipack, Spirit of Street
Kdo dnes umí hrábnout do strun, napomádovat si vlasy a vzít si elastické
triko jako Elvis, tak může být skinhead, být slavný a lidi ho budou
milovat a může brázdit světová pódia. Kdo dnes hraje líbivý rock
alá Perkele nebo ranní Šroubováci, tak si najde fanynky i fanoušky a nemusí
čekat spoustu let se spoceným čelem od zkoušek a dřiny ve sklepě
nebo v garáži. Takže City Saints hrají rychlejší street rock n roll,
pár válů mají i akusticky (kytara mi připomíná Discharger). Snaží
se hrát populárně (The Corps, Saints and Sinners…). Existují od roku
2012, vydali 2 alba a tento zbytek songů se nikam nevešel a byla by škoda
je vyhodit, když mají nápady na dalších 40, tak se rozhodli je vydat. Oceňuji,
že se dívají zpět a že ke každé písni najdete text i s vysvětlivkami
kdy a jak vznikl a poodhalí vám pozadí. Najdete zde jak punkovou revoltu, tak
náhled do subkultury, tak i fuckování oponentů a free-lajf. Došlo
kolikrát ke smíšení AC/DC, Sham 69, The Clash nebo The Blitz ;). Takových
kapel je dnes kbelík. Tečka.
Spirit of the Streets, Deutschland
SHOCK WAVES – Night of the music
Je to až trapné jak jsou mnohé originální kapely srovnávány s těmi
nejvěhlasnějšími, ale jak lépe to lidem přiblížit? S.W. jsou
jako mladší bráchové od Perkele nebo Princ Carl. Mají malinko američtější
streetpunkový zvuk, ale veškeré ty linky a aranže okolo jsou téměř
totožné. Já Perkele nevyhledávám, i když jejich šou naživo jsem si užil
na jedničku. Jejich underground už skončil a já dávám přednost
kapelám, které jsou sice stejné nebo malinko horší než oni, ale které by
si slávu zasloužili stejně tak. Working Class je hodně diskutovanou
záležitostí. Ozývají se názory, že kdo dělník není, nemůže
vlastně podstatu „hrdosti dělnické třídy“ pochopit. S.W.
nejsou třeba v tomto ohledu tak radikální jako třeba
Guttersnipe, ale můžu vám slíbit, že tolikrát omílané sousloví
Working Class častěji na žádném jiném CD než na tomto koláči
asi neuslyšíte. „All ready for the action“ má výborné zakončení
ACAB! Baví mě kapely, ze kterých ono zlo a nasranost není znát hned na
první dojem, ale o to lepší je to pak překvapení :-D. Shock Waves jsou
Baskové. Hrdý, nacionalistický národ, který touží po odtržení. Asi jako
každý správný skinhead i od EU. V bookletu jsou texty v baskičtině
i v anglině. Příjemná (jemná) muzika Oi!hraná pouličními
ušáky s poselstvím o: hrdinech z fabriky pracujících za hluku
strojů, o skinheadství, o lásce ke své třídě, o hněvu a
nenávisti k posluhovačům systému, o pouličních serenádách,
o hrdých členkách naší subkulturu (soul girls, punk girls, skingirls),
o nutnosti akce, o lásce k Oi!. 12 inter-nacionálních songů.
Skinheadská mladá bezostyšná pýcha!
The Legionnaires – Life in the legion
U Step-1 records z Anglie vyšlo toto CD americkým pleškám z Arizony,
o které jsem jevil delší dobu zájem kvůli aspektu multikulturality
(bubeník je černoch) a kvůli tématickému zaměření zároveň
(legie, historie, latina, templáři). Asi kluky bavil dějepis. Hned
první song The Rising Sun je věnován dědovi od kytaristy, který
bojoval o zbytky přístavu Pearl Harbor. Hudebně jde o Oi! pomalejšího
tempa, v písni o kurtyzánách (Stay away) je pak náznak reggae ridimů.
Deus Validus a Ave Arque Vale a Sonate Buscini (intro a outro) jsou celé templářsky
protkané latinou. Další tvorba pojednává o tom v jak násilném světě
žijeme, o Spartakovi, o Velké francouzské revoluci a nejlepší song je Life
in the Legion, kde vévodí melodická a
basová linka. Žádný zázrak toto Cd není, ale je zajímavé hned z několika
pohledů. V bookletu máte všechny texty a fotky (momentky) včetně
holek příslušejících ke kapele (ta jedna docela ujde ;-). Kdo má rád
The Templars nebo Chapter 21, tak se na netu mrkněte ještě po EP
Legionářů, kde jsou asi 4 další písně a pohybuje se kolem
200,- Kč. Na obalu je římské Koloseum, takže tématičnost zajištěna.
Jo, kdyby všichni černoši v Americe byli slušní hoši jako je tady
Adam Gonsalves v Lonsdalu a ve skinheadské kapele, tak je po problémech a
po rasismu ;-)!
Rattus, skinhead tělem-duší, musel ujít dlouhou cestu a šířit hodně propagandy, aby v Portugalsku-jeho otčině-našel konečně bandu ryzích skinheadů, se kterými by si mohl zabrnkat v kapele. F.O. mají za sebou několik EP, split a teď i toto CD. V Portugalsku je scéna malá, každý se zná s každým. Dokonce se tam objevila i kapela Grito! Inklinující k RASH. Lisabonští skinheads, kteří už mají své vytříbené logo, se na tomto kotouči dost předvedli. Hutný, čistý a přesný zvuk šlapající k drsnějšímu zpěvu jako hodinky. Tohle je Oi! – dunivý skinhead rock. Žádná lopaťárna. O čem zpívají nevím, booklet je v portugalštině komplet, ale dle intuice o falešné vládě, o ulicích, historii, rodném městě, proti státní kontrole, proti fašismu (Rattus si v minulosti s nácky zažil pár „férových bojů“, kdy ho běžně napadali s boxery v několika lidech…). Vždy se řadil ke streetpunku a k SHARP. Časy se mění. Teď aby se místo nácků obával afrických darmožroutů napadajících vše civilizované a krásné…!!! F.O. mají svůj styl, ale třeba v Lendas Urbanas mi trošku připomněli Kaos Urbano. Identidade sice neoplývá houslovou sekcí jako píseň předchozí, ale zato je v ní hrdě vytyčeno slovo „skinhead“. Stejně jako v kompozičně taktéž skvělé Irreverantes, kde zase zní sborové „hooligans“! Mrkněte na Dunkelrecords.com. Celtiberos!
Achim ze Stolz and Still magazínu mi nezištně poslal i toto CD od
Dunkelrecords. Kapelka je to vskutku zajímavá (vedle BDS děkují třeba
i číšnikům ze St. Pauli). Tradicionalističtí skinheadi nechtějíc
se zařadit nikam a za žádnou cenu (takoví pravověrníci, na které
ve SkinReadu narazíte jen velmi zřídka, haha). Starší plešky vzorově
ustrojené s babou v line-upu, teda přímo za mikrofonem. Hudba
ok, takoví trochu Evil Conduct nebo „Rocking with the Renees“. Občas
to zapomenou přibrzdit a stáhnou se až ke „strojovému“ kolovrátkovému
rytmu (song „OI!“). Věřím, že si je lidi oblíbí. Mezi
apolitiky budou hrát prim, neboť textově to pojali zajímavě.
„Money“ je cover od Abba, ale je o tom, jak se ze scény dělá byznys.
Není zde snad jediná píseň, kde by chybělo slovo „skinhead“. Je
to pomalu až nákazové ;). „Stand up“ je taková agitka, jak zničit
ty co řídí svět, ale musí se spojit chudí i bohatí (to, myslím,
chtěl už Duce ;-). 1,2 Fuck you je o holkách, co jsou spíše skinhead
sluts, „Dr. Skinhead“ je cover od Evil Skins (tu kapelu jsem nikdy nemusel),
„What I am“ je typovka „i am not nazi, i am not red, i am pure skinhead“
a „Ink“ je o tetování a hrdosti a následující „Saude“ je o skinhead
family, ať už pocházíme odkudkoliv. „Viva Veritas“ pobízí k útoku
na ulhaná média a Mr. Reggae je o spirit of 69, ale tak, že taky poslouchají
reggae, ale neberou to jako prim. Doba se mění a je třeba být i Oi!
a Punk a ne bohatý reggae man co tancuje s hipíky. Booklet s texty a
fotkou a kreslenými vsuvkami. Na zadnici obalu citát od Churchilla, že pokud
máte nějaké nepřátelé, je to úkaz toho, že jste někdy za něco
bojovali. Jak jsem řekl, zajímavé pojetí hodnot okolo nás. Kapela dobrý,
vývoj se ještě ukáže v pravém světle, ale ten hlas je celkem
zvrhlá příšernost. Ženská je to pohledná, se stylem ryzím, ale zpívat
by neměla. Vokály to celé shazují. Sorry, No!
Kdysi vydali tito punkeři demo-CD, ze kterého čišela hrdost, antihipísáctví, antilacinost a francouzská ulice, avšak odzpívaná mezinárodně – anglicky. Tehdy jsem neváhal a napsal si o jejich CD, ke kterému jsem dostal i placku (mají oblibu v maltézském kříži ;). Tehdy by se jednoznačně hodili do nově vznikající sekce „greyzone“ nebo spíš fuck you all. Pak o sobě roky nedávali znát, až brněnští 4subculture vydali toto CD, které jsem musel mít. Inu, čekal jsem víc! Za ty roky toho asi moc neodehráli, protože hudebně nikterak nevyzráli. Bohužel, ale musím to konstatovat. Ono „fuck the world“ je provází je stále a to činí tento Oi!punk správně provokativním, ale nahrávka je tak přebasovaná a přeboostrovaná, že i při eliminaci veškerých basových prvků je to tak na hraně migrény a chytnout nějaké to slovo je dost problém. Ale někdo to i rád. Niko (frontman) je holohlavý punker s křivákem plným pyramid a s dvacítkami až nahoru zavázanými. Booklet s koláží fotek a s texty (píseň Outside – silní jako hools na ochozech, zlomyslný jako panzerfaust). Jsou hrdí na to být asociály – no boss, no laws, fuck the judge, no police, fuck it – že by trošku zdravé anarchie? :-). Intro málokdy zklame (soundtrak z Platoona – ta hudba k filmu má vždycky co do sebe!). Překvapila mě ryze hard-core trhaná píseň „Shoot, knife, strangle, beat…“ a výborná vedoucí linka v historicky ponuré a krvavé „Bloody 1622“. „Stop crying“ nabádá k zastřelení prezidenta, který je ostudou Evropy. Nevěří v Obamovu krádež. Máme přestat žvanit, opustit demonstrace a vejít do historie. Zabít prezidenta a k tomu ještě spálit vládní sídlo. SILNÁ PÍSEŇ J!!! Ve střílení mají frantíci vůbec asi oblibu (Sweet vengeance – I clean streets, I clean minds). A jako zásadní vnímám „Never forget“, ve kterém vzpomínají na zesnulého s textem, že k tomu nepotřebují kostel ani církev. Hudebně trošku zklamání, textově trošku něco jiného než obvykle. Ať tak či tak, určitě se budu těšit za mnoho let na další várku nenávistných písní plných války a negativního myšlení ;). Peace :).
Rattus z Albert Fish alias ze známějších Faccao Opposta mi poslal toto CD vyzývající ke zpřetrhání okovů a k osvobození se. Řekl bych, že se tentokrát představují v uhlazenějším punk-rocku. Není to tak zběsilé a chaoticky rychlé jako v minulých počinech. Vybrané písně pocházejí z několika EP a z CD News from the front. Nic nového. Jen cover od Sham If the kids…Zatímco Albertíci jsou zde nafocení jako normálové a šedé myši, Belfegoi u mě mají palec nahoru. Banda skinheadů postoji i vzezřením, se svojí vlastní zástavou, kde mají místo „o“ zkřížená working class kladiva. I když zpívají v totálně neohebném language jakým maďarština je. Ale je to podupkující si skinhead rock! Takže skinheadi, ruku s palcem nahoru! Asi o nich určitě uslyšíme. Oi!
Ti, kteří milují asijské skinhead kapely, se nemohli tohoto digipacku dočkat.
Klidně bych pro příště uvítal kooperaci více labelů (zde
jen Rusty knife a Rumagna Sgroza a Clockwork), abych se dočkal třeba i
textů nebo fotek v bookletu, který zde totálně absentuje. Pár
fotek na maskáčovém pozadí tu najdete a kontakty taktéž, se zbytkem
ale máte smůlu. REJECTS jsem si pustil a vícekrát, ale na chuť jsem
tomu nepřišel. Jejich mateřština zní jako polština míchnutá
rumunštinou, hudebně těžký 77 průměr a jediné, co je
zpestří je zpívání o jakési utopii a náznak ke ska rytmu v jedné
písni. Kdo chce, prodám mu půlku placky, hehe. STA-PREST už jsou jiná káva.
Hutná muzika s vyvyšujícími se sólovými tóny. Tato kapela, stejně
jako další její indonéští bratři, slovem „skinhead“ vůbec nešetří!!!
Je v každé písni a to hned několikrát. K songu !Here we
are“ existuje ofiko videoklip o Bintaro skinheads. Jde o SHARP movement se
silně antifašistickými sklony. Hudebně pecka. Připomíná mi to
chvilkama kapelu The End a „Dont leave us“ zní stejně, jako by to zpívali
hoši z Evil Kunda-kt. „Struggle for life“ je akustická hymna o několika
slovech dedikovaná working class. The Gang boys zní jako z Romper Stomper.
A v „My pride“ se ke konci zatoulaly oné orlíkovské tendence. Hrdost a
zlost! To je tato kapela, která celý počin vyzdvihuje hodně nahoru.
Frontman této kapely dokáže své přehledy a nadhledy vždy promítnout do tvorby SB. Kdykoliv si koupím novou placku, tak vím, že budu mít o čem přemýšlet. Politika je velké hobby pana Olafa. Nikdy se nepřidali k levému křídlu. Nikdy neopěvovali jednostranné ideje. Vždy byli sami sebou a především streetpunkovou kapelou razící směr tradičních antirasistických skinheadů. Na každé desce mám několik zamilovaných písní. I toto CD pokračuje v této tradici společně s tradicí animovaného obalu a bookletu. Naráží na kapitalismus, zbohatlíky, sráče a systém požírající nás všechny. Narazí ale také na zradu ze strany přítelkyň nebo na pokrytectví „přátel“ a válečnou štvavou propagandu (nejen USA). Je zde vedena kampaň za detoxifikaci mozku (nejen od drog a chlastu, ale i od slepých předsudků). „One world-one Crew“ pokračuje v nastavené laťce, kterou si vždy dají o stupínek výše. Tato streetová pro-united hymna oslovuje černé, bílé, dreadaté, vlasaté a holohlavé i Židy v boji proti nacistickému násilí. Ten refrén je pecka. Když jsem ji pouštěl jednomu pravicovému skinheadovi, tak se neubránil a při podupkávání nožkou se ptal, co to hraje. Když jsem mu to prozradil, tak neváhal ani chvíli a začal notně přemýšlet o nejbližším koncertu Stage Bottles. Uprostřed melodiky narazíme i na hrubší zrnka, např. „The Terror Cynics“ je brutální vypalovačka, jejíž obdobu jsme slyšeli např. na CD Mr. Punch. Song o bombách v Afghánistánu, Sýrii (many people and terrorists are equal!!!). Pro mě definitivně vítězí song „Sailing close to the win´d“! Sentimentální BOMBA!!! Stage Bottles jsou nadále osobití a přitom stále stejně vyzrálí a zapadající do skinheadských luhů a hájí. Saxofón, chóry, k tomu Oi! Oi! a drsnost z toho všeho citelná na první poslech. Do bookletu zapasovaná černoška slouží jakoby trošku pokrytecké stvrzení antirasismu této bandy. Stage Bottles vědí moc dobře, proti čemu stojí a nepoužívají k tomu otřepané fráze, což kvituju.
Čtvrté dlouhohrající CD, jemuž předcházelo EP Leningrad Rockers
se dvěma písněmi a EP jako splitko několika redskins kapel. Tedy
kapel, které se nezačleňují do kontrakultury se vším všudy, nýbrž
razí cestu „proletarian rocku“. Nevím, proč název CD obsahuje slovo
názvu kapely, ale jak chtěj vaši, našim je to fuk. Musím říct, že
na toto CD jsem čekal moc dlouho a Potencial pěkně drásal mé
nervy, když ho furt neupínal na svůj web s možností odkoupení.
Bylo vydáno v roce 2014 a obal jakoby kopíroval vyobrazení situace z nového
filmu Stalingrad. Zadní přebal je naopak analogií na první vydání CD
kapely ERODE (sovětský voják vztyčující vlajku nad rozstříleným
Reichstaagem). Erode jsou věrní kamarádi těchto kovbojů, neboť
spolu v Madridu po comebacku Erode koncertovali a v bookletu najdete i
zpěváka NT v jejich triku a nad pupkem je ozdoben právě logem
Erode. Srdcovka ;). 12 písní, z nichž
2 jsou stejného názvu – Rock Or Die, což je cover od B.F.Magon.
Jednou zpívaný ve španělštině a druhak po fránině. Núcleo
Terco byli vždycky synonymem pro stalinismus. Asi trošku neznalost a asi i
frustrace z kapitalismu opravdu způsobuje, že mají oblibu v rudých
diktátorech. Nikomu ale nic necpou a v txtech byste to hledali těžko.
Tam opěvují boj proti systému, boj za svobodu a proti buržoazii a v neposlední
řadě glorifikují Rudou armádu. Anarchistům (ne všem!) při
takovýchto kapelách vstávají chlupy v uších, ale NT udělali při
svém ruském turné několikrát prohlášení, že anarchisty nemilují a
nesdílí s nimi vizi, nicméně že jim nevadí a že nepřítel
je jinde a je potřeba se spojit. Naši anarchisté, kteří loví nácky
jen na internetu, se už náckovi nepostaví, neboť ho z velké části
ani nepoznají, a tak začínají lov na kluky s tričkama Orlíku
nebo právě na Redskins v trikách Opció či Nucleo Terco. Ó,
hrdinové, jak ubohé…No, jedeme dál. Hostuje zde i zpěvák ze Saldakoi.
Při poslechnutí intra jsem si myslel, že jde o filmovou vsuvku, protože
to znělo jako naprosto sladěný orchestr. Skutečně to hrají
NT. Pln očekávání jsem sjížděl další písně. Jsou daleko
uhlazenější na předchozích albech. Nenajdeš tady takový ten
nasraný a chórový štěkot rudých plešek, ale rockovou muziku hozenou
do snesitelnějšího, často až streetpunkového, hávu. Není náhodou,
že si vybrali Rock or die od BFM, protože ti stejně jmenovaným albem
nechali kariéru hromotluckých plešek za sebou taktéž. A říkal jsem
si, hele, to zní jako Motorhead. A pak kouknu na zadní stránku a pic! Všech
5 členů v trikách Lemmyho bandu. Ha…já myslel, že Motorhead
byli pěkní sráči nosící insignie SS a Lemmy se taky nevyjadřoval
k Adolfu atd.nikdy moc kriticky. Člověk míní, časy mění.
Koukat na kytaristu Nucleo Terco v triku Motorhead – Deutschland je pro mě
osobně ale úlet no.1 ;). Mají i svoji gym La Fabrika, kde trénují
kontaktní sporty, účastní se demonstrací a poslední vál Witch Hunters
je v anglině a je o těch, kteří glorifikují RAC…ni nazis,
ni apoliticos je jejich krédo. Nehledě na tohle všechno překonvertování
ve snesitelnější rockovou bandu je budu mít vždycky rád, protože jsou
pro mě symbolem tolerance a odporu k neřádstvu a politicky
korektní polici uvnitř scény! Oi! Oi! Oi!
CD seženete u Potencial za srandovních 7 EURO a ještě se mi nestalo,
abych k objednávce z jižních zemí naší matky Evropy nedostal něco
navíc jako bonus a present!!!!
Francouzská RASH kapela ne nepodobná BFM nebo Brixton Cats a to i s namixovaným
ženským zpěvem. Celkem 12 songů jako Liberté, Résisté nebo Antifa.
Musím pochválit pěkně provedený digipackový obal se zakomponovanými
šípy do demonstrace proti psům takzvané demokracie! Ta zem byla kdysi
matkou volnosti-rovnosti a bratrství. Kde je Francie dneska, snad ani není třeba
komentovat. Songy jsou prošpikované pokřiky „Oi!“ a na to, že je to
debut, je to celkem dost dobře odehrané a i když nemiluju uchrochtanou fráninu,
tak se to dá a hudba to jen podtrhne.
Donkey Work – Kick up a recket!
Toto CD je presentováno jako první realizace antifašistického Oi!-Punku
rychlejšího tempa z Postdami. V intru dlouhém přes 3 minuty si
vzali čas na rozehrání. Žádný extra-hráčský um nepředváděj.
Snaží se to mixovat se ska riffy a svoji hudbu oživovat, ale kvalitativně
to na mě působí spíše jako demo-nahrávka na starším zařízení.
Škoda. Kluci se mohli trošku zadlužit a nebo si repra a podobně půjčit.
Jde o frice zpívající anglicky a dvě mají v mateřštině, ale
ani to mě nijak zvlášť nepřemluvilo. Co musím říct, tak
že zpěvák má dobrou barvu hlasu a že se i kytarista čas od času
o něco snaží a vím, že někdo má takovou křupající syrovost
rád…Pro tuto chvíli mě to však nepřesvědčilo. Ale za
cover od Mi-San-Dao „Chinese Cops“ aspoň půl palce nahoru. Nenávist
k systému a policii je zde prostoupená všude (Kick up a recket!,
Bonehead, Skinhead life, This world). ACAB!
A.S.C.O. - Por un infierno
Španělská streetpunk/core banda stejně tak vymakaného podhoubí,
ze kterého vyrostli Non Servium nebo Kaos Urbano či Mossin Nagant. Všude
přítomná bitva, krev, defence, ant-nacismus a anti-fízlovství. Více
netřeba psáti. Opakovat se nechci.
Burnt Cross vs. AUK
Tento široce pojatý split o 19i písních mě vrátil zpět do let
Oi Polloi a The Blood. Trošku metalu nebo trhaného úderného punk rocku s duší
skinheadského Oi! Nikdy nezklame a vždycky dobije baterky. Bylo by nefér
tvrdit, že jsou všechny písně jen kolovrátkově nastavené. Nejsou
a opak je pravdou. Změny tempa či dokonce srdceryvný ploužák není
výjimkou. Burnt Cross mám rád, neboť se ve svém anarchismu přiklání
ke skinheadským kořenům, což moc kvituji.
Kabal la Révolte – Doujans
Sing-a-longy a drsnějšími riffy okořeněný streetpunk, ve kterém
mi kupodivu vůbec nevadí fránina. 12 písní precizně zahraných (až
k punk/core) o Alžírské independenci, royalistech a tureckém tanci ;-).
Nadějná italská streetová kapela s názorem. Cover songy od Erode vždycky
pohladí na duši a zvláště pak, když jsou tak povedené, že byste je
od originálu pomalu ani nepoznali. Potěšilo mě, že se věnují
například i genocidě ve Rwandě ve stejnojmenné písni. Rudá
barva je zde, na tomto CD, jako doma a vy to musíte akceptovat!
TAK MOC DISKUTOVANÉ CD "VLASTIZRADA" - ANEB JAK TO VIDÍM JÁ...OBČAN A SKINHEAD :-)...ZDE
REAL ENEMY č.16 (czech / english, A5)
Protentokrát už do pazúr dostávám takovou malou knížku-lepená vazba, narvaný obsah malinkými písmenky, počet stránek, který radši ani nebudu počítat, PROTŽE DO TOLIKA NEUMÍM, barevná obálka, kříďák a k tomu si drží stále stejnou cenu 60,- vočí. Tentokrát je to fakt nálož. Short news ze scény včetně grafických upoutávek (jojo, i SkinRead 12 tu je avizovaný ;-). Velký prostor je zde dán kapele Shameless (která nekamarádí moc s francouzskými SHARPs), naopak kratší zpověď podstoupili Vanilla Muffins, o německé pohostinnosti povypráví Emscherkurve 77, stále populárnější ska-reggae The Offenders (ti hoši na plnou hubu neřeknou, kde stojí, ale bude to hnedle po levici Redskins ;-), rozhovor s Karen (skinhead girl z IZRAELE, kde je scéna teprve v plenkách – doporučuju investorům odstěhovat se tam..Karen miluje Condemned 84, uff). O sjednocení skins povídají švédští Agent Bulldogg, kteří vždycky vypráví o tom, že byli pravicí zneužiti (povídají inteligentně, je to dobré interview). Baskičtí Hawkins Thugs (taktéž výborný rozhovor) jakožto antirasistický skinhead band. Z české scény Bloody Mary (hrají dobře, namakaně, ale něco mi tam chybí) a slovenští Brmbolce (uff, je to něco jako kondylomáta na prdeli)-tohle poslouchat nebudu už jen kvůli názvu,hehe. Bulharští Boys with Boots z Vargy!!! Kde je člen z Holmgang, kteří zpívali o vikingách a já mám jejich EP. Poté se rozpadli. Bulharsko ale jede dál…bulharský report o punkových, Oi! a i anarcho-punk kapelách (Bitov Terror – RASH Oi!). Report o ruské scéně, kde se střílí na kluby a kde se neřeší, jestli jsi oi!, sharp nebo red. Jsi jedna crew, jedna rodina. Dál rozhovor se Shaved Heads (Oi! z Petrohradu), kde se odkrývá, že krize na Ukrajině byla připravená a zaviněná automaticky na obou stranách. Recky na ziny ze světa a na knihu napsanou Perrym z Templars. Poté recky na hudbu ze všech možných zákoutí a taktéž nějaké exotické kazety (ne porno, ale tapes!) – exotic Oi!. Picka zásobuje UVPR, BDS, SoS records a pár dalších. Má pevně rozhozené sítě ;-). Kooperanti z webů napsali dalších pár recenzí a pak jsou zde všechny přeložené do angličtiny. Reporty na koncerty od různých lidiček (odkrývající i slabomyslnost „bojovníků“ AFA), story o reggae ( o tom, že punk a reggae a posléze Oi! bylo vždycky politické!!!!), Minor Threat a Straight X Edge movement – pro mě zajímavá informace, že MyKaye za tak kratičkou dobu ovlivnil celé generace, přechodně i mě. A že útočil (politicky nekorektně, samozřejmě) na černý rasismus! Palec nahoru!!! Překlad ze Spirit of 69 o rasově-etnickém střetu v Southallu (4-skins, Infa riot, Business…), ale to už bylo překládáno do mnoha Oi! zinů. Byl to takový mezník, po kterém mnoha procentům skins a punx došla trpělivost a přestoupili pod křídla White Power a Skrewdriveru…divili byste se? Pidibiografie Strike Back (Oi! from Madrid), brazilských Atox (to mě neoslovilo, chtělo by tam vypíchnout něco košatě zajímavého) a Ugaglianza – mí favorité hrající i covery od redskin kapel (ERODE například). Hudebně jsou brilantní. Pak něco o sound systému Pirate Rude a komix a fotky. A to vám musí stačit. Takový objem za tak směšnou cenu! Podporujte, KUPUJTE!!!! NEBO VÁS FAKT NECHÁPU…VÝBORNÁ PRÁCA!!!!!!!!
DOPRAVA ČI DOLEVA ?
Hnědý nebo černý průjem ? … Nebo šedá myška ?
MÁM BÍLO-RUDOU ALTERNATIVU ! ! !
Léta si lámu hlavu nad tím, kam vlastně v tomto Oi! světě malých pidiskupinek, které spolu nekamarádí či vedou otevřené nepřátelství, patřím. KDE je vlastně moje identita? Všechno je tak zamotané a propletené, že je těžké říci, kam vlastně patřím. A mnohdy to může působit dojmem, že se hledám, že nemám jasno nebo že převlékám plášť. Na sklonku vánoční atmosféry jsem se rozhodl, že ačkoliv je po tom každému prd, tak že i přes svou ryze individualistickou subjektivní povahu o sobě prozradím KUS ze svého skinheadského já…
Začínal jsem jako mladičký velice aktivní skinhead v 90tých letech, který vyrostl na Oi! punkových věcech. Formovaly mě věci jako Orlík, Braník, Na Beton, Suicidal Commando, My-lai, Čertůf Punk, Tři Sestry nebo Zóna A , Davová Psychóza či Slobodná Európa. Některé věci jsem ve svém mladičkém věku vnímal hudebně, jiné zase textově. Pouliční realita nebyla v těch dobách zrovna růžová. Různá etnika a skupinky darmožroutů si pletly demokracii se zlořádem a cochcismem! A i to mě formovalo a vehnalo do náruče nově se formujícího hnutí plného pravidel a silného řádu. Již tenkrát se začalo profilovat více frakcí od nacionalistů přes anti-faschos skinheady či kališníky po čistě white power skinheady bez politických idejí až po striktně nacistické skinheads. Rozepře moc nebyly a pokud ano, tak se řešily chlapsky hnedle v hospodách či na ulicích…Postupně jsem se dostal k věcem jako Krátky proces, Buldok, Zášť 88, Conflict 88, Excalibur nebo Vlajka. Byla to doba plná ideálů a touhy lidí něco změnit. Jenže…imaginární vysněný pubertální svět je věc jedna a lidský faktor věc druhá, takže jste nepotřebovali mít doktorát ze sociologie a psychologie na to, abyste zjistili, že ta „pravá“ strana mávající pravicí a ohánějící se bojem ve jménu dobra je jen kupka pořádně nastlaného hnoje a neomalených obchodníků. Kupka plná sabotérů, práskačů, sebevrahů, schizofreniků, násilníků…těch pár inteligentních výjimek nemělo smysl řešit a tak nastaly pod naší vlajkou kalichu rozepře, které mě vehnaly na stranu těch, pro které češství a ryzí skinheadství něco znamenalo. Nelze zapomínat na to, že Oi! bylo nepřátelské a „vyměklé“. Zvítězila například úcta k předkům a odklon od těch, kteří po všem českém šlapali. Co nešlo řešit ústně a domluvou se holt řešilo fyzicky a jelikož člověk věděl, že „napravo“ je to samé „individuum“, tak jsem se pomalu ale jistě začal zaobírat právě vznikající ofenzívou. Kališnické kapely a jedinci poprvé přijeli ze západu s myšlenkou Ska, Oi!, Punk united. Stejně tak vznikaly posádky skins, kteří nechtěli mávat svastikou a říkat, že jsou vlastenci. První apolitičtí SHARPs, kteří měli tak vlídné kontakty, že se k člověku dostalo i hodně rudé muziky jako Redskins, Banda Bassotti, Erode nebo anarcho Oi! jako Oi! the Arrase či Oi Polloi.
A jak člověk stárnul a zjišťoval, že svět není černobílý a že tenhle systém je daleko větší zlo než ty 2 zla předešlé dohromady, tak jsem začal reflektovat i svůj posun na sociální / socialistické pozice. Nebojím se to říci..nikdo by se neměl bát říci, že veškerý podtext rebelství, že ska je levicově podtištěno, že sepětí plešek s punkem bylo na bázi protisystémových a sociálních pohnutek. Kdo tvrdí že ne, lže !!!!! A tak to se mnou i zůstalo. ALE…málokdo by věřil, že po procitnutí do tajů „levého“ spektra se mi v dospělosti otočí žaludek více, než se mi otáčel z „hammerskins“ nadřazenosti v mé pubertě. „Levoty“ totiž dokáží řešit i takové banality, na kterých postaví svoji nevraživost, své zaryté nepřátelství. Neřeší se člověk jako jedinec, nýbrž jako příslušník „něčeho“. Kdo není s nimi, je automaticky nepřítel. Redskins jsou odmítání anarchisty proto, že jsou údajně leninisti. Stalinisti dokáží napadnout trockisty, anarchokomunisti RASHáky jen proto, že mají v logu srp a kladivo. Pro ostatní je problém emblém A v kruhu. Všichni proti všem, každý proti každému. Militantní a fyzické střety nejsou vůbec ničím výjimečným. Sociální komunisté, anarchisté, marx-leninisté, eko-komunisté…čert by se v tom vyznal. Stejný nepřítel pro všechny, ale naprosto odlišná mentalita všech těchto jmenovaných. Pokud něco směřuje ke svému zániku a zhroucení, pak je to „levicová“ scéna, kterou naprosto opovrhuji pro její netoleranci a otevřený fašismus, ačkoliv proti němu tak brojí !!! Spolupráce s BIS, fízlama a různýma skupinkama na ochranu menšin není to, co by mně byť jen malinko iritovalo. Vyrůstali jsme na ulicích a víme co je zlo a co je realita…
Šedá zóna je dnes těmito levicovými fašisty napadána. Ve svých letech už hodnotím člověka jako člověka, nikoliv jako příslušníka něčeho. Znám i dobré „nácky“, znám i dobré „levičáky“. Nenapadám jen tak pro nic za nic. Útokem se převážně bráním a to jen pokud musím…Dnešní scéna směřuje pomalu ale jistě doprava. Vidím to na nové krvi. Nikomu to za zlé nedávám. Když vidím, co se na ulicích děje, tak je to pochopitelné! Je ale důležité se oprostit od extrémů. Od fanatismu! Jsem vlastenec, jsem socialista. Na těchto pozicích setrvám, neboť mi to velí historie a odkaz mých předků. Kdo s tím má problém, je to jeho věc a škoda! Nikde jsem se nesetkal s takovou dávkou tolerance a respektu jako v apolitické scéně! VŠEM svým kamarádům, se kterými stojíme roky PROTI VŠEM! mockrát děkuju za všechno !
Šedá je dobrá…apolitika je v klidu pokud neznamená leštění kliky a vlezdoprdelství ať „pravým“ nebo „levým“. Apolitiku dnes zneužívají ti, kteří dříve hajlovali a dnes chtějí legálně hrát. Ti, kteří jakoby zestárnuli a zmoudřeli. To se mi nelíbí. Ale na druhou stranu má každý nárok na změnu, na najití pravdy a reálných postojů. Obchodník a pragmatik se od „napraveného“ však dá rozpoznat lehce. Se ksindly já se bavit nebudu…stejně jako je mi cizí se nadále paktovat s těmi, kteří zde byli kdysi SHARP opozicí a dnes..však vy víte. ALE čí je to vlastně vina? Je to vina jejich, že se dali zviklat a nebo je to vina té politicky korektní policie uvnitř scény ?
V rámci historie a toho co jsem kdy s kým a jak prožil, musím v 21.století hrdě říci, že jsem SOCIALISTICKÝ SKINHEAD. A ať zhodnotím všechny pro a proti, tak se musím přiklonit k tomu, že jsem člen bratrstva. Jsem kališník. Ano…protože kališníci byli tenkrát ve středu toho všeho. A i když nás je asi už jen pár a mnozí z toho čerpáme jen historicky a nostalgicky, tak si bombera s kalichem vezmu hrdě vždy…a nehledě na to, že mám na hlavě barevného kohouta. Ono totiž…já byl vždycky Oi! Punk. Akorát jsem se ve svém antispolečenském postoji vybarvil do „kohoutova“ až jako starý fotr ;-)
Můj respekt ke SKINHEADS a k celé té kultuře a stylu mě kolikrát vhání do hodně krkolomných a tolerantních vod…Mám rád společnost, mám rád lidi…Budu bránit ty, kteří mě berou takového jaký jsem. Jsem skinhead a tím žiju. Nebojím se diskuse. Nikdy nepřijmu taktiku boje jako jsou internetoví pisálci, nickeři, antifašisté které nevidíš, ale kteří Tě fotí i když ukazuješ jak vysoko skáče sousedův pes…Rudá i hnědá jsou fajn barvy J Smícháš je a máš šedou – od každého něco..každému to asi vyhovuje…Nevím jak to zakončit..snad jen, že Tvoje identita je velice cenná věc, kterou je potřeba chránit. Každý by měl používat svoji hlavu, bránit své názory. Nebýt šedou myší ve stádě ještě šedších ovcí. Máte svoje srdce a to je hlavní. Neměli byste pošlapávat to co máte uvnitř. Ať už si vyberete jakoukoliv stranu, měli byste tomu věřit a jít do toho naplno…zajímavá poznámka: před pár lety jsem se po XX letech potkal s místními regionálními a svého času hodně nebezpečnými neonacisty. Slovo dalo slovo, pivko a panáky…netřeba nic zapírat. Musel jsem s pravdou ven, řekl co si o nich myslím, řekl jsem co dělám. Kde jsem teď a kde jsou teď oni…SkinRead u nich sklidil velikou vlnu sympatií. A proč? Protože je svůj! Protože nepapouškuje…a třeba i proto, že „svoji velikost poznáš podle svých nepřátel“.
Dnes, kdy skinhead může být každý, se na ulicích vyrojilo mnoho těch, kteří odmítají rasismus. Zároveň však třeba hulí trávu nebo se za penízky svých rodičů strojí jako módní šašci. Tito sic znají historii a proklamují svoji SHARP identitu, ale ke skinheads mají kolikrát hodně daleko. Možná i proto se myšlenka SHARP zdiskreditovala a nepomohla tomu ani situace, kdy staří zarytí „SHARP“s dnes koketují s odpadlíky z pravicové scény. Tím dostalo SHARP pořádně na prdel. Já na SHARP identitě nevidím žádné slabošství nebo přizdisráčství. Prostě je to součást každého skinheada pokud neinklinuje k white power. SHARP jsem já, SHARP jsi Ty…akorát s tím rozdílem, že někdo to nosí na placce, bundě nebo tričku a ten druhý ne. SHARP je každý kdo ví, že rasismus je blbost. Nemůžeš odsoudit člověka jen kvůli jeho pleti…Nebýt rasista mnohdy neznamená být striktně proti rasismu. Ale pokud začneme toto pitvat a říkat že non-racist je něco jiného než anti-racist, tak se dostaneme do stupidních válek „levičáků“, kteří se dokáží porvat nad tím, že RASH nejsou Red and anarchist skinheads, ale red-anarchist skinheads. Uff, jak hloupé a stupidní! Stejně jako tvrdím, že jsem skinhead, tak jsem i SHARP, protože vím, že na světě je jen jediný SKINHEADský národ – Skinhead NATION ! Nehraje tam roli věk, národnost, barva kůže, státní příslušnost, náboženské vyznání ani cokoliv jiného! Je to stejná cesta životem, stejný styl, stejná mentalita, stejné záliby…Je to natažená ruka každého skinheada v jakékoliv cizí zemi směrem k vám, když se tam ocitnete a budete chtít pomoci !!!
SHARP není o politice. Je to o skinheadství…
REDSKINS…další diskutované téma. Prý u nás žádní nejsou. ALE jsou :-) A je jich mnoho. Akorát se tak kvůli stupidním „levičáckým“ válkám kolikrát ani nenazývají! V době vyhroceného kapitalismu, krizí, útlaku pracující třídy, potencionální chudoby i pro slušně pracující, politické korektnosti , státního útlaku, rasismu naruby je přece přirozené, že se lidé budou stavět do opozice proti systému! Pokud jako znalec WP scény porovnám množství jejich kapel a aktivit s aktivitami „red“ kapel a uskupení, pak hrdě prohlašuji a s čistým svědomím vím, že je to 90 : 10 pro REDS ! Kdo si myslí, že život je fajn a že žije ve svobodném světě je hlupák, ale co s tím naděláš. Já s levicovou rétorikou nemám naprosto žádný problém. MARX byl naprostý gigant, ze kterého vychází mnoho odvětví sociologie a byl tak nadčasový, že i dnes se o správnosti jeho tvrzení můžeme opírat! Na anarchisty, kteří toto bojkotují, v tomto ohledu seru! ENGELS byl perfektní historik…já život dělníka žiju a nepotřebuju vidět za slovem komunismus nějaký žido-bolševický komplot a konspiraci. Bojujte si za svůj stát, fanděte při vítězství v hokeji..ale práci vám to nedá, hlad neutiší, sociální jistoty nepřidá. Nadávejte na „imigranty“, ale násilím vůči nim nic nevyřešíte. Zkuste přemýšlet trochu globálněji. Někdo má z toho co se tady děje obrovský profit. Nevíme kdo to je a proč to dělá, ale takovou radost, abych za všechny nešvary obvinil jen „cigány“ mu teda neudělám, protože by to bylo to co chtějí !!!
WP je dobré pro děti a pro ty, kteří nechtějí myslet hlubším způsobem. Já se pokládám za chytrého a sečtělého člověka. Proto přemýšlím spíše způsobem WIDE-POWER :-) Být rudý je asi výsadou…Ti, kteří si užívají ska párty a mají plnou hubu rebelství a protisystémových postojů, nechť žijí. Ale nechť také neuráží ty, kteří přemýšlí a kteří utíkají z tohoto šedého světa ke kapelám, které jim dávají sílu jít po asfaltu dál…Honosím a vyzdvihuji zde REDSKINS! A dělám to s nejčistším svědomím ! Být REDSKIN pro mě znamená uvědomění a prozření. Skinheadství podryté třídní hrdostí, nerasistickým smýšlením uvnitř skinheadského národa. Neznamená to pro mě obhajobu jakýchkoliv autoritářských systémů ani legalizaci marihuany či boj za práva buzíků..na to seru ! O tom Redskins nikdy nebyli, to si možná pár lidí špatně vyložilo…ale tak to máte v každé scéně !
Nic není černo-bílé. Řekl bych, že spíše bílo-rudé. No a o tom, že Braník (Power Oi!) byl proti fašismu, si povíme příště…Važte si přátelství a neřešte malichernosti. Nepřítel je jinde…je vysoko ! Buďme hrdá děcka ulice! Oi!
Neserte mě leví – praví, já chci zůstat pravý !
Šťastný rok 2013 !!!!Být apolitický znamená souhlasit s tím, co se tady děje ?
"UNPOLITISCH" ? RATHER RED THAN THAT !!! ;-)
p.s.: RASISMUS JE HROZNÁ CHUJOVINA !!! :-)
streetproletariat Oi!herbert-punk-REDSKIN band ERODE znovu na scéně po 14 letech s novou písní ULRIKE (členka RAF). Přeji rychlý návrat na evropská pódia a společné koncerty třeba s Faustrecht :-D ?! Vtip ! KLASSENKAMPF !!!
!!!! DOVOLUJI SI BLAHOPŘÁT !NAŠÍ! MISTRYNI SVĚTA A.K. V BOXU !!!!
TENHLE NÁROD UMÍ ČAS OD ČASU VYTVOŘIT VÝJIMEČNÉ LIDI...
Vlastenecký (politicky nekorektní) raper
a nadaný textař vydává své nové album, které stojí minimálně za poslechnutí !!!
Kdo opovrhuje tímto stylem, tak bude mile překvapen...
Rapující skinhead
s punkovou duší
a harringtonem :-)
S-CORE
Než se zase vydá SkinRead v papírové podobě 
(o to hůř, že se nevydá sám, ale že ho musím vydat já, hehe...),tak poskytnu pár recenzí hlavně na ziny a CD na tomto webu, aby se mezi lidi dostaly včasně a aktuálně !
Tady je první vlaštovka! Oi!