„Funguje to dobře, když jste v kapele kámoši a ne hudebníci, kteří se snaží být kámoši.“

Jestli se nám chcete představit, tak pojďme – záliby, věk, zaměstnání, rodinný status (pro fanynky) a další tajná přání a plány.
Kapelu tvořím já, pak basák a přídavný vokalista Craig, kytaristi Dave a James, zpěvák Gerrard a bicman Chris. Jsme banda kámošů okolo třiceti a milujeme muziku, chlastáníčko a pohodičku! V budoucnu bychom chtěli vyplodit více písní a hrát ve všech možných městech po celém světě.

Z jakého města pocházíte? Je tam silné skinheadské zázemí? Máte pro nás nějakou okořeněnou historku ze skinheadského podhoubí? 
Každý z nás je z jiného koutu země a někdo dokonce i úplně z ciziny. Já jsem z okolí Pittsburgu, Dave je původem z New Yorku, ale svým způsobem vyrostl ve Phoenixu v Arizoně. Gerrard a James pocházejí z Long Islandu, který je přidružený k New York City, a Chris vyrostl v Belgii a San Franciscu. V Pittsburgu jsme měli docela dobrou Oi! kapelu The Sussed. Na troskách této skupiny se zformovali The Traditionals, jejichž členem jsem byl skoro 9 let. Vlastně jsem členem této kapely až doposud. Scéna zde byla vždycky hodně jednotná a plná srandy. Velmi zřídka jsme mívali nějaký politický problém nebo nějakou jinou aférku. Na kapely z New Yorku jsme pohlíželi jako na základ našeho zvuku. Následovali jsme kapely, jako byli The Templars a Oxblood. Jejich vystoupení jsme si vždycky užívali a podporovali je nákupem jejich desek.

Jak vlastně došlo ke vzniku vaší kapely? Znali jste se vzájemně ze školy nebo z práce a nebo jste na sebe natrefili na koncertech?
Potkali jsme se díky našim vzájemným kámošům. James a Gerrard působili v 90ých letech v populárních Bottom of the Barrel, takže se znali už docela dlouho. Gerrarda jsem potkal před 10i lety, když jsem si zajel do New Yorku na fotbalový zápas. Zůstali jsme v kontaktu a roku 2007 jsem se kvůli práci konečně přemístil do New Yorku. Toho času chtěl Gerrard udělat něco speciálního, takže jsem se připojil. Teprve se to všechno formovalo, ale byla při tom hora srandy, tak jsem u toho zůstal. Jsem rád, že v sobě Gerrard našel část svého hudebního já a že napsal několik opravdu vynikajících písní!! Dave se přestěhoval do města hned po mně a začal s námi spolupracovat v roce 2008. Na přelomu roku 2009/10 se Gerrard rozhodl skoncovat s hraním na kytaru a více se věnovat zpěvu. Kytary se pak zmocnil James. Toho času jsme měli připraveného i bubeníka, ale v představách o kapele jsme se rozcházeli.  Proto jsme asi před rokem přibrali Chrise. A to je ta naše sestava. Já osobně doufám, že se nezmění!!  

Zdálo se mi, že fungujete jako tříčlenná banda. Přesto se optám, jestli je problém sehnat dobrého (skinheadského) muzikanta.
Abys měl dobrou a fungující kapelu, tak musí všichni uvnitř cítit totéž. Nejde o to, aby byli skins, ale aby opravdu milovali hudbu. New York má tuny výborných muzikantů, ale ty mezi nimi musíš najít ty, se kterými se ti dobře spolupracuje. Funguje to dobře, když jste v kapele kámoši a ne hudebníci, kteří se snaží být kámoši. My všichni máme touhu mít kapelu a dělat tu nejlepší hudbu jakou dokážeme!!

Znáte i ostatní multikulturní skinhead bandy jako třeba The Legionnaires, The Templars, Hub City Stompers nebo Oxblood? Já takových kapel, kde není problém s rasismem, znám několik.
Osobně jsem hrál se všemi kapelami, které jsi zmínil vyjma The Legionnaires a jsem přítelem většiny členů těchto kapel. Jsme naladěni na stejnou hudební vlnu, takže to je asi tím. Pro většinu je to dostatečný důvod, pro někoho pouze přechodná a účelová záležitost. Každopádně pokud má někdo problém s rasismem, tak ať nechodí na naše koncerty. A takoví lidé nás skutečně nenavštěvují, což je z mého hlediska ok. Pokud si lidi chtějí užít muziku bez nějakých politických ambicí, pak jsou vítáni. Všichni do jednoho!!

A co Amerika ve spojitosti se scénou? V Evropě to pořád etnicky vře, kdežto u vás je to jeden velký tavící tyglík. Funguje u vás United?
Eh...ne tak, jak by sis představoval. Vždycky tady byly a budou nějaké nesrovnalosti a je úplně jedno, odkud pocházíš. Já jsem teď ve věku, kdy si chci vyloženě každé volné chvilky užít. Chci se bavit a tančit na staré dobré reggae, soul a RnB celou noc se svými kámoši. Život je skutečně strašně moc krátký, aby ses zabýval stupidními lidmi nebo hloupými věcmi.

Takže u vás je pro černého chlapa normální záležitostí, když je skinhead, rozumím tomu správně? Jak se u vás dají získat informace o scéně? Z netu? Jak o skinheads informují média? Jak se třeba váš afro-americký zpěvák dozvěděl o své budoucí cestě životem?
Abych pravdu řekl, nevím, jak se ke scéně dostal Gerrard. V NYC najdeš skinheady všech možných kořenů, ras a podhoubí. Prakticky je jedno, kdo jsi, a tak je to i správné. Média informují občas i nezkresleně. Ale nám jde pořád jen o to, aby chutnalo dobře pivko a abychom vypadali dobře!!

Vydali jste Collected Works Vol. 1 a EP Dress Well-Drink Heavily. Máte k dispozici ještě něco jiného? Můžeme si od vás zakoupit nějaký hudební skvost?
Většina našich singlů a 10" palcových verzí „collected works“ byla vydána Longshot Records ve Státech a Contra Records ve zbytku světa. Lidé z těchto firem nás podporovali od prvního dne a pomohli nám s naším vytříbeným zvukem. Nahráli jsme split se Stomper 98 u Randale Records a tyto písně se objevily na CD verzi u Rebellion Records. Můžete nás kontaktovat skrze facebook nebo se podívat na naši nabídku na oficiálních stránkách. Také můžete zkusit jiné online shopy a distribuční sítě, které naše materiály nabízejí. Také máme ITunes stránku, takže naše hudba je k dispozici prakticky kdekoliv.

Navštívili jste někdy Evropu? Myslím, že se stanete velice populární kapelou. Kam byste se nejraději podívali?
Pokud by to bylo možné, tak bychom si zahráli kdekoliv v Evropě. Měl jsem možnost jet turné po Německu s The Traditionals a bylo to úžasný. Dovol mi zhodnocení: vy hoši z Evropy si skutečně užíváte muziku. Moje zkušenost byla taková, že vystoupení byla podporována fandy od začátku do konce, a pak ještě vždy následovala párty až do ranních hodin. Skutečně se domnívám, že se v Evropě brzy objevíme, ale je to složité skloubit to s rodinami a s prací. Sobecky musím napsat (a není to jen ze zdvořilosti či pragmatičnosti!!), že bych si rád zahrál jednoho dne v České republice. Velká část mé rodiny pochází z České republiky a ze slovenského okolí Karpat. Takže bych si moc rád zahrál v zemi, odkud pocházejí mí předci!! 

Jaký koncert byl vaším nejlepším? A typ na nejhorší?
Každý koncert je něčím speciální. Žijem proto, abychom hráli naživo. Jak už jsem asi zmínil, tak naše koncerty s chlapci stejnými jako jsme my, jsou stále v našich vzpomínkách.  Také show s Vibrators a Walter Lure pro nás byly velikou zkušeností. Těžko bych asi hledal nějaký špatný koncert. I když třeba nešlo o nějakou precizní show s velkou návštěvností, tak jsme se i tak dobře bavili a dívali se na to pozitivně. Ne každá noc může být pověstnou Páteční nebo Sobotní horečkou!!

Prozraď nám něco o americké společnosti. Jací Amíci vlastně jsou? Co si asi tak myslí, když vidí SKINHEADA? Černého, žlutého, hnědého…jakéhokoliv.

Těžko říct. Myslím, že jisté stigma tu je stále, ale buď jsme si na to už zvykli, nebo nás to prostě už nezajímá. Jako teenager, když jsem si poprvé vyholil hlavu, jsem se pokoušel lidem něco vysvětlovat a vzdělávat je, ale někteří to prostě nepochopili nebo to prostě akceptovat odmítali. Naštěstí mí rodiče a rodina k těmto lidem nepatří a taktéž většina mých přátel to pochopila nebo je jim to prostě jedno. Každý, kdo kdy měl problém s barvou kůže někoho druhého, byl buď odsunut stranou a nebo zapomenut.

Které kapely vás ovlivnily? A jaké jsou Tvé nejoblíbenější?
Cock Sparrer, Slade, The Jook, Cockney Rejects, The Who, The Equals, Slaughter and the Dogs, the Animals, Stax a Motown/Tamla, Reggae z let 1968-1975, Dr. Feelgood, Status Quo... Asi bych popsal celý list, ale jsme limitováni místem, které je určitě určené ještě pro ostatní kapely!!

A na závěr…z vašeho názvu pramení asi láska k LP a EP nosičům, že? Co je Tvůj největší hudební poklad ve sbírce? 
Každý z nás má jiný hudební vkus. Mám kolem 15i bedýnek s LP a spoustu 45´s, které nechávám rotovat. Já si poslechnu cokoliv, ale zajímavou část mé sbírky tvoří britský RnB a Garage Rock. Gerrard se specializuje na Reggae a Soul. Daveho více baví australský Rock a Glam. Jamese berou AC/DC a Motorhead. Je to jejich Diehard. Chris je zakličován v evropském Oi a Punku. Mojí oblíbenou LP deskou, kterou jsem získal až později, je Down By the Jetty od Dr. Feelgood a nejlepším kouskem je balíček RnB, na kterém participoval mladý Rod Stewart. A z pětačtyřicítek: "Don't Give Me No Lip" od Dave Berry a "Anymore Than I Do" od Attack. To je můj top list. Ještě si pro ukončení interview vzpomínám, že jsme hráli s kapelou Victory z Minneapolis/St. Paul, MN a s Bishops Green z Vancouveru (Kanada).