Ve svých textech jste vyostřeně antirasističtí a vystupujete proti náckům. Člověk by si myslil, že tento dinosauří druh je již na pokraji vyhynutí. Vy problém rasismu vnímáte jako akutní? Je v Praze ze strany náglů nějaký pres? Cítíte se býti ohroženi nějakými pouličními střety nebo bojůvkami či pohybem po jejich čtvrtích, knajpách atp.?

Náckové už nejsou tak často vidět převlečení za skinheady, nenapadají punkové a jiné akce a pouliční rvačky s nima klesly na minimum. To ovšem neznamená, že zmizeli. Byť vyměnili šatník a rétoriku, jejich přítomnost ve společnosti, na ulicích, barech či fotbalových stadionech je stále patrná. Aktuálnost problematiky rasismu se ovšem bohužel netýká jen primitivních násilníků v ulicích a hospodách, ale celé dnešní společnosti. Ta je, i kvůli práci některých politických špiček v čele s prezidentem a tlaku určitých médií, silně rasistická a xenofobní. Problém tkví dle mého názoru v tom, že lidé neustále žijí ve ze strachu z něčeho, co tu není, ale mohlo by přijít. Mnoho lidí, s podporou mnohých politiků a médií, si v hlavě maluje nejčernější scénáře, co bude až… Lidé se tak neustále topí ve strachu z budoucnosti a zapomínají žít přítomností. Každý totalitní režim, a tady je jedno, jestli se jednalo o nacistické Německo nebo bolševický Sovětský svaz, uměl dokonale s tímhle strachem v lidech pracovat. A bohužel se mi zdá, že se v dnešní době našlo mnoho nových politických elit, které to ovládají neméně dobře. Boj proti uprchlíkům, přistěhovalcům či romům se stal politickým tématem číslo jedna a v rukou šikovných politiků je klíčem k úspěchu ve volbách. A proti těmhle tendencím se my jako kapela vymezujeme.

V songu „Děti ulice“ je ke konci takový „streetový“ proslov. Těžko se rozeznává koncept tohoto sdělení slovo po slově. Můžete ho posluchačům nějak přiblížit? O čem pojednává, jaké je jeho poslání…

Song Děti ulice pojednává o životu, který není zatížený honem za penězma, kariérou, luxusním domem s bazénem a naleštěném autě. Je o přátelství, upřímnosti k sobě samému, o životě tady a teď. Na okraji společnosti, která nás odmítá stejně, jako my odmítáme její pohled na svět. Skinheadi, punkeři, crusteři či HC kids nikdy nebudou součástí většinového marastu přetvářky a představy, že nejlepší způsob jak prožít život je nevystupovat z řady, po škole nastoupit do práce, zadlužit se za bydlení, a pak po zbytek života vydělávat peníze a žít stereotypem domov-práce-domov. Ta písnička je o životě mimo stereotypy a rámce většinové společnosti a o tom je i rapová část, se kterou nám pomohl Eurodel z kapely Pio Squad.

Vzhledem k songům jako „Obsaď a žij!“ či „Destroy all borders“ máte blízko k autonomii, squatterství, anarchismu. Koncertovali jste s Bull Brigade, tuším že i s Non Servium. Což jsou bandy z rynku antifašistického, ale hlavně socialistického. Vy se radikálně deklarujete jako SHARP. Hrajete tedy na škatulky? Nebo vás neurazí, když o vás budou (ostatní) mluvit jako o Redskinech, RASHácích, komouších nebo levičácích…?

Jsme SHARP kapela, a jako kapela se hlásíme k téhle jediné škatulce. Každopádně je pravdou, že kromě klasických skinheadských témat nás zajímají i témata spojený s rovnoprávností ve společnosti, squattingem, jakožto způsobem, jak ukázat na problém s bytovou politikou, či spravedlivým sociálním systémem. V kontextu dnešní doby na nás asi mnozí mladí skinheadi čumí jak na pošuky, když máme v textech témata jako je squatting, pravdou ale je, že my nebereme skinheadskou subkulturu jako skupinu, která žije sama pro sebe, ale jako součást různých pouličních kultur, které žijí spolu v harmonii, nebo jak se dřív více používalo, „UNITED“. Za mého mládí bylo zcela běžné, že skinheadské kapely hrály o podobných tématech. The Protest hráli mimo jiné na legendárním squatu Ladronka a Operace Artaban zase na Miladě, přičemž zpívala o házení molotovových koktejlů na hlavy nácků. Dneska je nejspíš trochu jiná doba, ale my to cítíme takhle a proto to máme i v textech. Chceme, aby se v nich zrcadlily věci, o kterých si myslíme, že by se o nich mělo mluvit, bez ohledu na to, zda to jede v čistě skinheadských kolejích či nikoliv.

„Polizia Merda“ je brilantní song útočný jako sviňa! Máte s ACABi nějakou osobní zkušenost, která vás motivovala napsat takto výstižně hněvivou píseň? Nebo jen držíte basu a solidaritu s oběťmi jejich systému a jejich otrockého jednání pramenící z jejich vlastní frustrace slouhů systému?

Řekl bych, že osobní zkušenost s policií ať už českou či jinou má téměř každý. Songem jsme se ale především pokusili ukázat na fakt, že policie byla, je a vždy bude nástrojem státu a jeho režimu k udržení statu quo. Policista se hrdě prohlašuje za ochránce pořádku a demokracie, ale ve chvíli, kdy by se k moci dostal nějaký nový Hitler či Pol Pot, dost možná ten samý policista by ochraňoval jeho nový režim, bez ohledu na své vlastní názory. Prostě jen prosazuje to, co stát chce. A mnohdy při tom prosazování umírají lidé. Jako to bylo v případě Carlo Giulianiho v Itálii, kterého Carabinieri zastřelili a pro jistotu ještě dvakrát přejeli… To je jeden z důvodů, proč se v songu objevuje Italština včetně vzkazu pro zmíněné Carabinieri.

Jak si představujete svoji vysněnou společnost? Myslím, že když řeknu společnost na bázi anarchie (komun), tak nebudu dalek od pravdy. Společnost bez předsudků s osobní svobodou, kde svojí svobodou nenarušuji ostatní? Kde si v rámci společnosti vy osobně budete razit skinheadskou identitu? :-D

Vysněnou společnost vidí každý jinak. I kapela Aculeos má plus mínus pět členů a každý má svojí představu možná trochu jinou. Ale asi se shodneme, že ideální prostředí pro život je takové, kde jsou si všichni rovni, bez ohledu na barvu pleti či toho, do jak bohaté rodiny se kdo narodil. Každý by měl mít stejná práva, povinnosti i možnosti. Stát ani nikdo jiný by neměl nikomu omezovat jeho osobní svobody a všichni by měli mít stejnou startovní čáru i pravidla hry.

S jakými kapelami (českými i zahraničními) byste si rádi zahráli a s jakými určitě ne a proč…

Nezahráli bychom nikdy s kapelou, která otevřeně propaguje některý z politických extrémů či režimů, které ve svůj prospěch zotročovali a vraždili lidi. Odmítáme hrát i s kapelami, které se zasazují o šíření strachu ve společnosti či rasismu. Nicméně takové kapely by zase nechtěly hrát s námi, takže v tomhle ohledu to máme vlastně v pohodě.

V jakých kapelách jste působili před Aculeos? Jaké vztahy máte s Thalidomide, V.A.P., Saints and Sinners a Haymaker :-D. Chodíte do Bulldog shopu?

Respektujeme všechny kapely, pokud nehlásí jakékoli extremistické názory, což ani jedna ze zmíněných kapel, co vím, nedělá. Se Saint and Sinners nás navíc váže osobní přátelství. Do Bulldog shopu nechodím, v dnešní době pro nákupy hadrů využívám internetových nákupů, ale v době mého skínského rození, jsem si tam koupil své první boty a hadry, to ten obchod ale ještě sídlil v Bělehradské ulici a prostory sdílel s klubem Utopia.

Také vám připadá, že ve společnosti mizí svoboda? Že státní aparát pomalu ukrajuje a sílí jeho tlak? Např. zásahům na „nazi extremisty“ můžete tleskat, ale jedním dechem se třeba dodat, že dalším krokem budou zásahy proti dalším „jinak smýšlejícím“. Jak se bránit proti útlaku ze strany státního aparátu?

Státní aparát, a je vlastně lhostejno, jakého režimu, působí tak, jak si to přeje lid. Minimálně tedy do doby, než začne vládnout totalitně. Většinová společnost si často ukrajování svobody sama přeje, protože je vládnoucí režim neustále přesvědčuje, že je to nutné pro záchranu kultury, demokracie, identity atd… Souvisí to s tím, co jsem říkal na začátku. Lidi často nežijou přítomností, ale strachem z budoucnosti, a tak když chce režim prosadit trošku větší pravomoci pro policii, rozmístit více kamer, zlegalizovat sledování, odposlouchávání či například schraňování osobních dat apod., vždy se najde odůvodnění, že to potřebuje pro ochranu společnosti před hrozícím nebezpečím či pro stabilizaci stávajícího stavu demokracie… No a pak třeba přijde prezident s tím, že by chtěl zvýšit také svoje pravomoci a když už, tak rovnou i prodloužit svůj mandát… A než se člověk naděje, má tu doživotního diktátora, kterému jeho pozici demokraticky odkývala většinová společnost daného státu.

SkinRead děkuje za rozhovor!
Oi!
S.H.AR.P. as a razor, R.A.S.H. as a knife!