R O C K   O R   D I E
3. album BFM, ze které se za dobu co hraje, stala přední kapela alternativní francouzské scény, bylo značně očekáváno. Je pravda, že za ta léta a mnohé koncerty si Brigada získala věrné fanoušky od Moskvy po Québec. Mohli jsme se ptát, co kapela ve studiu nabídne scéně, která je naplněna energií, nadšením a politickou angažovaností. Výsledkem je punková vitalita, oi! nadšení, ovšem ve formě, která může fanoušky zaskočit, i když zůstanou nejvěrnější z věrných. Názvy písní mluví samy za sebe: Náš čas přijde, Rock Or Die, To nám zaplatí, Mé třídě…Jsou jasnými emblémy silného přesvědčení, které stálo u založení  kapely. Když album posloucháme, je nám jasné, že hodiny strávené na pódiu všem pomohli k vybroušení a přidání originality k jejich stylu. BFM ve 14ti titulech ukazuje všechny stránky své osobnosti. Vývoj písní je oproti předchozím albům méně nucený, stejně tak kvalita celkové kompozice, silná, ale jemná zároveň. Vynikající v práci kytary a bicích. Mateův hlas, po mnohých zkušenostech z pódií nabyl kvality, která mu dovoluje texty chraptivě vyřvávat aniž by vám ušel smysl textu. Texty: Brigada nespadla do pasti neustálého opakování až notoricky známých a na vymyšlení lehkých sloganů, což se u mnohého streetpunku projevuje, ale nabízí lépe postavené a promyšlené texty, čímž ještě zvedají svobodný a emocionální zážitek. Identita (původně od Camera Silens) ukazuje, že identita nemůže být nikdy znásilněná fašisty, kteří mají stejně jen uzurpující a ponižující tendence. Akustická verze Hrdinů a Mučedníků ukazuje, že i Oi! píseň může mít šance stát se promakaným hitem a Nicaraquita je dokonce i ve španělštině podmáznutá reggae punkem. A tak nezapomeňme na slova z bookletu: NIKDY NEZAPOMEŇTE, ŽE SEN MNOHÝCH JE ZAČÁTKEM REALITY!!!

Můžete nám prozradit něco o kapele? Třeba o vlivech a ideologických motivacích, které vás formovali?

Brigada se zformovala z trosek různých kapel v roce 1996, ale historie kapely začíná už o 2 roky dříve, kdy se sešel zpěvák (Mateo) a jeden z kytaristů (Victor) a řekli si, že by bylo výbornou věcí založit punk-rockovou kapelu (oba byli totiž punkeři). Ve skutečnosti jsme se všichni vzájemně znali už před fungováním kapely, neboť jsme byli někteří méně a někteří více militantně spjati s CNT (Konfederace Národní Práce), anarcho-syndikalistickou unií. A tak je úplně logické, že když několik militantních hudebníků založí kapelu, že bude politicky „zabarvená“. Brigada je svým způsobem zpolitizovaná kapela, ale v žádném případě nejsme kapela propagandistická. Žijeme svobodným libertinským komunismem každý den, takže naše hudba, naše texty, stejně tak jako naše životy jsou tím ovlivněny. Po hudební stránce posloucháme všichni podobné věci, akorát že někteří jsou více do HC než ti druzí. Každopádně Francouzská punk-rocková scéna (Bérurier Noir, Nuclear Device, Camera Silence…) 80tých let, stejně jako Britské a mezinárodní Oi!, jsou našimi ovlivňujícími faktory.

Jaká je scéna v Paříži a dá se vůbec porovnat se zbytkem Francie?

Pařížská scéna se od zbytku země nijak zvlášť neodlišuje. V obou případech před několika lety prakticky neexistovala. Jeden nebo dva roky se už cítíme jako silní punkoví a Oi! vzkříšitelé, ale napomohl tomu samozřejmě fakt, že scéna se stala ohromně silnou v zemích jako Německo, Švýcarsko, Itálie…No a pak následovala Francie.

Jak moc jste v sepětí s RASH?

Jeden kytarista je čestným členem Pařížských RASH, tudíž i kapela má velice blízko k této sekci.

Lidé v Kanadě, zvláště pak v Quebecu, jsou často ovlivňováni Francouzskou Národní Frontou. Jak se jí vede ve Francii? Získala spoustu hlasů členů dělnické třídy.

Situace s extrémní pravicí se vyostřila během několika posledních let a zdá se, že nabírá svůj směr. A to následovně: tak jako v každém spolku, kde vládnou idioti, se všichni požírají, každý chce být šéf, ale pozor-ovečky už toto požírání skončili. Takže to chce ostražitost, protože politická hrozba FN je stále reálná, ačkoliv tato strana svoji militantní tvář nemohla nikdy ukázat (ve volbách však získala 20% hlasů). Bývali malou skupinkou, ale dokázali využít demokracie tak, že se u voleb bát nemusejí. Francouzský zákon jim pak svým způsobem diktuje co smí  a nesmí, takže ani militantní silou být nemohou. Zaplatili si soukromé firmy, které se postarali o distribuci jejich letáků a plakátů. Jejich volební úspěch jim přinesl spoustu peněz, tudíž teď působí jako dobře naolejovaná mašina. Svolná média vystavila zlatý most Le-Penovi, neboť si stále uchovával svoji tvář. S FN jsme se střetli uprostřed 90tých let v situaci, kdy se někteří naši kamarádi rozhodli uspořádat anti-fašistický ozbrojený boj v jižní Francii. Vlci zůstávají vlky a i když se zdá, že FN dnes skomírá, nenechte se zmýlit.

Jaké každodenní prožitky mají na svědomí takový ryzí úder vaší kapely?

To se nedá takto specifikovat, ale jednoduše každodenní realita, ve které se potýkáme se sociálními a politickými problémy, nám dává nadhled nad  touto společností a obrovskou sílu to tady změnit.

Vaše nové album se jmenuje Rock Or Die, co to pro vás znamená a proč jste to vybrali jako název?

Je to taky název jedné písně z alba. A tyto tři slova v krátkosti ukazují jaký je náš život a pocity. Jedním ze základních znaků kapely a její crew je radikalismus v našich politických a životních názorech. Dnes už bysme mohli těžko žít jinak.

Co si o vašem albu myslíte? Dosáhli jste všech předem daných cílů?
To je těžký říct, když je ještě čerstvý. Neviděli jsme ještě moc recenzí, ale těch dost blízkých, co to slyšeli, na to reagovali skvěle, což nám dodalo klid. Vydání alba  je u kapely hodně kritický bod, jak přijetí od publika, tak to, jak to kapela na pódiu dokáže prodat. Pro teď jsme byli na pódiu trochu konzervativní, nechtěli jsme hrát nový věci než vyjdou, krom tří tak trochu propagačních kousků. Ale až půjdeme na pódium příště, tak to rozbalíme.

Po textový stránce jsou nový věci dost rozdílný od těch předešlých. Je to míň oi!…nezklame to fandy? Posunul se váš politický pohled?

Nemyslím si, že by nový věci byly tolik rozdílný od předešlých. Všechny jsou politický, ale možná podaný trochu jinak, ne tak zpříma. Nechceme pořád dělat to samý. Upadnout do karikatury. Není nic horšího než neustále se opakující kapela., hlavně když jde o politická poselství. Nechceme davům předávat nějaká evangelia. Nemyslím si, že by byli naši skalní fanoušci zklamáni, možná je překvapí více melodie, méně Oi!, ale tohle už je ukázkou vkusu. Náš způsob hry se vyvíjí, stejně tak to, co nás ovlivňuje…Co se týče našeho politického pohledu, tak ten se příliš nezměnil, jsme víc svobodářští než kdy jindy, víc černý jak rudý, ale to řveme všude, kde můžeme, ale mnozí tomu nechtějí věřit. Budeme pokračovat a  napadat, tak jako pořád, všechny formy autoritářství, jak zleva, tak zprava. Nenecháme po sobě dupat. To je to, co pro Brigadu bylo vždycky důležitý.

Obal alba se nese v takovém tetovacím duchu. Všichni tattoo máte a to čím dál tím víc. To je nějaká rokenrolová nálada?

Nemyslím si, že by tetování mělo vyjadřovat nějakou naši rokenrolovou náladu. To je prostě otázka chuti. Možná se taky bojíme, že bysme jednou mohli zapomenout, kdo jsme. Takhle barevný se aspoň vyvarujeme celkový amnézii. Jinak plánuju, že si nechám vytetovat cestu k mýmu oblíbenýmu lokálu. Dobrej nápad, ne?

Slýcháme o vás spoustu věcí..pedofilové, stalinisti, rudý fašisti. Jak na tohle odpovídáte? Rudé Předměstí I a II jsou o tom?

Krom věcí z našich redskin začátků (placky, srpy a kladiva, rudá hvězda na přezce) jsme nikdy nevzdávali hold sovětskému světu nebo stalinismu. Vždycky jsme odsuzovali autoritářství, i když je rudý. Jestli máme s touhle nálepkou něco společnýho, tak to, že nám ji na záda nalepilo několik mindráčků, které naše huby a aktivity znervózňují. V těchto případech těm lidem nejde o myšlenky, které bráníme nebo o to ověřit si to, z čeho nás obviňují. A takovéto nálady často provázejí naše akce a lidi, kteří na ně přicházejí bez vlastního pohledu na nás, odcházejí překvapení. Ale tenhle bordel kolem nás nás spíš pobaví. Banlieue Rouge I a II jsou písničky napsaný v šestiletým intervalu, kdy karikují život PCF militanta v jeho komunistickým prostředí. Je to jakási kronika smutného života narvaného klišé a zrazenými ideály. Je to něco jak popsat smutek upřímných, ale naivních proletářů. Nebo je to o pocitu sociální solidarity, která byla pohřbena lží Strany!!!

Teď máte docela slušnou pověst a koncertujete po Evropě i mimo ni. Jak bude Brigada pokračovat dál?

Máme sice slušnou pověst, ale to není to, co dělá kapelu kapelou. Chceme dál pokračovat v dalších a dalších koncertech, vidět víc a víc dobrých kapel. Necháme dál vybuchovat naši nasranost na všech pódiích, na která nás pozvou. A proč ne? Pořádně nakopneme náš Machete Records.