26.6.2010

Podtitulek letošního Svorného nohejbalového utkání byl „stornování folklóru zlámaných údů“. Ve všech předchozích ročnících totiž VŽDY došlo k šeredným zraněním, zlomeninám, vymknutím a podobně. A to v takové míře, že hodně účastníků má v sobě po zákrocích doktorů tolik šroubů a železa, že by se mohlo tento rok zdát, že nastupují stroje a roboti proti slušným nikdy nezraněným lidem :-)
Jako každoročně, tak i letos bylo utkání na „Stříbrňáku“ v Hradci Králové spojené s pietním aktem v nedaleké obci Běleč n.Orlicí. Tentokráte jsme tematicky nesáhli až tak do minulosti 15.století, ale zůstali jsme ve století minulém. V tak temných a pro tento národ smutných 50.letech. Zůstali jsme u roků, kdy krvácel tento již tolikrát zkoušený a týraný národ. O to bolestnější byl fakt, že ubližoval Čech Čechovi. A to velmi sadistickým způsobem...
Úctu jsme vzdali na místním hřbitově (u hrobu rodiny Horáků) paní Miladě Horákové, která byla mučena a brutálně oběšena v tehdejším monstrprocesu diktovaném Stalinovsko-Gottwaldovou klikou. Nemá cenu rozebírat podrobnosti, protože tato věc je ve společnosti tak známá, že je i povinností každého z méně zainteresovaných, aby si případné materiály sám dohledal. Připomněli jsme si (nehledě na to, kde ostatky paní Milady leží) u hrobu větve rodiny Horáků všechny oběti totalitních režimů, ať už se nazývají jakkoliv...fašismu, nacismu, imperialismu...
Dnes už může tzv.komunistický režim stěží něco ovlivnit, natož někomu ublížit. Ale historii je třeba si připomínat. Národ bez historie nemá ani budoucnost a neumí se poučit z chyb spáchaných v minulosti.
Svornost tvoří lidé, jejichž „politické“ názory se dle různých (dle mého názoru neaplikovatelných schémat!) dělí od silně sociálního leva, přes střed až po konzervativní pravo. Přesto se ale všichni shodneme na jednom: Národ, vlast a svoboda...
Stejně tak žila a jednala i Milada Horáková pod barvami tehdejší Národně Socialistické Strany Čěskoslovenska.
Před samotným Kubovým projevem se položily na hrob květiny a nás poslouchajících bylo téměř ke čtyřem desítkám.
Kolem pravého poledne jsme se přesunuli do „osady“, kde už byly připraveny 2 sudy Svijanského piva (jeden dotoval Kuba, jakožto oslavenec). Místo jsme vyzdobily bojovými zástavami a zorganizovali jsme i celkem 7 týmů, jejichž členové pocházeli z Plzně, Prahy či Olomóca. Tudíž napříč touto malebnou zemí. Počasí nám přálo a řekl bych, že hřálo až moc. Přáteláky byly velmi vyrovnané a nervičky občas pěkně hrály. Jako vždy, tak i tentokrát náš podkrkonošký tým se zdárnými hráči prohrál např.10:8, kdežto s těmi unavenějšími jsme to propásli např 10:5. Holt taková už je realita. Je to pro tým těžké, když máte na každý match do třetice někoho jiného a natož toho, s kým hrajete poprvé v životě.
A tak jsme jako již tradičně vybojovali 5.místo a každý dostal diplom a propisovací tužku :-) První místo obsadili (také již tradičně) místní ÚDERNÍCI, kteří se zřekli výhry. Ale v rukou jim zůstala putovní soška s přelámanými údy :-) Druzí (vlastně šlo taktéž o místní tým, ale asi „B“ team :-) skončili LÁSKA-MÍR-ÚTOK (došlo k mírné změně názvu) a pobrali flashky, třetí získali zubní nitě, čtvrtí klíčenky (NECHANICKÝ POMERANČ), pátí (CROSSOVER...zde bych se pozastavil, jelikož nám byl zcenzurován původní název! Proto jsme jako onuci použili toto pojmenování, které ovšem vůbec nelahodí našim uším tak jako původní a námi navrhovaný „NAZÍ“ :-)  získali tužky a sedmí (ZDRAVÁ PRSA) placky. Omlouvám se týmům, u kterých si nepamatuji jejich názvy. Byly tak originální, že jsem si je ani střízlivý nezapamatoval. Cenou útěchy byla pak pro všechny dvoulitrovka rumu (chudáci řidiči).
Ať už pro různé týmy dopadl letošní turnaj jakkoliv, tak svůj účel splnil dokonale! Nikdo se „nezmrtvil“ ! Což je pro všechny zainteresované a sportovce světlá nadějě pro lepší zítřky.

SLUT