N.S 82 .BŘEZINKA" 30,- Kč

Jako puntičkářský vůl si 2 dny před výjezdem kontroluju autobusy. Mám najitý jeden v 9.30. V tom našem city máme 5 hlavních zastávek, ale jenom 1 je
ta nejhlavnější a to mi nějak nedošlo. Takže když jsem se dotrmácel na tu méně hlavní zastávku, tak mě vesele míjel bus Brno. Jel přesně načas, ale bohužel nezastavoval. Takže jsem po dilematu zda skočit do nonstopu a nebo se vydat na další zastávku zvolil 2.variantu. Není nad příjemnou podzimní ranní chůzi, takže jsem si dal 5km do dalšího města v těžkých botkách a ušetřil jsem tak celých neuvěřitelných 8,-Kč haha. Pak už to do Náchoda ubíhalo jako voda a já byl zase šfastnej, když jsem viděl "svoje" kluky a holky, skinheads s nášivkama Anti-Fascist, kalichama...parádička. Po úvodním ceremoniálu se žíznivější jádro (Maňas, Kamil a já :0) přesunulo do nádražky, kde nám nejdřív 3 objednaná piva letěla přímo pod nohy, ale nakonec jsme nemuseli sát ze země brčkama, ale každej si tu svoji 12° lázeň vychutnal. Na hůrce už nás vítal pronikavý vítr chladivák a my jsme mohli aspoň trochu nasát něco z atmosféry chladného podzimu 1938! Ještě
doběhl zpozdilec Kongo a exkurze mohla začít. Dobrošov je velice sympatický komplex a myslím, že bojové pozice a postavení by oslovily každého z vás. Čeká vás něco kolem 200 schodů vzhůru a taky vzhůru do podzemí, kde je teplota kolem 5°C, mnoho chodeb pro dopravování materiálu a munice, fotky a dokumentace pěchotních zbraní, obrněných vozidel, koňských sil a spřežení. V Dobrošově se taktéž natáčel film Dny zrady, takže tu zůstaly makety výzbroje a věřte mi, je co obdivovat!! Po zabrání Náchoda v r.1939 sí tu ti němečtí imbecilové zkoušeli průraznost svých střel z 200-300m, ale neuspěli. S níčím tak pevným se ještě nikdy nesetkali. Vyhořeli na celé čáře, protože naše tvrze jsou pevnější než skála a naše zvony z vanadiové oceli neměly obdoby!!
Celý Dobrošovský komplex byl vybudován za 1 rok a 17dní, přičemž jde o 2 velké nadzemní pevnosti a kilometráž podzemí, na jehož budování se podíleli převážně ukrajinští dělníci. Po výstupu na rodnou zem jsme se pokochali výhledem na Orlické hory, Sněžku a Krkonoše a na Polsko a někteří z nás si museli už nutně ulevit (polknout rychle desítku před exkurzí není nejlepší nápad :0) Dále jsme se odebrali k tvrzi NS-82 Březinka, kde nás čekal prima průvodce s vyvinutým smyslem pro humor. Udělali jsme nějaké fotky. Ovšem fotky upřímné, vlastenecké a od srdce. Ne jako členové WP skupiny Excalibur, kteří se na své album Apokalypsa nechali před Březinkou taktéž vyfotit ;-)

Březinky se chopili v roce 89 nadšenci a dobrovolníci a uvnitř je dobově (více méně projektantsky) vybavená. Spižírna s litinovými klobásami a salámy, 6 párů postelí, pušky, výstroj a také spící důstojník Oskar a velitel se svou vlastní místností.
Toho v roce 1942 zatklo Gestapo a zemřel v Osvětimi. Fungující generátory a periskopy s těžkopalnou výzbrojí vás překvapí, ale na zadek jsme se posadili, když jsme se mohli dotknout PŮVODNíHO ostřelovacího děla ze Škodových závodů v Plzni, které tito nadšenci získali od muzea v Norsku, kam bylo odvezeno během okupace (sloužilo jako obrana před vyloděním spojenců). Březinka jako taková (izolovaná pevnost) byla postavena za NEUVĚŘITELNÝCH 5 DNi a její strop vykazuje po dopadu TŘíTUNOVÉ PUMY pouze tzv.mírné pnutí !!!

Mezi Březinkou a Dobrošovem je další zpřístupněná tvrz, kde můžete koupít DVD, CD-R, fotky, knihy a uvnitř shlédnete mnoho dobových i současných fotografií, uniformy a řády či vyznamenání. Na zdech mnoha tvrzí viditelné nápisy odhodlanosti vás nemůžou nechat. v klidu: BYLI JSME A BUDEM, VLASTNI NEDÁME-CIZÍ NECHCEME, NEPROJDOU (hesla ze španělské občanské války byla častá!), VYTRVAME Až DO KONCE...

I přes celkem chmurné počasí byl zájem ze strany ostatních lidí celkem silný. Je moc dobře, že si nejstinnější místo z novodobé historie stále připomínají! Na parkovišti jsme se rozloučili, Hradečtí valili na vesnické vepřové hody a bratři z Olomúce a Tamara mě doprovodíli do nádražky, kde nás pingl po jednom obslužovacím kole slušně vyhodíl a my zamířili koupit si jízdenky. Pak jsme se odebralí do nádražního baru a rozvinuli debatu o náckách a jim podobných. Dali jsme pivko a hodnotili situaci skinheads vs. nazis. Pak se otevřely dveře a ten cikánský mladík vešel dovnitř a objednal si pivko u stolu naproti nám. Poslouchal, chvíli se díval na naše označení na bundách a pak se zeptal: "prosím tě, můžu se jen zeptat?_Jakej je rozdíl mezi skinheadem a náckem?" Načež jsme  se srdcem na dlani a s ukrutnou radostí odpověděli že obrovskej a načli jsme debatu, kde jsem mu v rychlosti vysvětlil jací skins jsme my. Povídali jsme si o ska, reggae, spirit of 69...A jelikož přestávalo být slyšet, tak jsme mu řekli ať si sedne k nám, že se nás bát nemusí. Ten kluk byl fakt chytrej, hrozně rád nás poslouchal. Udělali jsme nějaké to foto a za chvilku se otevřely dveře a nakoukl dovnitř další cikán, který měl v obličeji výrazný údiv, mísící se se zbytky postřehového strachu. Nejdřív si prohlédl kámoše, pak zase nás a to už mu ten náš přítelík řek "neboj se, pojď jsi sednout". Na chvilku se posadili se a pak už museli jít. Popřáli jsme si
na viděnou a odcházel se slovy: "Přeju hodně štěstí. Měl jsem z toho obrovskou radost ( a nejen já, ale všichni) a říkal jsem mu, že má moji ohromnou úctu, že to není  jen tak, aby se někdo jiné barvy pleti jen tak zeptal skinheadů. Fakt jsem měl strašně dobrej pocit. Furt to vidím jak zkoumá naše znaky a identifikační věcičky.


A musel mít ohromnej rozhled, protože ho převážně zaujal Kamilův kalich na bomberu a bral ho jako průvodní znak nerasistických skins!! Fakt, ten člověk měl (a má) moji úctu! Jediný, co mě zase zkazílo náladu bylo, když se zmiňovalo AFA jako o dvousečné zbrani. Že prej má kamarády v AFA a ti že napadají skinheady a vůbec neřešej o jakou odnož jde! A když vidíš, že to říká kluk, kterému by to mohlo být úplně jedno, tak to už vězte, že tady něco smrdí!! Pak jsem šel posléze na bus, tak jsem ho s jeho skupinou letmo potkal ještě jednou.Pozdravili jsme se,  zbytek těch kluků mi řekli "nashle" a já odjel. Odjel jsem do míst svého již setmělého města, kde jsem již ke své  nelibosti potkával ty méně sečtělé cikány a taky z druhé strany nácky! Ale to je holt realita...Vždyf tou cestou žijeme, tak čeho se obávat ?? Chtěl bych pozdravit všechny členy výpravy, ale netřeba vyjmenovávat, poděkovat za solidaritu a za příjemně strávenou sobotu 17.9.2005!!!

 

 


...ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a její svobodu, přísaháme, že budeme druh druha milovati, k
sobě věrně státi; v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a
vědomí... Tak přísaháme!