Angelic Upstarts
Anti-Nazi is what I am
That´s the way I´ll stay
Untill I die !

 

Angelic Upstarts a jejich frontman Thomas “Mensi” Mensforth si vždy stáli jen za tím svým a v jejich desítky let dlouhé historii se od svých stanovisek nikdy neodklonili. Mensi je známý tím, že když mu položíte otázku, dostanete čestnou odpověď bez sebemenšího zamyšlení. Vzrostli ze severo-východního podzemí Anglie, ale jejich cesta nebyla tak přímá, jak by se z těchto okolností dalo předpovídat. V časech Sham 69, v raných 80tých letech nebyla zrovna vhodná a příhodná doba pro patriotické kapely. Neustálé napadání, jak psychické tak fyzické, ze strany pravého křídla bylo na denním pořádku, ale skinheads byli ve své cestě utvrzeni natolik, že už nebyl čas přemýšlet o tom, jestli se vrátit do normálu a přijmout tak konzum a nebo vytrvat. Kapela se v roce 1986 odmlčela, ale opět povstala se svým posláním boje proti fašistům v nové podobě: bubeník Lainey (Leatherface), kytarista Tony Von Frater (Red Alert) a basák Gaz Stoker (Red London). Angelic Upstarts se nikdy neproklamovali jako politická kapela – byli to hlavně fašisti, kdo tvrdil opak. Kdo ale zná Mensiho tak ví, že tomu je to jedno a bere to jen jako detail. Takže tady je máte:

Mensi, jsi v úzkém spojení s AFA (pořádáš benefity atp.). Jak ses k nim dostal? Jak dlouho už to s nimi táhneš?
MENSI: Ta spolupráce se pořádně rozjela v roce ´91 nebo někdy těsně před tím. Je tomu už přes 15 let…Vlastně by se dalo říci, že jsem s nimi v přízni od doby, kdy začali existovat. Více jsem se o ně začal starat když jsem se stával  starším.

Proč seš ve spojení jen s nimi a ostatní Anti-fašistické skupiny tě nezajímají?
MENSI:
Upřesni mi co tím myslíš a jakou jinou skupinu máš ještě na mysli.

Tak třeba Anti-Nazi League.
MENSI:
Tak o ty bych se nezajímal ani kdyby hořelo, kámo. Nemám na ně čas. Miluju jejich ideologii a myslím, že je to fantastická věc. Ale je to stejný jako S.W.P.! Ideologie vynikající, ale neexistuje ani pomyslná síla, která by byla schopná uvádět ji v praxi! Dám ti malej příklad: Není to moc dobrý když stovky neonacistů pochodují ulicema a ty stojíš s malým papírovým kartónem na kterým stojí „NENÁVIDÍME NACISTY“! To mám sto chutí tím „transparentem“ rozbít hlavu tobě. Víš, co tím chci říct? Oni s nimi chtějí vést dialogy a diskuse, ale jaký dialog chceš vést s náckama, proboha? Zkoušel jsem se ANL domlouvat, ale cítil jsem se jako kačer na souši. AFA mě oslovila s tím, že mi předložili vlastní plán toho, jak řeší situace oni. A já řekl „ano, to je přesně to, co já chci“!

To proto, že jsou fyzickou opoziční silou?
MENSI:
Neříkal bych zrovna vyloženě “fyzickou”. Ty síly jsou tam rozvrženy dle schopností. Samozřejmě že je v pořádku, když se lidé zdokonalují a jsou silnější než ten pouliční póvl.

Byly doby, kdy jsi byl k nacistům malinko tolerantnější a snažil ses je přimět k pravdě nenásilnou cestou…
MENSI: Jasně! Vyzkoušel jsem s nima úplně všechno. Když jsme jako A.U. začínali, tak jsem k nim promlouval a dokonce je i zval na naše koncerty. Věřil jsem, že na ně budu mít nějaký vliv, který je přinutí zamyslet se a nastoupit tak na lepší cestu. Opravdu jsem si věřil, ale bylo to k hovnu! Vůbec je to nezajímalo. Tehdy jsem ještě byli schopni se bavit, ale byli jsme na totálně odlišných pozicích…bylo to neuvěřitelný! Pravda je ta, že jsem byl mnohokrát fyzicky napaden a až poté jsem na tyto události začal reagovat. Ty svý nakládačky jsem nikdy nedokázal spočítat.

Takže prostě po diskusi povstali a dali vám do držky? Vybouchali vás?
MENSI:
Kámo, neexistuje nikdo, kdo by nás vybouchal!!

Ještě dnes se s nima rveš?
MENSI:
Jasně že jo! Zrovna tenhle čtvrtek!

Přibliž mi to…Co se přesně stalo?
MENSI:
Byl jsem dotázán jedním členem B.N.P. co si jako myslím o Nicku Griffinovi a jeho bratru, kteří byli vůdci  B.N.P. Neměl jsem zrovna chuť ani potřebu se jim zpovídat. Prostě jsem mu dal najevo ať táhne a on začal dotírat až došlo k fyzické konfrontaci. Jenže to dopadlo lépe než jsem předpokládal. Právě teď mu chybí 4 zuby. Pak jsem ho viděl jak se chce mezi lidmi protlačit ven, ale měl smůlu, protože všude byla spousta lidí.

Takže oni stále chodí na vaše koncerty?
MENSI:
Jo, slídí! Na naše koncerty nikdy nepřijdou onálepkovaní a onášivkovaní, ale ztrácí se v davu. Leckdy je ale můžeš zahlédnout jako velice početnou skupinu v hledišti, která úpěnlivě poslouchá a vnímá, o čem já vykládám.

Jak se cítíš v jejich přítomnosti, když se neprojevují? Jsi šťastný že tam jsou nebo bys je nejraději viděl létat zavřenými dveřmi?
MENSI: Určitě z toho veselý nejsem, ale když jsou tady tak víš, že nebudou někde za tebou nebo v přesile těsně před tebou. Radši ať drží tlamy, protože s nima nebudu vést žádnou výměnu názorů. Jsou úplně jinde než my a cokoliv řeknou, tak nás hrozně nasere. Nemůžu ti to říct přesně, neboť je to někde hluboko uvnitř nás všech, ale my je doopravdy nenávidíme. Nesnášíme je a nepotřebujeme k tomu být vyburcovaný!

Myslíš, že by měli být na koncerty pouštěni a nebo by měli být drženi někde venku?
MENSI: To je těžký. Pokud jsou 2 nebo 3, držej ty svý držky na patentu, ale pokud je jich vícero, snažej se prostě o něco, na co nemaj! Abych byl upřímný a čestný, ještě nikdo z nich nebyl osloven tím, co já říkám a o čem zpívám. Prostě tomu nerozumím. Asi jsem nějaká atrakce. Nic jim to nedává, ale pořád se na mě chodí dívat! V Sunderlandu moc dobře vědí co jsem zač, ale stále vítají nějaké rvačky. Kdybych byl jima, tak bych se se sebou fakt rvát nechtěl. Ale asi mě zbožňujou. Před 10ti lety byla rozehnána jedna z jejich nacistických sešlostí a já se pak dozvěděl, že jsem byl číslem 1 na jejich seznamu osob hodných zabití!!!

Měl jsi strach?
MENSI:
Člověk co nemá strach je snad blázen, nebo ne? Byl jsem vystrašený, ale necítil jsem k nim sebemenší respekt. Ne, nejsem nejtvrdší člověk na světě. Ba naopak – jsem velice jemný! Dá se se mnou úplně v pohodě vyjít a nejsem ani obzvlášť dobrým rváčem. Je to v tom, že pokud opravdu bojuješ za to, čemu bezmezně věříš, pak bys měl zákonitě vždy vyhrávat! A tak to funguje. Nejsem blázen, ale pokud mi budeš chtít něco provést, budu já ten první, kdo ti provede to samé.

Takže si hlídáš svá záda kamkoli jdeš?
MENSI:
Jsem velice opatrný. Myslím, že právě dnešní večer je tím nejpohodovějším v mém životě. Nemusím se obávat, že někdo z nich přijde sem. Cítím se taky dost uvolněný po koncertech, ale je to chvilkový, protože jakmile vyjdeš na ulici, jsi v té samé realitě jako před tím. Hlavně se obávám těch rychlých zákeřných napadení, protože to je věc, kterou my jim děláme taky a máme s tím úspěchy. Takhle jsem jednou v baru dopadli Iana Stuarta. Bylo to před tím, než jsem dojeli na koncert. Obrátili jsme to tam skoro vzhůru nohama.

Tys ten kus hovna fakt zmlátil?
MENSI:
Yeah.

Třeba se šel podívat na A.U. a tys mu zmařil jeho plán, ne?
MENSI:
To zrovna asi ne, ale v roce 1980 se mě zeptal, jestli bych nepřišel na koncert  Skrewdriveru. Říkal, že nejsou nacisti, ok?

Šel jsi tam nebo ne?
MENSI:
Bylo to v klubu 100 a on prohlašoval, že je hrdý na to že je Brit a Angličan a já řekl „fajn, vyslechnu každého kdo má co říct“. Zeptal se mě, jestli bych se nešel podívat dolů na šou a já neodmítl. S bratrancem jsme se tam vydali, ale všude okolo nás běhali lidi v německých helmách a s podobnými doplňky, haha. Řekl jsem „pojďme odsud“ haha. Poté jsme měli několik pouličních konfrontací a přísahám bohu, že pravda je ta, že „hrdý“ Ian vždycky utekl

Vždycky jsi říkal, že byl zbabělec…
MENSI:
Jo! Vždycky jsem si to myslel! Poslal jsem mu zprávu, když to všechno vrcholilo (pozdní 80tá léta) a ptal jsem se ho, jestli by chtěl přijít a setkat se s náma, že bych si s ním rád popovídal přímo na ulici.

Popovídal??
MENSI:
Ne.

Chtěl jsi ho dobít?
MENSI:
Yeah, ale on nepřišel. Potvrdil mé očekávání.

Myslíš, že měl lidi na to, aby za něj dělali špinavou práci?
MENSI:
Jo přesně to si myslím.Ttřeba Nicky Craine.....

Nicky Craine…Respektoval jsi ho, nebo snad ne?
MENSI:
Ano, respektoval. Teď je mrtvej, ale stále z něho mám respekt. Jeho politické smýšlení bylo hovadinou, ale párkrát jsem s nim debatoval a byl to dost chytrej chlap. Často jsem ho vídával v mnoha pouličních bitkách a nikdy neučinil krok vzad nebo nějaký ústupek.To je jeden z důvodů, proč si ho vážím. Jednou jsme prohodili dobrý pokec, když jsem seděl před jedním Londýnským barem asi s deseti kámoši a on přifrčel na svém kole. Přišel k nám a začal se s náma bavit a speciálně mně řekl: „ Řeknu ti něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl…Kdybych byl obklopen lidmi jako jsi ty, určitě bych vyhrál válku…“. Poté vzal své kolo a odjel pryč. Není moc takových lidí, kteří by něco takového přiznali. Pokud se budeš bavit s někým dalším, bude určitě tvrdit, že jsem komouš, největší hajzl pod Sluncem, že jsem čokl, vlezdoprdelka negrům…On byl jedním z těch, u kterých byla ta možnost je změnit a taky že se před svou smrtí změnil! Zřekl se všeho co dříve dělal a úplně otevřeně přiznal, že je a byl homosexuál!

Věděl jsi o tom už předtím?
MENSI:
Věděl jsem to po celou tu dobu. Měl v oblibě mladé chlapce a dělával vrátného v gay klubech a provozoval veškeré to Sado+Maso a podobné hovadiny…říkej si tomu jak chceš.

Takže byl pedofil?
MENSI:
Ne, to jsem neřekl, ne. Měl rád mladé chlapce, ne děti.  Měl rád šestnáctileté, osmnáctileté chlapce. Fakt nevím přesný věk jeho oblíbenců, ale nemyslím si, že by byl pedofil. Když jsem se pokoušel o tom mluvit s jejich tvrdým jádrem, vždycky to skončilo rvačkou. Celá jejich hierarchie je složená z pedofilů a  dětských przničů!!! Webster a jemu podobní měli sakra oblibu v sexu s dětmi! Já jim říkával : “Jeden z vašich nejhlavnějších představitelů je homouš…“ a oni na to vždy “Ne!! Ne!! To je blbost co tady vykládáš”. A nakonec s tím přišel sám!

Ale museli to přece vědět ne?
MENSI:
Jasně že jo, ale nemohli si to dovolit přiznat, protože byl jeden z jejich nejhlavnějších lidí, ok?

Čekal jsi někdy po koncertu Skrewdriveru na Iana až půjde domů?
MENSI:
Ok, dělávali jsme to…jejich koncerty nebyly nikdy předem ohlášeny. Vše probíhalo v naprostém utajení. Jenže my jsme vždycky detailně znali okolí a tak jsme lehce odhadli, kde budou hrát. Načapali jsme ho v hospodě  Swiss Cottage v Londýně a jednou zase v McDonaldu když snídal, haha. Můj kamarád ho bodnul do prdele vidličkou až vyskočil na pult. Jeden z jeho kamarádíčků mu v jeden den kolem půl osmé ráno volal z Kings Cross, když si jeden z nás vedle  něho kupoval lahvové mléko. A na konci dne už ten nácek žebral peníze. Všichni ti zmrdi jsou stejní. Všechno je jen o prachách. Sázejí, nechce se jim makat a ošustili by každou díru jen aby dostali nějakej ten drobák. Ty jejich magazíny jim taky dost sypou! Lidi jako Ian Stuart pocházejí ze střední třídy, nemám pravdu? Jeho matka s tátou byli profesionálové a on se vždycky pokoušel proklamovat, že je dělnická třída. On nikdy nebyl working class!

Pokud ti to nevadí, zeptal bych se tě na něco okolo I.R.A.  Tehdy jsi něco nějasného naznačil, mám to chápat tak, že podporuješ nebo nepodporuješ to co dělají?
MENSI: Jako pro Angličana je pro mě velmi složité mít na ně utříbený názor...Měl bych dát ruku na srdce a prohlásit, že jejich boj podporuji. Podporuju jejich boj ale nenávidím násilí a nenávidím cesty boje, při kterých strádají nevinní lidé! Stále věřím, že nevinní jsou na obou stranách! Je to stejný jako s Anti-Nazi League – je moc fajn a moc užitečný když jsi levicový, ale když jsi Angličan a levicový, nikdo tě nechce znát stejně jako bys byl např. Republikán. Můžeš podporovat Palestince, Peruány, Kolumbijce, kohokoliv chceš, speciálně třeba ty Palestince, ale je to nesmysl, když nemůžeš v první řadě pomáhat svým lidem ve svý zemi! Nemůžu být nějak nápomocen k tomu, abych byl více opravdovým Angličanem, rozumíš? Je to podobné jako se Srbskem. Skutečně nenávidím NATO za všechna ta utrpení a bombardování, ale na druhou stranu nemám rád Srbsko za to, jakým způsobem napadli Chorvatsko…je to velice ošemetné, ok?

Tak teď napřímo: Britové by měli definitivně vypadnout ze Severního Irska a podporuješ tedy snahu Republikánů?
MENSI: Nepochybně. Je to ve mně zakořeněno někde tam uvnitř a nemám k tomu žádné vysvětlení, ale vždy to ve mně nějak vřelo. Je to historie a já nejsem za historii osobně zodpovědný a nevidím žádné lidi, kteří by podporovali někoho, kdo za hisotrii zodpovědný je! Pokud by si anglické dítě z working class poměrů zkusilo o co v Belfastu opravdu jde, pak ti říkám, že by každý takový člověk chtěl být v IRA. Já si to zkusil a první noc jsem byl nejvíce vystrašený v mém životě! Chtěl bych být v IRA, protože jsem si to na vlastní kůži zažil, kámo!

Kým jsi byl tak vystrašen?
MENSI: Britským vojínem. Nikdy jsem mu neřekl ani slovo, ale když jsem zodpověděl dotaz, moje odpověď se mu prostě nezamlouvala. Něco se semlelo na Falls Road a když jsem se tam běžel podívat, několik kids tam skandovalo „Vytrváme“, „Vytrváme!!!“. Pak mě odchytl jeden voják a povídá „co tady sakra děláš?“, přičemž já jsem ještě pln síly odpověděl: „Na to samý bych se měl spíš zeptat já tebe“…To ho vytočilo. Ukázal na své kalhoty kde měl nějaký flek a řekl „roztříštím tvou zasranou hlavu“. Se strachem jsem se otočil a mazal jsem pryč. Byl jsem přesvědčen, že v té chcvíli je to nejlepší věc jakou můžu udělat. Celý týden jsem pak chodil se srdcem v kalhotách a to hlavně když jsem viděl Union Jack. To jsem si vždycky pomyslel „polib mi prdel! Jsem Angličan a musím se bát. Co potom musejí cítit ty kids co žijí TAM?!“ Víš, to tě naučí porozumět a vychovat si respekt k tomu, co se tam děje! Můžeš nenávidět násilí, ale když se rozhlédneš kolem sebe, musíš ho přijmout za své, abys přežil!

 A jak se na to dívají rodiče a zbytek rodiny? Narodil ses přece jako Anglický protestant, ne?
MENSI: Jo, byl jsem narozen jako Anglický protestant. Můj otec neměl nějaká vyhraněná stanoviska. Byl po celý život konzervativním unionistou. Myslím, že pokud bych si s ním mohl dnes promluvit, určitě by mně porozumněl! Rád se bavím s lidmi stejného vyznání, kteří ale nejsou Republikáni. Mnohokrát jsem zkoušel rozvést dialog s levičáky či S.W.P. a je to v pohodě. To samé se dá s trochou nadsázky říci i o Anti-Nazi League. Ale řeknu ti jedno – od roku 1977 jsem pod neustálým tlakem, ale opravdový strach a politické násilí pociťuji více a více ze strany pravičáků! Ještě nikdy mě nezastrašilo nějaké sebemenší jednání levičáků. To je jediná pravda, kterou vím!

Odmítl jsi hrát na ročníku Holidays In The Sun. Proč?
MENSI:
Ok, pamatuju na to jako dnes. Došlo k nějakým rozporům s ostatními kapelami, se kterými jsme se měli dělit o pódium.

S Condemned 84?
MENSI:
Condemned 84 a Section 5...a mám ti to přiblížit? Jsou to zamrdaní rasisti a zmrdi…jo, přesně to oni jsou! O tom není prostě pochyb! Pokud prohlašují, že jsou nepolitičtí, tak na to prostě seru! Jsou to zasraní fašisti, tak proč to nepřiznají a mluví v hádankách? Jste jen zkurvení náckové a jste na to pyšní, tak co ještě víc?

Ptal jsem se více než dvaceti kapel na názor okolo Condemned 84, ale Hard Skin byli jedinou kapelou, která proti nim vznesla nějaká obvinění. Proč si myslíš, že ostatní mlčí a nechtějí o tom diskutovat? Mají strach z toho, že by byli pak napadáni?
MENSI:
Jasně, bojej se následků. Ale to každej ne? Já jsem si své užil a tak na následky seru! Pokud něco chceš, udělej to rovnou! Angelic Upstarts jsou jedinou kapelou, která si něco takového může dovolit. A sám to vidíš…pokud člověk řekne pravdu, ti volové ho chtějí hned mlátit. Takhle jednají jen hlupáci. A Condemned a jim podobní nepotřebují skutečné rvačky ani zábavu, oni prostě potřebují někoho napadat. Tak co jsou teda jiného? Hoď malého Pakistánce mezi 10 takových a já ti přesně dokážu popsat co se stane. Když takový projde okolo 20 nebo 30 z nás, tak se nic nestane! Tak jakou stranu by sis zvolil ty? Vím přesně o co jim jde – o snadnou oběť! Naneštěstí pro ně Angelic Upstarts lehkým soustem nebyli, nejsou a nebudou!!!

Vysvětlil jsi důvod opuštění festivalu také Darrenu Russellovi? Jak na to reagoval?
MENSI:
Samozřejmě že jsem mu řekl, proč jsem takový krok učinil. Vyslechl nás a poté stáhnul Section 5…ale mně to nepřipadá jako dostatečný krok...Vždycky jsem odmítal se Section 5 hrát, ale nikdy před tím to nebylo zveřejněno. Nevím proč. Kdyby ale býval zpěvák vyšel na pódium a prohlásil, že v minulosti dělal chyby, ale že už je to dávno, že už na to zapomněl a že ta politická sračka už je za ním, pak bych neměl sebemenší problém. Ale on nikdy před tím nic podobného neučinil. Pouze neurčitě prohlásil „Nestarám se o politiku, jsem nepolitický“. Jak chytré! Je to zkurvenej nácek a většina z nich je stejná jako on. A já se stakovýma o pódium dělit nechci!

Byli A.U. jedinou kapelou, která opustila festival z tohoto důvodu?
MENSI:
Věřím, že ano!

Myslíš, že ostatní kapely měli reagovat stejně jako vy?
MENSI:
To záleží čistě jen na nich. Angelic Upstarts tu jsou už přes dvacet pět let a za tu dobu už si prostě přehled udělat zákonitě musíš. A jestli to někdo pochopit nechce, není to můj problém! Vypadá to, jako bych byl jediný politicky orientovaný člověk, který se o politiku dříve nezajímal. Je to blbost, vždycky jsem měl své rozhledy. To oni z nás udělali politickou kapelu. Oni a nikdo jiný. Přece jsem jeden den nevyskočil z postele a neřekl :“Chci být levičák“ nebo „Chci být komouš“. Nikdy jsem si neurčil co chci být. Já jen nechci být jako oni. Nechci se s nima spojovat. Jediná věc, kterou omílají stále dokola kdykoli je potkám je: „Miluju chlast a zábavu. Jsem nepolitický, jsem hrdý na svoji zem“. Pokaždé říkají ty samé hovadiny – stále dokola. Ale ještě nikdy jsem je neviděl skutečně se bavit a užívat si pití. Oni nevědí jak se bavit, jak si užívat chlast, protože jsou příliš zaměstnáni rozebíráním lidí a jejich odsuzováním.

Zmínil jsi hrdost ke svojí zemi. A co píseň „England“? Hráváš ji ještě na koncertech?
MENSI: Už dávno ne.

Proč ne?
MENSI:
Hrál jsem ji poté, co jsem začal nějak uvažovat o kousku historie naší rodiny a jmenovitě mého dědečka, který byl zabit během Druhé světové války v roce 1944 při bombardování, když zrovna pohřbíval mrtvé dělníky z  doků. V roce 1915 byl jeden z mých příbuzných zabit německou ponorkou. Pak jsem si nějak uvědomil souvislosti a když jsem tu píseň zpívával, dělal jsem to JEN a jen pro všechny ty mrtvé! Ale klidně bych ji zpíval znovu, ale asi bych přemýšlel kde to zpívám a taky asi už jen na vyslovené požádání. Pokud by nás o to někdo poprosil a většina by souhlasila, pak v tom nevidím žádný problém. Jinak je to pro zbytek lidí samozřejmě těžší uvést si to do souvislostí. MŮJ NÁZOR JE TEN, ŽE JSEM HRDEJ NA TO ODKUD POCHÁZÍM A NA TO, ŽE JSEM ANGLIČAN. ALE TAKY SI MYSLÍM, ŽE KAŽDÝ ČLOVĚK, AŤ UŽ JE ODKUDKOLI MÁ PRÁVO BÝT HRDÝ NA TO ODKUD POCHÁZÍ A TO BEZ VÝJIMKY!!! Ale pokud tomu člověku moje země nějak ublížila, nebudu mu ubližovat ještě já tím, že budu zpívat „England“. Např. bych ji nezpíval v Irsku! Pokud jsem v Irsku, je důležité prokazovat svůj respekt této zemi a ne za každou cenu Anglii.

Dlouhý čas jsi spolupracoval s Captain Oi!, ale také jsi uznal že Mark Brennan je politicky naprosto odlišný od tvého přesvědčení. Co mi k tomu řekneš?
MENSI: Nemyslím, že by to Mark nějak popřel. On je Toryovec. On jde mimo rámce konzervatismu, koluje v něm modrá krev, rozumíš? Ale musím potvrdit, že byl vždycky fér. Choval se daleko lépe než spousta dalších velkých firem. To co slíbil, vždycky udělal. Ale jo, jsem od něj politicky na míle vzdálený a co se týče politiky, raději o tom nemluvíme, haha. Ale opusťme už otázku. On mi se vším vždy vyšel vstříc a zrealizoval má CD-s, jako nikdo před tím. Mark se netají tím co je a pokud by ses ho zeptal, bez servítků by ti odpověděl co je zač, i když se snaží tvářit jako liberál, haha. Je to modronosec.

Zpět k hudbě! Na “Sons Of Spartacus” je zcela nový zvuk. Jsi šťastný ze své konečné práce?
MENSI: Yeah, zamiloval jsem se do toho. Je to neuvěřitelný jak k tomu došlo. Řekl jsem Tonymu /Red Alert/ jak bych si to představoval a on obstaral zbytek. Nepotřebuji nějaké oživování starého popele. Fakt mám toto album moc rád. Je daleko více mezinárodní než předchozí alba a je to fakt změna.

Třeba balady?
MENSI:
Yeah, přesně tak. Po zbytek života přece nemůžu jen křičet a řvát do mikrofónu. Vždycky máš na výběr 2 zbraně, jak to kdysi řekl Joe Strummer. Jsou to zbarně jemné a hrubé. Jedna bez druhé nemůže existovat a je jen na tobě jakou si zvolíš.

“Bandiera Rossa”. Odkud je přesně tato píseň? Mnoho lidí se domnívá, že je to cover.
MENSI:
Yeah, je to tradiční Italská píseň tamnější Komunistické strany a lidi ji skutečně milují. Když ji začínáme hrát, lidi doslova šílí a já to moc dobře znám. Jednou jsem čekal před sálem a dívky začali zpívat tento skvost. Pomyslel jsem si „to je nádherná píseň! Kde už jsem ji před tím slyšel?“ Popadl jsem svoji brožuru a za nedlouho jsem vyzjistil, že je to komunistická hymna. Prostě jsem musel udělat punkovou verzi! Neodolal jsem.

Na nahrávání této písně se podílela také Betty z Reazione. Přijela speciálně za tebou kvůli nahrávání a nebo v ten čas pobývala v Anglii?
MENSI: Ne, nahrála se na kazetu, kterou mi poslala a já jsem to spojil. Do poslední chvíle nevěděla, že na CD bude. Kdo slyšel její hlas tak musí uznat, že je jedním z nejvíce sexy hlasů a že i samotná Betty je roztomiloučká malá sexy holčina. Prostě „fuckin’ beautiful“.

Také jsi udělal cover na “The Green Fields Of France” ! Máš rád tuto píseň?
MENSI: Ian Stuart na ni taky udělal cover, hahaha. Víš o tom, co si vůbec myslel? On si totiž myslel, že je to anglická píseň opěvující Angličany, hahaha.....Přísahám bohu, že si to myslel. Přísahám na hroby svých rodičů, že to tak bral. On kurva vůbec neměl ponětí o tom, o čem zpívá. To je blb. Přísahám bohu, že si myslel, že je to o Anglických vojácích padlých v První světové válce, haha. Takovej „všeználek“ to byl!!!

Jaký byl tedy tvůj důvod udělat na ni cover?
MENSI:
Je to vynikající píseň, kterou jsem si prostě zamiloval.

Vaše první 3 nahrávky jsou brány jako nejlepší,  co jste kdy udělali. Myslíš si to taky? Stojíš si za textama a tak?
MENSI: Stojím si za veškerýma mýma textama, protože vždycky o něčem vypovídají. Jsou písně, které po nahrání třeba vůbec neposlouchám, ale co mám opravdu rád, to je “Sons Of Spartacus”. Všem doporučuji!!!


Ok, už tě asi nechám Mensi…chceš něco chytrého dodat na závěr?
MENSI:
Ne, snad jen že miluji Dublin!